Hrádek nad Nisou – sakrální
KOSTEL SV. BARTOLOMĚJE je poprvé zmiňován v listině z roku 1288. O jeho původní podobě ale nic nevíme, v roce 1424 byl zcela zničen husity. Nový pozdně gotický kostel byl postaven v roce 1466. Další vzhled ovlivnila renesanční přestavba, dokončená v roce 1586 a dostavba věže v letech 1670–73.
Současná podoba kostela pochází z 18. století. V první třetině 18. století byl kostel rozšířen o křížové lodi, presbytář a sakristii. V letech 1764-1766 pak přibyla klenutí, v celé ploše pokrytá freskami. Ze stejného období je i barokní vybavení kostela.
Bránu před kostelem střeží kamenné sochy sv. Josefa a archanděla Michaela pořízené J. T. Schöpferem roku 1761. U schodů před kostelem se nacházejí sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele roku 1708. Z niky ve věži kostela shlíží restaurovaná dřevěná socha sv. Bartoloměje.
Pozemek okolo kostela byl do roku 1868 využíván jako hřbitov. Ve zdi ohraničující pozemek je vestavěno 14 pozdně barokních zastavení křížové cesty z let 1767-1768. Mezi nimi se nachází i 12 náhrobků z 16.–19. století.
Nalevo od vchodu do kostela jsou pod křížem uloženy ostatky 97 hrádeckých obyvatel, které byly vyzdviženy z původních hrobů při archeologickém výzkumu v roce 2010.
V sousední Kostelní uličce je v dlažbě vyznačen hrob vampýra Tobiáše, jehož ostatky jsou vystaveny v muzeu Brána Trojzemí na Horním náměstí.
Svatý Bartoloměj byl jedním z dvanácti Ježíšových apoštolů. Výjev Utrpení sv. Bartoloměje, na kterém je přivázaný mučedník za živa stahován z kůže, názorně vysvětluje, proč je sv. Bartoloměj považován za patrona těch, kteří pracují s kůží – koželuhů, sedlářů, ale také sedláků a řezníků.
Budova KATOLICKÉ FARY, která má vchod z Liberecké ulice, byla dokončena v roce 1804.
Evangelický CHRÁM POKOJE byl postaven na začátku 20. století v novogotickém stylu s novorenesančními prvky. Základní kámen byl položen 17. června 1900. Věnovala jej církevní obec Lückendorf – Oybin. Už 21. září 1901 byly vysvěceny tři zvony, které odlil Christian Albert Bierling z Drážďan, a zavěšeny do štíhlé věže. Kostel byl vysvěcen a předán 1. prosince 1901.
Chrám Pokoje – kostel byl postaven stavitelem Johannesem Wollnerem z Hamburgu. Použitý šedý pískovec pochází z Lužických hor, dokonce snad z lomu na Sedelském Špičáku. Původní plány počítaly s tím, že budova bude mohutnější, byly ale přehodnoceny a stavba je tak menší a prostší.
Původní zvony padly v roce 1916 za oběť první světové válce. Po skončení války odlila v roce 1922 nové zvony firma Richard Herold v Chomutově.
GRÖSELOVA KAPLE (kříž) byla postavena v roce 1697 měšťanem a formanem Christophem Grösselem a jeho manželkou Elisabethou. Celá kaple je zděná a obložená jednotlivými kamennými prvky z pískovce. V půlkruhové nice stojí dřevěný kříž, nika je rámována dvojicí bohatě profilovaných sloupů.
Grösselova kaple je velmi cennou památkou ze sklonku raného baroka. V nejbližším regionu se nachází jen jedna podobná kaple, která je menší, ale bohatěji zdobená: kaple s pietou v Kryštofově Údolí.
Naproti – PLASTIKA ZDISLAVY – patronka Libereckého kraje.
Šlechtična Zdislava se narodila okolo roku 1220. Své dětství prožila na otcovských sídlech v Křižanově, Veveří a Brně, kde jí byla poskytnuta všestranná výchova. Její zámožní a vzdělaní rodiče, brněnský purkrabí Přibyslav z Křižanova a Sibyla původem ze Sicílie, měli ke katolické církvi vřelý vztah. Kromě Zdislavy se jim narodily ještě další čtyři děti.
