Areál turnovského NÁDRAŽÍ pochází z 19. století a je významným železničním uzlem Českého ráje. Stavba turnovského nádražního areálu probíhala v několika etapách ve druhé polovině 19. století. V prosinci roku 1858 byl zahájen provoz na trati do 
Staré Paky. O půl roku později, tedy na jaře roku 1859, byl dokončen úsek vedoucí do Liberce a byla zahájena doprava v tuto stranu. Provozovatelem tratí byla společnost Jihoseverské spojovací dráhy a autorem výpravní budovy byl Franz Reisemann. Na podzim roku 1865 začal provoz na trati vedoucí do Kralup nad Vltavou, kterou spravovala společnost Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy. Tato společnost nechala vystavět západní výpravní budovu v novorenesančním stylu. Nádražní hala je vyzdobena nástěnnými malbami z Českého ráje z roku 1921 od místního malíře a grafika Karla Vika (1883–1964).
Kubistický DŮM ČP. 1294 u vlakového nádraží je jeden z architektonicky nejzajímavějších turnovských domů. Jedná se o modernistickou stavbu s architektonickými prvky kubismu a art deca. Tento třípodlažní rodinný dům Ladislava Ducháčka, majitele továrny a obchodu s pianiny, s atypickou mansardovou střechou, je ukázkou doznívání kubismu v architektuře maloměsta ve dvacátých letech 20. století. Dům realizoval stavitel Josef Najman mezi lety 1923–pravděpodobně 1924 podle plánu od neznámého architekta. Stavba prošla generální rekonstrukcí v polovině prvního desetiletí našeho století.
Veřejné prostranství na sídlišti u nádraží, které získalo novou atraktivní podobu, od minulého týdne nese pojmenování PARK T. G. MASARYKA. Slavnostní otevření se odehraje v pondělí 30. srpna 2021. Zajímavá je fontána i plastika.
SKÁLOVA ULICE leží v historické části města a je součástí městské památkové zóny s řadou nemovitých kulturních památek. Je pojmenována po Ing. Janu Skálovi, turnovskému rodákovi, staviteli silničních a vodních staveb v Rakousku-Uhersku a mecenáši, který vyprojektoval a na vlastní náklady v Turnově postavil městský sirotčinec. Kulturní památky a instituce: Muzeum Českého ráje (viz. Muzeum), budova Nové radnice památkově chráněná budova základní školy, historická budova Pacltova sklárny, sokolovna a sochy.
Kašna s barokním sousoším se nachází v blízkosti Muzea Českého ráje ve Skálově ulici. Barokní kašna se sousoším tvořeným českým patronem sv. Václavem uprostřed, jehož rokem 1761 a zhotovil ho Jan Chládek starší z turnovské kamenické dílny Černovických, patrně ve spolupráci s Františkem Fialou. O něco mladší je kamenná kašna, která byla dostavěna dodatečně a sloužila v městském vodním systému stejně jako mnoho dalších, které během doby zcela zmizely. Poslední restaurátorský zásah zde provedl v roce 2010 zemřelý sochař Jiří Novák, o kterém lze bez nadsázky říci, že byl dvorním restaurátorem barokních i lidových plastik v celém Českém ráji.
Šimákova vila – je secesní dům postavený v roce 1880 a opravený v roce 2017. Je umístěna ve veliké zahradě a přeměněna na apartmy. Profesor na pražské Univerzitě Karlově Josef Vítězslav Šimák (1870–1941) svou prací historika přispěl k poznání rodného kraje, externě spolupracoval s turnovským muzeem, aktivně se účastnil archeologických vykopávek v okolí Turnova.
Ochranovský sbor při Českobratrské církve evangelické husitské stojí v místech za bývalou Svěráckou branou, kde se nacházel dům nazývaný Na Kopidlně. Zde byla v předbělohorské době doložena bratrská modlitebna.
Jako dům bratrský se nazývala poprvé v roce 1614. Původně renesanční stavba, přestavěná v pozdním empíru, se dočkala celkové rekonstrukce v 90. letech 20. století.
Pamětní deska, umístěná na domě, připomíná jména třech významných turnovských rodáků. P. Antonína Marka, vlasteneckého kněze – národního obrozence, spolupracovníka Josefa Jungmanna, jazykovědce, překladatele a filosofa, velké postavy tehdejšího českého a slovanského kulturního světa. V Provolání k pánům vlastencům města Turnova z roku 1820 inicioval vznik čtenářské besedy a vyslovil potřebu ochotnických divadelních představení. Turnovská knihovna a ochotnický divadelní spolek dnes po zásluze nesou jeho jméno.
Druhým rodákem je jeho mladší bratr František Petr Marek, cestovatel a obchodník s drahokamy. Třetím jejich synovec Michal Kotler, který si věhlas získal především svými cestami za diamanty a zlatem na ruskou Sibiř. Známe ho i jako poslance Zemského sněmu a inspicienta Národního muzea. Pamětní desku zřídil turnovský Sokol. Na návrh malíře Jan Prouska ji v růžovém kameni provedl novopacký sochař Sucharda. Deska byla odhalena v září roku 1888, protože původní slavnost jejího odhalení plánovanou na srpen téhož roku, zhatila velká letní povodeň na Jizeře.
V r. 2019 byla přestřižením pásky otevřena zrekonstruovaná budova Nové radnice ve Skálově ulici. Stavba vznikala bez účasti architekta.
