JÁNSKÉ NÁMĚSTÍ
Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého v mírně podživotní velikosti. Podstavec cihelný, režný, složitěji tvarovaný. Světec je proveden v tradičním pojetí.
Celková výška asi 4,5 m, orientace k J. Plastika pískovcová, podstavec cihelný, režný, složitěji tvarován. Světec je proveden v mírně podživotní velikosti v tradičním pojetí. Bez polychromie. Předmětem ochrany je: socha sv. Jana Nepomuckého na pp. 1044/2.
Jan z Pomuku se narodil někdy kolem roku 1340 v Pomuku (dnešním Nepomuku), který náležel nedalekému cisterciáckému klášteru pod Zelenou Horou. V místě, kde dnes stojí barokní kostel sv. Jana Nepomuckého, stál podle ústního podání domek, kde se Jan narodil. Janův otec Velfín byl v Pomuku v letech 1355 až 1367 rychtářem, o matce není nic známo. Základní vzdělání získal zřejmě ve škole zřízené roku 1344 při farním kostele sv. Jakuba. Další studia nejsou s jistotou doložena, dále studoval na pražské univerzitě.
Janova svatozář je obvykle doplněna pěti hvězdami, v ruce drží kříž a též palmovou ratolest, někdy také knihu. Palma je symbolem vítězství, hvězdy zastupují legendu, podle níž vltavští rybáři nalezli po smrti Janovo tělo, případně pět ran Kristových či písmena latinského tacui (mlčel jsem). Nevyzrazení zpovědního tajemství je symbolizováno prstem na ústech. Hvězdy kolem hlavy jsou atribut mezi světci velmi zvláštní, neboť s hvězdami kolem hlavy je zobrazována pouze Panna Maria.
Kult sv. Jana Nepomuckého je nerozlučně spojen s českým barokem, kdy Jan patřil k nejvýznamnějším světcům rakouské monarchie. Je zemským patronem Čech a Bavorska, loďařů, vorařů, mlynářů, duchovních, cti a zpovědního tajemství. (čerpáno z Wikipedie)
V průčelí je zasazena deska s nápisem: „Zde žil Kašpar Kaplíř, rytíř ze Sulevic, jenž 21. června 1621 sťat byl na Staroměstském náměstí v Praze pro své náboženství a svobodu vlasti“ z června 1921.
Starý zámek je to někdejší tvrz, která se připomíná roku 1542, ale stála již v 15. století. Bývala opevněna valy a hlubokým příkopem. Dílčí cedule z roku 1566 připomíná její dvě části: starou tvrz a nové stavení vystavěné na baště. Hrabě Ferdinand František z Vrtby přistavěl jinou část a přeměnil tvrz v zámek. Bylo v něm podle dílčí cedule 25 velkých i malých pokojů, dílem klenutých, 13 komor, „palác“, 2 „taflštuby“ (světnice s prkennými stropy a dřevem obkládanými stěnami), 2 sklepy, 2 špižírny, kůlna, „maštale“ na 30 koní a ve dvoře kašna a pivovar. Střecha byla kryta prejzy. Na jižní straně zámku býval okrouhlý balkón v podobě nízké věže, zvenku na něj vedly točité schody.
Ve vyhořelém zámku dal později zřídit byty pro své úředníky a do levého křídla umístil pivovar, který před tím byl dál ve dvoře. V jedné přizemní části zámku byla od 18. století panská šatlava.
Zámek zvaný „starý“ na rozdíl od nového“ vedle kláštera tvoří dvě budovy: bývalý pivovar a dlouhá jednopatrová budova, mezi nimiž je klenutá brána a vchod do dvora. Obě budovy mají krásné renesanční štíty ze 16. století, jež byly požáry ušetřeny. Zdobí je svislé, hladké a v omítce povystouplé pruhy (lizény), které se prvně vyskytovaly na románských, později i na gotických stavbách. Tyto pruhy rozdělují oba štíty na obdélná pole. Kraje štítů byly zakončeny křivkami a kyticemi. Ve zdi zámecké budovy mezi dolními okny je zasazena deska s nápisem od Jana Herbena: „Zde žil Kašpar Kaplíř, rytíř ze Sulevic, jenž 21. června 1621 sťat byl na Staroměstském náměstí v Praze pro své náboženství a svobodu vlasti“. Slavnost odhalení se konala v neděli 19. června 1921. – Z někdejší tvrze se zachovaly (kromě štítů a hlavních zdí) sklepy a podzemní chodby. Jednou chodbou, která končila někde za městem, se zachránil Pavel Osterský roku 1621. Ve dvoře je bývalý lihovar (přestavěn na sušárnu brambor), byty a kanceláře. Je tu i špejchar z 1. poloviny 18. století se sloupy s hlavicemi.
Proti starému zámku a kostelu bývala vedle lazny městská šatlava a nějaký čas i škola. V těch místech, kde byl Rýdlův dům čp. 202, byly vystavěny po požáru roku 1731 masné krámy, které dříve bývaly na náměstí. Dnes tudy vede vozovka.
Uprostřed náměstí stávala veliká „stírka“ (nádržka) na vodu. Vytesal ji roku 1681 kameník Jan Plumenšeiner, začeš dostal 11 kop grošů. Dnes tam stojí kašna, která byla postavena roku 1851. Stírka měla ještě další účel: U této nádržky bývala váha s košem. Zde byli potápěni nepoctiví pekaři a řezníci, tak dlouho, dokud neslíbili, že se polepší.