Krátce po patnáctém roce věku se Zdislava provdala za Havla z rodu Markvarticů, rytíře a pána na hradě Lemberku. Tam se také odstěhovala.Havel byl blízkým důvěrníkem krále Václava I. a se Zdislavou měl čtyři potomky. Jeho manželka plnila společenské povinnosti šlechtičny, ale současně žila jako světice pomáhající chudým a nemocným. V Jablonném založila se svým manželem špitál a postavila chrám svatého Vavřince s klášterem pro dominikány. V Turnově také kostel a dominikánský klášter.
Podle antropologů zemřela Zdislava ve 33 letech. Spekulace o jejím úmrtí na tuberkulózu z ostatků prokázány nebyly.
SOCHU SV. JOSEFA zde nechal postavit v r. 1761 hrádecký farář Joseph Tobias Schöpfer – kněz. Svatý Josef je považován za patrona tesařů, stavbařů a dělníků.
Spodní stupeň podstavce ve tvaru trojlístku symbolizuje sv. Trojici. V kartuši na vrchním válcovitém dílu podstavce je v němčině vyvedený text „Sanct Joseph´s Rechtschaffenheit uns ein Vorbild, Mth. I.19“, česky „Počestnost sv. Josefa buď nám vzorem, Mat. I.19“.
Poslední renovaci provedl v roce 2009 restaurátor Radomil Šolc. Socha byla poprvé opravována v roce 1837 Franzem Josefem Langem, pak ještě v letech 1862 Josefem Hittelem a 1924 Ignazem Daumem, tedy místními děkany nebo faráři. O těchto opravách jsou na pískovcovém podstavci zmínky.
Podle pověsti je někde v okolí sochy zakopána truhlice se zlatem. Měli si ji zde v předtuše poslední bitvy ukrýt v roce 1813 francouzští vojáci. Všichni ale padli a truhlu nikdy nikdo nenašel.
Barokní SOCHU SV. VAVŘINCE nechal v roce 1781 zhotovit tkalcovský mistr a městský radní Johann Christoph Lorenz.
Zajímavostí památky je, že podstavec nese v zadní části letopočet 1773. I vzhledem k vzájemným proporcím soklu a sochy se můžeme domnívat, že sokl patrně původně k soše nepatřil. Anagram, který byl ukryt v původním textu pod sochou, navíc skrýval ještě letopočet 1778. Památka byla v roce 2008 restaurována. Samotná socha sv. Vavřince je ztvárněna s roštem, na kterém byl světec dle legendy umučen nad žhavým uhlím.
Svatý Vavřinec žil ve 3. století n. l. Je patronem knihovníků, kuchařů a koželuhů.
STOMPFEHO KŘÍŽ je v současnosti nejstarším křížkem v Hrádku nad Nisou. Anton Stompfe jej pořídil v roce 1800. Ještě o rok starší byl tzv. Zwergerův kříž u lávky přes Nisu v Loučné. Ten ale v roce 2010 sebrala velká voda.Dnes stojí přes ulici areál bývalé níťárny Bekon. V roce 1800 zde ale býval jen starý mlýn a nedaleko protékající náhon.
Dnes už se ví, co vedlo Antona Stompfeho ke zřízení nové „kapličky“, jak se takovým památkám dříve také říkalo. Z městské kroniky se dozvídáme už jen o renovaci v roce 1929.
Po druhé světové válce doba drobným památkám nepřála. Přesto se v roce 1950 našel člověk, který plechový kříž alespoň natřel a pomohl tak tomu, že se památka dochovala déle. Odezva přišla rychle, už za dva dny doma zvonili příslušníci StB, kterým se takové počínání pranic nelíbilo. Pachateli, panu Sittemu, se tehdy nic nestalo i díky kolegům z práce, kteří se jej zastali.
