PERNINK je obec, nacházející se zhruba 13 km severozápadně od Ostrova. Žije zde 621 obyvatel. Obec je bývalým královským horním městem, které však v průběhu let práva i statut města ztratilo.
Počátkem 16. století přicházejí do hustě zalesněné oblasti první průkopníci hornictví. Podle pověsti vyhrabal medvěd na tomto místě rudu – odtud i německý název Bärringen. Období vzniku Perninku je spojeno i zde se jménem majitelů ostrovského panství – rodem Šliků. Dne 19. listopadu 1532, dle historické pečeti, povýšil Jindřich Šlik osadu zvanou Peringer na horní město.
Novým majitelem se stává Jáchym Šlik, který hornímu městečku Pernink uděluje 2. října 1559 listinu záruk a privilegií – právo týdenního sobotního trhu, vaření a šenku piva, zřízení lázní a koupelí, volný odběr dřeva aj. V důsledku své polohy však Pernink zůstává hospodářsky závislý na dovozu většiny potravin i ostatního zboží. Privilegiem z roku 1562 stvrzuje městu v právě vydaném městském řádu i jeho městský znak.
V roce 1572 po smrti Jáchyma Šlika převzala zdejší panství jeho manželka Lukretia, hraběnka ze Salmu.V té době se městečko rychle rozvíjelo a na zdejších svazích se těžil hlavně cín a stříbro.
V roce 1713 se ve zdejší obci objevovali nová řemesla, která byla mimo spolek, jako jehlaři, sklenáři a hrnčíři a následně roku 1763 rukavičkáři a brašnáři. Zdejší obyvatelé se živili také lesním hospodářstvím, ale díky útlumu hornictví a příchodem několika epidemií byl Pernink v letech 1770–1772 postižen velkou bídou a hladomorem. V roce 1811 věnoval zdejší panství císař František I. jako léno arcivévodovi Ferdinandovi z Würzburku.
Tento rod pak držel toto panství až do roku 1918. Za celou dobu zde byli velmi špatné podmínky pro život.
Zvrat nastal až v 1. polovině 19. století, kdy zde nechal Adalbert Meinl vybudovat textilní závod a začala se rozšiřovat dřevovýroba a kovovýroba. Již v roce 1843 je uváděno že zde žilo téměř 1 800 obyvatel ve 207 domech. V roce 1850 se Pernink stal samostatnou obcí dle zákona o obcích z roku 1849. V roce 1899 zde byla otevřena železniční trať z Karlových Varů do Potůčků s přípojem do Saska, díky čemuž nastal nový rozkvět této hornické obce, kdy počet obyvatel narostl až na 3 500 z toho bylo ale jen asi 50 Čechů.
Následně přišla velká rána v podobě 2. světové války a následného odsunu obyvatel kdy odtud bylo v roce 1946 odsunuto přibližně 90 % původních německých obyvatel, a následně sem byli dosídleni obyvatelé z vnitrozemí. Po ukončení těžby uranu v Jáchymově zde začal narůstat počet chat, ale také lyžařských center.