Pomník tvoří bronzová busta Josefa Pekaře (1870-1937), rodáka z Malého Rohozce. Autorem díla je sochař Josef Drahoňovský. Josef Pekař se stal významným historikem, později profesorem a rektorem Univerzity Karlovy.
Mezi nejkrásnější turnovské budovy patří ZŠ ve Skálově ulici. Postavena byla v letech 1906 – 1907 dle projektu architekta Jaroslava Valečky. Čelní stranu budovy, ve výklencích, zdobí sochy Mravnost a Pilnost, které byly, dle návrhu sochaře a profesora Josefa Drahoňovského, zhotoveny v sochařsko kamenické škole v Hořicích. K vysvěcení a otevření školy došlo dne 5 ledna 1908, škola sloužila jako obecná a měšťanská škola chlapecká, odtud lidové označení „chlapajda“.Objekt je řešen jako zděná stavba o třech nadzemních podlažích a polozapuštěném suterénu, založená na půdorysném základě ve tvaru pravidelného písmene E, zastřešená sestavou vzájemně propojených sedlových střech, doplněných ve střední ose hlavního křídla nástavbou dominantní válcové věže.
Pomník obětem válek a komunismu. Autorem pomníku, který byl odhalen 31. 8. 1927, je sochař Josef Drahoňovský. Na mohutném podstavci stojí bronzová postava matky (vlast) s přilbicí, která vztahuje ruku k dceři (světlá budoucnost národa). V roce 1991 byl nápis na pomníku rozšířen o památku na oběti komunistického režimu.
Budovu SOKOLOVNY otevřeli Sokolové slavnostně 28. a 29. května roku 1898. Projekt stavby zpracoval pražský architekt Alois Jan Čenský. Provedením stavby byl pověřen turnovský stavitel Karel Knop. Stavební materiál částečně darovali členové jednoty. Slavnostní výzdobu reprezentativních místností pořídil malíř Jan Prousek. Nechyběly busty Fügnera a Tyrše, ani jména slavných turnovských rodáků. Sokolovna se tak stala první reprezentativní budovou ve městě.
Poblíž sokolovny se nachází pomník Miroslava Tyrše, který tvoří žulový podstavec nesoucí bronzovou sochu zakladatele Sokola. Autorem pomníku odhaleného roku 1932 je profesor Uměleckoprůmyslové školy v Praze, Josef Drahoňovský.
Pacltova huť je poslední dochovanou stavbou z celé městské čtvrti zvané Sklenařice, která za Svěráckou bránou vyrostla zásluhou turnovských výrobců skelné kompozice.
Vedle střední uměleckoprůmyslové školy stojí sklenářská huť. Jednoduchá hranolová stavba se stanovou střechou a mohutným zděným komínem k odtahu spalin z pece. Byla postavena koncem 18. století v místě příkopu městského opevnění a sloužila do roku 1864 k pálení skelné kompozice. Jejím provozovatelem byl bratr cestovatele Čeňka Paclta (1813–1887) Antonín Paclt (1800 – 1864), nejúspěšnější turnovský vývozce kompozice oceněný na světových výstavách v letech 1845 – 1855. Pacltova huť je poslední dochovanou stavbou z městské části zvané Sklenařice, které byly zbourány před stavbou nové šperkařské školy v roce 1908.
Poblíž najdete kovovou plastiku Ruce s krystalem 
Zajímavá secesní budova STŘEDNÍ UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ ŠKOLY byla postavena v letech 1909 až 1910. Se stavbou se započalo již v roce 1908 zbouráním čtvrti Sklenařice a jak hlásá nápis na fasádě – k uctění 60. jubilea nástupu Františka Josefa na rakouský trůn. Škola, která byla založena v roce 1884, jako první svého druhu ve střední Evropě.
První ředitelské místo zaujal Josef Malina – absolvent vídeňské uměleckoprůmyslové školy, Na škole se vystřídala řada pedagogů – renomovaných výtvarníků, šperkařů a rytců – glyptiků. V roce 1967 zde vznikla pro světovou výstavu v Montreálu kopie Svatováclavské koruny a v 80. letech kopie dalších částí českých korunovačních klenotů žezla a jablka. Kovová plastika před školou.
MĚSTSKÁ KNIHOVNA ANTONÍNA MARKA je veřejnou městskou knihovnou, která funguje jako ústřední knihovna se čtyřmi pobočkami rozmístěnými na území města – Turnov II, Mašov, Malý Rohozec, Výšinka. Podnět k jejímu založení dal v roce 1820 římskokatolický kněz, básník a jazykovědec Antonín Marek.
Pan Antonín Marek, páter, básník, spisovatel, propagátor divadla. Antonín Marek se významně zasloužil o šíření myšlenky národního obrození na Turnovsku. V 19. století začaly vznikat knihovny jako součást národně obrozeneckého hnutí českého národa. Staly se kromě škol nejdůležitějšími prostředky vzdělavatelské práce.
Historie dnešní Městské knihovny Antonína Marka v Turnově se začala psát 27. prosince 1820, kdy napsal Marek nadšené „Prowolánj k pánům wlastencům města Turnowa“. V něm vyzývá turnovské rodáky, aby po příkladu jiných měst založili čtenářskou společnost. A tak byla založena „Společnost turnovské knihovny“, která však ještě neměla charakter spolku. Knihovna byla umístěna ve škole. Teprve časem se tato společnost měnila ve spolkový útvar Čtenářské besedy.
Před knihovnou stojí památný modřín.
Volnočasové středisko ŽLUTÁ PONORKA, organizování volnočasových aktivit pro děti, mládež i dospělé – kroužky, akce, tábory.
Další domy