Na pískovcovém podstavci býval umístěn kříž se siluetou Ukřižovaného, vyřezaný z plechu a ručně malovaný. Zub času jej ale nemilosrdně ohlodal. V roce 2010 byla podle zbytků dochovaného plechu vytvořena jeho kopie. Moderní metodou airbrush na něj hrádecký výtvarník Viktor Beneš namaloval Krista. Ač moderní, je zpracován s velkou pokorou. Hrádecký kameník Josef Tichý se postaral o obnovu pískovce včetně původního německého textu. Český překlad zní: „Ve všech čtyřech částech světa ti, kteří v Ježíša Krista věří a jeho hořké utrpení a umírání vidí, se neztratí.“ Pod textem je ještě doplněn letopočet vzniku křížku 1800 a jméno toho, kdo jej zřídil: Anton Stompfe.
Stompfeho kříž byl po obnově požehnán 28. září 2010, tedy necelé dva měsíce po velké povodni. K tomu se váže ještě jeden příběh. Výtvarník Viktor Beneš po povodni svoji dílnu, stojící u řeky, už ani nechtěl obnovovat. Impulsem ke změně názoru mu ale byla právě prosba o vytvoření nového kříže. Od poslední renovace kříž stojí na městském pozemku – část pod památkou město od původního majitele odkoupilo.
SOUSOŠÍ PIETY V DONÍNĚ – nachází se na rozcestí po pravé straně silnice do Chotyně na samém okraji Donína.
Celé sousoší je zhotoveno z pískovce. Podstavec tvoří kvádr s nápisovým polem, ze kterého se dozvídáme, že Pietu nechal zhotovit Josef Möse v roce 1803 a v roce 1860 jej nechal opravit Ignatz Bernat. Sedící Panna Marie Bolestná má na kolenou tělo Krista. Opírá se o jednoduchý kříž s tabulkou I.N.R.I. Nápis na dříku dnes již není čitelný, ale podle soupisu památek z roku 1837 zněl: převedeno do češtiny: Ó vy všichni, kteří tu procházíte, – podívejte se na svého spasitele – na klíně bolestné matky Marie – Nebuďte nevděční – za jeho lásku tak velikou.
Barokní KAPLIČKA NA HORNÍM SEDLE se nachází na nejvyšším místě silnice z Rynoltic do Hrádku nad Nisou. Je významným dokladem drobné sakrální architektury druhé poloviny 18. století na Liberecku.
Obecní kniha Dolního Sedla vypráví o tom, že byla postavena na náklady prarodičů dolnosedelského rychtáře Antona Andersche v roce 1739. Kaple byla v 19. století zasvěcena Nejsvětější Trojici a také svaté Rodině. Dvakrát ve své historii se ocitla na pokraji zkázy. Poprvé to bylo v 19. století, s opravou se tehdy dlouho vyčkávalo. Veliká slavnost jejího obnovení se konala 28. září 1890. Do věžičky tehdy přibyl i malý zvon. Obyvatelé Sedla přispěli penězi i materiálem i na další opravu v roce 1931.
RICHTERŮV KŘÍŽ V OLDŘICHOVĚ – informace o tomto kříži, který nechal postavit sedlák Joseph Richter z Oldřichova, jsou poměrně skoupé. V okolí Hrádku jde o jednu z nejhezčích drobných památek. Na pískovcovém základu je reliéf scény z Lukášova evangelia, zachycující modlitbu v zahradě Getsemanské. Na obou bocích pískovce jsou postavy andělů, přicházejících na pomoc. Všechny reliéfy jsou sice z dílny lidového umělce, ale propracované do nejmenších detailů.
SMÍRČÍ KŘÍŽ VE VÁCLAVICÍCH je údajně památkou z dob třicetileté války. Podle pověsti je pod ním pohřben padlý švédský generál.
Kříž je značně zvětralý, není na něm ani žádné znamení. Kromě zmíněné pověsti zůstává původ smírčího kříže zahalen tajemstvím. Kříž je asi 102 cm vysoký a 65 cm široký.