Římskokatolický KOSTEL SV. JILJÍ je jednoduchá gotická stavba postavená v letech 1522–23. V první polovině 16. století byl kostel přestavěn v gotickém slohu. Stojí na vyvýšenině vedle zámku, s nímž tvoří panoramatický obraz města. Vnějšek budovy je bez významnějších architektonických ozdob. V průčelí stojí trojhranný štít oživený na obou šikmých ramenech zděnými sloupky na způsob fiál. Presbytář má v nárožích jednoduché opěrné pilíře a žebrovou klenbu o dvou polích. Na pravé straně se nachází oltář sv. Jana Nepomuckého a první část křížové cesty; nalevo od vchodu je mariánský oltář, novogotická kazatelna a druhá část křížové cesty. V centru presbytáře je oltář sv. Jiljí se svatostánkem.
V těsné blízkosti kostela stojí socha sv. J.Nepomuckého socha, která se nachází ve Vlašimi, představuje Jana z Pomuku, jenž drží v pravé ruce kříž s ukřižovaným Kristem a v levé ruce má sejmutý biret. Obličej má odvrácen směrem ke kříži a nad jeho hlavou je umístěno pět hvězd. Socha je umístěna na tvarovaném podstavci.
Kostel církve československé husitské – husův sbor, kostel Církve československé husitské byl postaven v roce 1926 za vedení prvního faráře této církve Ladislava Kopala a za osobního dohledu patriarchy církve PhDr. Karla Farského. Věžní hodiny z roku 1926 pocházejí z dílny hodináře Adamce z Kutné Hory. Varhany pocházejí z roku 1946 a jsou dílem továrny Jana Tučka z Kutné Hory.
Na čelní (východní) stěně je umístěna socha Krista od sochaře J. V. Duška. Z konce roku 1926 pocházejí hodiny na věži, ve věži se nachází také historický zvon z 1. pol. 15. století, který pochází z dřevěného středověkého kostelíka, jenž stál na Kladrubské hůře u Vlašimi. Kostel má jednotnou sedlovou střechu krytou bobrovkami, jehlanová střecha věže je pobita plechem. Kostel lze jednoznačně považovat za architektonicky i urbanistiky hodnotný, a to s přihlédnutím k nevšednímu architektonickému ztvárnění a dominantní poloze.
HROBKA AUERSPERGŮ – osamoceně stojící neoklasicistní obdélná stavba na místě zrušeného hřbitova z r. 1884 – hrobka pro kněžnu Johannu z Auerspergu, jejího manžela knížete Adolfa Viléma z Auerspergu a jejich vnuka Viléma Adolfa. Po zrušení hřbitova v r. 1979 jejich ostatky přeneseny do krypty pod kostelem sv. Jiljí. Nejzdobnější je severní průčelí natočené ke kostelu sv. Jiljí. Předstupuje ho portikus na dvou hranolových pilířích. Uprostřed trojúhelného štítu plasticky vystupují dva erby s korunou. V ploše pod trojúhelným štítem připevněn plastický nápis: PAX VOBIS. Vrchol portiku zdobí kamenný kříž. Portikus kryje kamenný pravoúhlý vstupní portál, rámovaný květinovým dekorem se vstupem do hrobky (krytým mřížkou). Dekorativně pojatý vrchol stavby s atikou. Interiér sklenutý valeně, se světlíkem
LORETÁNSKÁ KAPLE u Vlašimi se nachází 3,5 kilometru jihovýchodně od centra města na Spáleném vrchu u obce Bolinka.
Svatá chýše, italsky Santa Casa, je označení pro údajný dům Panny Marie, který byl podle legendy na konci 13. století přenesen z Nazaretu do Itálie, kde nyní stojí v bazilice v obci Loreto. Po vzoru Svaté chýše byly zejména v 17.–18. století na mnoha místech budovány loretánské kaple (lorety). Loretánská kaple byla postavena roku 1704 podle návrhu Jana Jiřího Erhardta. Jejím zakladatelem byl František Antonín hrabě z Weissenwolfu a jako správce byl pověřen administrátor, který bydlel na zámku a později v domě vedle Lorety.