Budova staré radnice se nachází na jižní straně Komenského náměstí. Pod nízkou věží s hodinami je městský znak, který roku 1934 vyřezal místní řezbář J. Řezníček. V dolní části ve dvoře dříve bývala mučírna se šatlavou. V přední místnosti bývala jeden čas šenkovna. Od roku 1850, po zřízení hejtmanství, byl v přízemí berní úřad a v 1. patře okresní soud.
Vedle staré radnice byla později postavena budova nové radnice.
Mariánské sousoší na žulovém podstavci vzniklo v roce 1877 a jsou na něm umístěny pískovcové sochy sv. Rocha, sv. Šebestiána, sv. Barbory a sv. Rosalie, které vytvořil v roce 1715 sochař Michal Jan Josef Brokoff. Sousoší vzniklo v první polovině 18. stol. jako dík za ukončení velké epidemie moru, kterou byly Čechy postiženy v letech 1713-1714.
Okolo sloupu vedla dříve asi 90 cm vysoká zídka a v jejích rozích byly jmenované sochy. Při dláždění náměstí v letech 1872–1875 byl sloup spolu se zídkou odstraněn, doprostřed byla dána roku 1877 nová socha Panny Marie od sochařů bratří Jiříčků z Hořic a staré sochy byly umístěny na žulové podstavce.
Tělocvičná jednota sokol Votice, Masarykovo nám. 204.
V květnu roku 1892 se ve Voticích sešel přípravný výbor pro založení Tělocvičné jednoty SOKOL. Samotnému založení předcházelo šestileté snažení obrozených votických občanů, kteří se hlásili k myšlence sokolství podle hesla „Rovnost, volnost, bratrství“. Výnosem místodržitelství ze dne 5. srpna 1892 bylo schváleno založení votického Sokola.
První výborová schůze se konala o dva dny později a ta rozhodla, že se cvičení budou konat pravidelně jednou týdně. První cvičení se uskutečnilo již 28. září v hostinci Františka Veselého. V roce založení votického Sokola byl zakoupen prapor a kroje. V následujícím roce – v únoru 1893 – založil bratr Vlček stavební fond, kde byly shromažďovány prostředky na stavbu sokolovny. Samotné zahájení stavby sokolovny však je datováno rokem 1926, kdy proběhl konkurz na dodavatele stavby. Jeho vítězem se stal votický stavitel pan Václav Svoboda. Sokolovna byla slavnostně otevřena 15. června 1928.
Činnost votického Sokola se neomezovala pouze na cvičení. Členové jednoty se podíleli na organizování nejrůznějších společenských a kulturních akcích. Pořádaly se koncerty, divadelní představení…
Válečná léta se samozřejmě promítla také do činnosti tělocvičné jednoty. Nejprve byla její činnost omezena, a nakonec v dubnu 1941 zakázána úplně. Sokolský stánek – votická sokolovna byla v průběhu války několikrát obsazena německým vojskem a značně zničena.
První poválečná valná hromada se konala v říjnu 1946. První akcí, kterou členové jednoty uspořádali, byla sbírka na nejnaléhavější opravy sokolovny.
Rok 1948 byl rokem XI. Všesokolského sletu. Toho se zúčastnili také členové votické tělocvičné jednoty. Již v roce 1949 došlo podle nového zákona ke sloučení všech tělocvičných a tělovýchovných jednot pod vedení Státního úřadu pro tělovýchovu a sport, což ve skutečnosti znamenalo potlačení všech myšlenek sokolství.
Votická tělocvičná jednota se sice nadále jmenovala Sokol, ale jako i jinde, musela být potlačena ideologie, která Sokol od jeho založení definovala.
Postupně byly zrušeny jednotlivé odbory – biografický, kuželkářský, zábavní, turistický… Do popředí zájmu se postupně dostával fotbal.
Po dlouhých 40 letech však přichází rok 1989 a s ním i změna politické orientace naší republiky. Sametová revoluce umožnila opět nástup demokracie, se kterou ruku v ruce opět vystoupily do popředí sokolské ideály. 8. února 1991 se konala první schůzka votických sokolů, kde se přítomní shodli na znovuobnovení sokolské tradice ve městě. Se znovuobnovením činnosti TJ Sokol Votice souvisely nemalé problémy, které vyplynuly z nutnosti dělení majetku dosavadní tělovýchovné jednoty. Činnost Sokola však byla postupně obnovena, rozšířila se členská základna, došlo k novým investicím.
V roce 1940 byla socha tajně uschována v jednom z dřevěných pavilonů za sokolovnou. V roce 1945 se vrátila na své původní místo. Koncem padesátých let 20. století musela být opět odstraněna a byla převezena na zahradu vily UV KSČ na Veselíkově. Při jednom politickém školení zavedl správce vily Ant. Čechák několik opilých soudruhů k soše T. G. Masaryka a ti ji kameny a krumpáči těžce poškodili. V r. 1988 byla socha převezena do depozitáře Muzea okresu Benešově v Růžkových Lhoticích. V roce 1990 byla zahájena sbírka na obnovu sochy. Socha byla převezena do Tábora, kde ji Václav Dušek opravil. Socha však nemohla být umístěna na původní místo, protože povětrnostní vlivy by daly vyniknout poškozeným místům. Městský úřad ve Voticích se proto rozhodl pro zhotovení kopie sochy z umělého kamene.
