Obec VYŠEHOŘOVICE se nachází při potoce Výmola Vyšehořovice jsou dnes samostatnou obcí, jejíž součástí je obec Kozovazy a místní část Župava. žije zde 640 stálých obyvatel.
Název obce znamená pravděpodobně „ves Vyšehořoviců“, tj. lidí Vyšehořových. Nelze vyloučit ani možnost, že název Vyšehořovice vznikl z názvu polohy „vyšehořie“ a že označovalo její obyvatele, tj. Vyšehořany.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1178, tedy z doby posledního roku vlády českého knížete Soběslava II., jenž ještě stihl darovat vyšehradské kapitule zdejší popluží, které dříve patřilo jinak blíže neznámému Vratišovi.
Vyšehořovice bývaly slavné zejména díky těžbě. Již přinejmenším v době Karla IV. se západně od obce v prostoru mezi Vyšehořovicemi, Horoušany a Nehvizdy těžil kámen používaný na významných pražských stavbách jako chrám sv. Víta na Pražském hradě, Karlův most, mostecké věže, měšťanské domy, atd. Kamenictví zde živě žilo ještě v 19. století, kdy se odsud vozil kámen např. na mostní stavby v Poděbradech, Nymburce či Kralupech nad Vltavou, v roce 1869 bylo užití vyšehořovického pískovce zvažováno pro nosnou část obloukovité chodby Národního divadla, ale ve zkoušce relativní pevnosti se nakonec ukázal lepší pískovec žehrovický. V první polovině 20. století pak zde kamenické řemeslo již jen dožívalo. Zato ale v období mezi první a druhou světovou válkou proběhl obrovský boom těžby jílů, jejichž ložiska se zde exploatují dodnes.
V místních lupcích se při těžbě kamene často odkrývaly význačné zkameněliny zejména pravěké flory, která zdejší naleziště mezi odborníky proslavila široko daleko. Do místních lomů jezdili již v 19. století „lovit“ nejvýznamnější vědci (včetně těch z ciziny). Dnes některé tyto zdejší fosílie lze obdivovat v expozicích Národního muzea i jinde.
Pověsti – nejznámější místní pověst, která se mezi lidmi vypráví z generace na generaci, je příběh o „loupeživém rytíři Vyšehořovi“. Toto vyprávění má skutečný reálný podklad v postavě majitele zdejší tvrze z počátku 16. století Jaroše z Vyšehořovic, který využíval svých kontaktů v Praze, kde získával informace o plánovaných cestách pražských kupců se zbožím a penězi skrze zdejší kraj, a prostřednictvím svého spojení s jinými peněz a majetku chtivými osobami, se podílel na jejich okrádání a loupežných přepadech. Pražští měšťané však Jaroše nakonec lapili a popravili. V myslích zdejších lidí ovšem povědomí o této postavě zůstalo, i když ve zkreslené romantizované představě.
CENTREM OBCE je obdélná náves s pomníkem padlým v I. světové válce, sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1777 a požární nádrží. Na jedné straně návsi je areál dvora se zříceninami tvrze. V druhém rohu návsi bývalá fara z 2. pol. 18. stol. (dnes místní úřad), nedaleko ní na hřbitově kostel sv. Martina.
PAMÁTNÍK PADLÝM V 1. SVĚTOVÉ VÁLCE slavnostně odhalený 19. srpna 1928, autorem je kamenosochař Bohumil Pánek z Českého Brodu. Dne 28. října 1928 se konala u pomníku padlých první slavnost 10. výročí trvání republiky. Památník byl opraven v roce 2018 u příležitosti 100. výročí vzniku republiky. Obdélná základová deska, na které stojí hranolový sokl, nesoucí segmentově ukončený pylon, jsou z černokostelecké žuly, socha klečící dívky, pokládající věnec, pak z hořického pískovce. Do podstavce bylo uloženo měděné válcovité pouzdro s pamětní listinou a se 7 běžnými mincemi. Pouzdro daroval klempíř Olšanský z Čelákovic, pamětní listinu napsal na 4 svitcích pergamenového papíru řídící učitel Josef Faix.
Barokní socha SV. JANA NEPOMUCKÉHO z pískovcového kamene. V současnosti na podstavci stojí kopie sochy, originál sochy je uložen na Akademii výtvarných umění v ateliéru restaurování výtvarných děl. Zajímavostí sochy je její umístění, originál sochy stál situovaný na východ. Nynější kopie je dle názoru památkářů situovaná na západ.
Barokní jednopatrová budova na čtvercovém půdorysu, krytá sedlovou střechou s dvojitými bobrovkami. Od roku 1952 do roku 1986 budovu využívalo JZD Vyšehořovice, později Místní národní výbor jako skladiště a v současnosti je využívána jako sídlo Obecního úřadu.
Již v druhé polovině 13. století stávala na severní straně návsi ve Vyšehořovicích raně gotická tvrz s vysokou hranolovou věží a dvorem. Později přibývaly další paláce. Z gotické doby se dochoval unikátní prvek – kamenná deska s erbem rodu Rožmitálů. Dnes již není součástí tvrze, ale je uložen na obecním úřadě. Ve 14. století patřila tvrz místním vladykům, kteří měli v erbu dubovou větev. Před rokem 1410 získal větší část panství bohatý staroměstský měšťan Zikmund Rokycanský, který starou tvrz nákladně přestavěl.
Do nového sídla se vcházelo přes padací most hrotitým vjezdem nebo brankou pro pěší. Po pravé straně průjezdu se nacházely dvě místnosti s valenou klenbou. Další obytné části byly v prvním patře. Jádro tvrze, severně od staré věže, stávalo kolmo k ohradní zdi. Další stavební změny a opravy tvrze se uskutečnily koncem 16. století. Ohradní zeď byla zvýšena, gotický vjezd zazděn a nahrazen portálem na východní straně. Přestože byla vyšehořovická tvrz obyvatelná ještě v druhé polovině 17. století, vrchnost ji využívala pro chov drůbeže a jako sýpku. V polovině 19. století stavba velice zchátrala a změnila se ve zříceninu. V restituci získala tvrz nová majitelka Libuše Linhartová a ta se snaží s pomocí sdružení Přátelé vyšehořovické tvrze vrátit tvrzi její původní vzhled.