Obdélná stavba s cibulovou věží stojí na vysokém soklu. Její stěny člení pilastry s jónskými hlavicemi. Dříve se zde konaly velké slavnostní poutě. Kaple byla postavena na zdaleka viditelném místě. Je obdélná, na kratší jihovýchodní straně s přistavěnou zvonicí s bání, na jejímž vrcholu je umístěna korouhvička s obrazem Panny Marie. Kaple pilastrolisénového typu s půdorysem 12,2 x 6,9 metru a výškou 8,5 metru je čtvrt plášťového typu. Po obou delších stranách má po dvou vchodech a na kratší severozápadní straně malý otvor. Byla doplněna terasovitou podnoží se dvěma obloukovými schodišti. Je chráněna jako nemovitá Kulturní památka České republiky.
Loretánská legenda praví, že dům byl nejprve (prý roku 1291) přenesen anděly do Tersata (dnešní Rijeky) v Dalmácii. Následně byl přenesen na druhou stranu Jaderského moře do lesíka nedaleko italské Ancony, poté popoletěl o kousek dále, a nakonec přistál na cestě vedoucí do městečka Recanati. Třeba říci, že tato legenda je doložena až z podstatně pozdější doby, poprvé ji sepsal administrátor Svaté chýše Pier Giorgio Terramano v roce 1472. Realističtější verze hovoří o tom, že „svaté kameny z domu Panny Marie“ nechal ze Svaté země do Itálie v roce 1294 převézt epeirský despota Nikeforos Angelos jako dar u příležitosti svatby své dcery Thamar s Filipem I. Tarentským. Teprve v pozdější době se, snad pod vlivem různých legend o zázračně přenesených soškách a obrazech, jakož i spojením jména rodu Angeloi se slovem anděl, objevilo podání o nadpřirozené translaci. Jádro Svaté chýše, nacházející se dnes v Loretu, představuje obdélná stavbička o rozměrech zhruba 9 na 4 metry se třemi „původními“ stěnami z pískovcového zdiva o tloušťce asi 50 cm, sahajícími do výše kolem 3 metrů, směrem vzhůru navazuje pozdější zdivo cihelné. Vnitřek zčásti pokrývají nástěnné malby z konce 14. století. Prostor doplňuje novodobější valená klenba, pozdějším přídavkem je i čtvrtá stěna v místech, kde původní stavba v Nazaretu navazovala na grottu (jeskyni) ve skále. Srovnání Svaté chýše a grotty v Nazaretu ukazuje, že obě části si navzájem odpovídají. Připevnění ke skále v Nazaretu se shoduje s roztečí stěn v Loretu. To, že v Nazaretu existují základy, které stavba v Itálii postrádá, však není nutné vysvětlovat pouze zázračným posazením přeneseného domku na cestu, neboť základy nejsou použity ani u řady jiných staveb v této oblasti. Ve druhé polovině 15. století byl přímo kolem Svaté chýše vybudován velký chrám a sama uctívaná stavba, jejíž kamenná podoba se zdála tehdejšímu cítění příliš prostá, byla obestavěna bohatě zdobeným mramorovým obalem v podobě kvádru podle projektu Donata Bramanteho z roku 1509. V rámci této přestavby došlo také k zazdění původního a proražení nových vstupních otvorů. Cílem křesťanských poutníků však není jen samotné stavení, ale také zpodobnění Černé Matky Boží, nejprve ve formě ikony, od 16. století pak sošky. Ta nynější je dílem Enrica Quattriniho a Leopolda Celaniho z roku 1922, kdy nahradila dosavadní sošku, zničenou při požáru o rok dříve.
DOMAŠÍN
KOSTEL SV. JAKUBA STARŠÍHO – původně gotický kostel ze 14. století, připomínán jako farní v roce 1352. Z původní stavby se zachoval polygonální presbytář s opěráky. V roce 1582 byla směrem k západu prodloužena loď a na její jihozápadní nároží byla přistavěna okrouhlá věžička se schodištěm na kůr. Barokně upraven byl roku 1721. Vyhořel 1801. Věž byla přistavěna v roce 1816. Od roku 2007 je kostel filiální, spadající pod farnost Vlašim.
Související obrázky:
