RENESANČNÍ ZÁMEK, který se po požáru v roce 1986 opět zaskvěl v celé své obnovené kráse a otevřel brány veřejnosti.
Po velkém požáru zámku a následném dvacetiletém chátrání se městu podařilo to, v co již nikdo ani nedoufal – neprodat chátrající zámek některému z mnoha zájemců a krůček po krůčku ho postupně opravovat. Celý zámek byl otevřen v roce 2007 na velkých dobových Zámeckých slavnostech. Zámecké slavnosti v zámku i zámeckém parku v dobovém stylu se tak již stávají poslední červnovou sobotu v roce tradicí a jednou z největších kulturních akcí ve městě.
Území, na kterém postupně šluknovské panství vznikalo, patřilo původně k míšeňské marce. Ve 2. polovině 13. století se spolu s panstvím Hohnštejn stalo vlastnictvím Berků z Dubé a patřilo jim prakticky až do doby vlády Jiřího z Poděbrad, kdy byla ve Šluknově vybudována tvrz, která se poprvé připomíná v roce 1487 jako majetek saského maršála Hugolda ze Šlejnic. Bylo to dřevěné panské sídlo, k němuž náležel pivovar, sladovna a zahrada, kde se pěstoval chmel.
Po druhé světové válce byl Šluknov jako německý majetek konfiskován a vlastníkem se stalo město Šluknov. Dnes má zámek prvorepublikový prohlídkový okruh, v jehož rámci jsou otevřeny téměř všechny prostory zámku, včetně dobových místností s původními exponáty. V přízemí zámku sídlí Regionální informační centrum.
Malá soška Madony v nice nad dveřmi zámku.
Dějiny Šluknova opřádá řada tajemných příběhů. Nejznámější je bezesporu příběh o Bílé paní Šluknovského zámku, přízraku překrásné hraběnky Marie Terezie Dittrichštejnové, manželky hraběte Karla Adama z Mansfeldu. Ten svou hraběnku nevýslovně miloval a nepřál si, aby se někdo jiný se kochal její krásou, a tak hrabě svou milovanou zamykal do malé komnaty ve druhém patře zámku. Nebohé šlechtičně zde dělal jedinou společnost kolovrat, na kterém žena celé dny předla. Chování hraběte však bylo velmi nevyzpytatelné, někdy byl něžný a plný lásky, jindy zase zádumčivý a vzteklý, že i něžné slůvko hraběnky jej dokázalo rozčílit do nepříčetnosti. Jednoho dne, kdy na něj padla zlá chvíle, vtrhl do komnat za svou hraběnkou, která právě předla na svém kolovratu. V záchvatu žárlivosti i na samotný kolovrat, mrštil jej z okna, a když mu v tom chtěla hraběnka zabránit, shodil ji z otevřeného okna. Naneštěstí byl na zemi pod oknem velký kámen, o který se nešťastná hraběnka uhodila do hlavy a na místě zemřela. Žárlivec, hnaný výčitkami svědomí, zmizel ještě té noci. Utíkal prý kamsi k Budyšínu, pak se přidal k žoldnéřskému houfu a zemřel při obléhání Brém. Duch jeho zabité překrásné ženy prý dodnes bloudí komnatami Šluknovského zámku v podobě Bílé paní.
ZÁMECKÝ PARK, který přiléhá k renesančnímu Šluknovskému zámku, je situován téměř ve středu města. Obklopuje ho vysoká zeď z kyklopského zdiva.
Zámecké nádvoří navazuje na západní straně na areál bývalého pivovaru, jehož jedna polovina budov byla stržena a nyní na jejich místech stojí supermarket. Ve spodní části se pak nachází tzv. „velký a malý zámecký rybník„, přičemž velký rybník, který v minulosti sloužil k získávání ledu pro zámecký pivovar, je nyní požární nádrž pro místní hasičský sbor.
Současná podoba parku ve stylu anglického krajinářského romantismu je pravděpodobně z 2. poloviny 19. století. Zámecký park sloužil až do počátku 20. století výhradně majitelům zámku. Do roku 1945 byl občas otevřen i pro veřejnost (neděle a svátky) a konaly se zde nejrůznější městské slavnosti, např. „Hon na divého muže„.
Tím divým mužem měl být zlý zámecký úředník Knaut z Tolštejna, který prý z trestu bloudil po lesích tak dlouho, až na něj byla uspořádána štvanice. Byl chycen, popraven a jeho kostra vystavena na šluknovském zámku, odkud jedné noci zmizela. Na připomínku této události se až do začátku 20. století ve Šluknově provozovala každoročně hra „Hon na Divého muže“.
Poblíž zámku najdete:
ZÁMECKÝ PIVOVAR stával při panském sídle patrně už od pol. 16. stol. Poprvé je však zmiňován až roku 1623 v deskovém zápisu, kterým byl zapsán Šluknov hraběti Mansfeldovi. Od roku 1862 byl pivovar pronajímán a podle smlouvy z roku 1888 byla z pachtu vyjmuta např. půda sladovny, která sloužila ke skladování obilí a nářadí a dále k uskladnění semene. Koncem 19 st. mělo pivovar v nájmu pivovarské společenstvo a ve 30. letech byl odkoupen městem.
Po zestátnění byl v letech 1948–77 pivovar součástí národního podniku Severočeské pivovary, závod Děčín – provoz Šluknov. Pivovar vyráběl mimo jiné světlý ležák Sprevar, který byl po II. světové válce jeho nejznámější značkou. K ukončení činnosti došlo v roce 1977.
Před zámkem najdete:
Dřevěnou sochu KVĚTY Z POUSTEVNY autorem je Martin Mydlarčík.
SLUNEČNÍ HODINY zhotovila firma na zpracování oceli z Taubenheimu v počtu 2 kusů. Jedny z nich jsou umístěny 
v centru Taubenheimu a tyto „Šluknovské“ obdržela v roce 2013 pro město paní starostka. Bylo to u příležitosti slavnostního ukončení společného přeshraničního projektu zaměřeného ke zlepšení spolupráce obcí a spolků ve společné příhraniční oblasti, dotovaného EU pro malé projekty Euroregionu Nisa.
Sluneční hodiny rovníkového typu jsou zhotoveny z ušlechtilé oceli, navržené a zhotovené v roce 2008 panem Helmutem Schmittem. Rovníkovými slunečními hodinami se označují ty, které mají rovinu číselníku rovnoběžnou s rovinou rovníku. Stínový ukazatel, který je rovnoběžný se zemskou osou je k tomuto číselníku kolmý. Slunce se pomyslně okolo ukazatele otáčí, přibližně vždy o 15° za jednu hodinu. Na slunečních hodinách se dá zjistit skutečný sluneční čas na dané zeměpisné délce místa. Ukazatel stínu (gnómon) musí být rovnoběžný se zemskou osou.
Strom Evropské únie
Pivovarský rybník
