Raně barokní areál PIARISTICKÉHO KLÁŠTERA, skládající se z klášterní budovy, kostela, čtyř kaplí, glorietu, zahrady, kašny a ohradní zdi.
Soubor budov ostrovské piaristické koleje, kostela a kaplí patří k nejpřednějším raně barokním celkům západních Čech. Piaristická kolej v Ostrově je třetí nejstarší piaristickou kolejí v českých zemích.
Klášterní areál tzv. Posvátný okrsek se nachází na západním okraji historického jádra Ostrova v sousedství slavného zámeckého parku (nazývaného kdysi osmým divem světa).
Historie klášterního areálu sahá do roku 1644, kdy byl položen základní kámen k první stavbě – pohřební kapli sv. Anny jako rodinné hrobky vévodů sasko-lauenburských a markrabat bádenských. Postupně zde vyrůstaly další stavby.
Tuto kolej piaristů nechala založit v roce 1666 Anna Magdalena vévodkyně Sasko-Lauenburská. Posláním tohoto řádu byla pedagogická činnost s důrazem na hudební výchovu. Tento konvent vybudoval stavitel Martin Reiner. Tato piaristická škola se stala protějškem protestanské školy v Jáchymově a stala se jedním z prostředků pobělohorské rekatolizace. Tento řád zde vybudoval velmi bohatou knihovnu, ve které bylo mnoho vzácných prvotisků a rukopisné notové materiály. Piaristé zde působily až do roku 1876 a následně jej zakoupila roku 1897 německá ženská kongregace Sestry Křesťanské Lásky, která zde byla až do roku 1942, kdy zde vedla internátní školu pro dívky. Následně po znárodnění připadl areál československé armádě, která jej držela až do roku 2000 a následně byla provedena rekonstrukce a v konventu vzniklo 37 městských bytů.
Od padesátých let 20. století sídlil v areálu vojenský útvar, za jehož trvání barokní stavby zchátraly a byly téměř zničeny. Rozsáhlá rekonstrukce klášterního areálu v letech 2001 – 2007 začala psát novou historii kláštera. Téměř z trosek byly obnoveny památky a vdechnut jim byl nový život, a to do takové míry, že to mnozí návštěvníci přirovnávají k zázraku.
Kaple sv. Floriána byla postavena v letech 1692-1693 na paměť požáru, který sice zachvátil zámek, ale na vlastní město se nerozšířil, a tak ji nechala markraběnka Franziska Sibylla Augusta Bádenská vystavět podle neznámého architekta.
Kaple svaté Panny Merie Einsiedelnské je dominantní stavbou klášterního areálu. Byla postavena roku 1709–1710 patrně stavitelem J. M. Sockhem jako kopie poutní kaple ve švýcarském Einsiedelnu. Stavitel J. M. L. Rohrer postavil obdobnou kapli v roce 1715 i v Rastattu, kam z Ostrova přesídlili bádenští.
Plány zaslal markraběnce Maurus, který byl benediktýnským opatem v klášteře v Einsiedelnu, ten také poslal kopii černé madony, která byla vytvořena na jihu Německa či v Itálii roku 1450. Přípravu zdejší kaple pak měl na starosti bádenský stavitel Michael Ludwig Roher.. Samotné vysvěcení kaple pak proběhlo dne 8. září 1710.
Větších oprav se kaple dočkala v roce 1936. Po odsunu německého obyvatelstva na konci 2. světové války a zrušení zdejšího piaristického kláštera přestala kaple být udržována a postupně chátrala. Nakonec byla kaple na konci 20. století ve velmi dezolátním stavu, kvůli tomu prošla v letech 2001–2002 kaple rekonstrukcí k čemuž dopomohla také podobná kaple v Rastattu.
Na vršku u kláštera stojí nádherná kaple Panny Marie Einsiedelnské. Socha Panny Marie s dítětem tam trůní uprostřed zlatých oblaků. Její tvář a ruce jsou černé. Žádný div, že tuto jedinečnou sochu obestírá svým pláštěm pověst.
Když byla kaple budována a na vršek musely být vláčeny těžké kameny na sloupy a schody, nabídl se staviteli ku pomoci ďábel, a to za cenu stavitelovy duše. Práce pak pokračovaly velmi rychle, jako by těžká břemena vynášely neviditelné ruce a brzy stála kaple před očima stavitele v celé kráse. Když splnil svůj úkol, dostavil se ďábel a žádal svou odměnu. V hrůze a strachu stavitel utekl k soše Matky Boží a ukryl se za ní. Když chtěl ďábel uchvátit svou oběť, dotkl se milostné sochy a hle! Tvář a ruce Matky Boží i dítěte rázem zčernaly, ďábel však zbělel.
Protože se s bílou tváří nemohl vrátit, nabídl staviteli, že mu ponechá jeho duši, když vrátí Matce Boží bílou barvu, aby opět zčernal. Mistr se pokoušel stále znovu nabílit sochu, ale k ďáblově úleku zůstávala stále černá stejně jako ďáblova tvář bílá. Plný vzteku a hněvu vyběhl ze dveří a vrazil do kaple, aby ji pobořil. Ale jakkoliv ďábel zuřil, dokázal jen to, že se jeho ruka otiskla do kamene a krvácela. Plný zlosti zaryl tvář i ruce do černé hlíny a zmizel. Stavitel byl zachráněn.
Ještě dnes však můžeme spatřit otisk krvavých prstů ďáblovy ruky nad vstupními dveřmi kaple. Svatá Matka Boží je černá a černá zůstane, i kdyby byla tisíckrát přemalována na bílo.
Na památku a jako dík za uzdravení svého nejstaršího syna dala markraběnka bádenská Františka Sibyla Augusta postavit v letech 1709 – 1710 na svahu v blízkosti ostrovského piaristického kláštera kapli, která je kopií kaple ve švýcarském poutním místě Einsiedeln. Byla to právě einsiedelnská Panna Maria, k níž markraběnka konala pouti a která prý její prosby vyslyšela. Od opata benediktýnského kláštera v Einsideln dostala plány kaple, a také kopii sochy oné milostné madony, která dnes zaujímá místo na oltáři ostrovské kaple ve věnci zlatých oblaků a blesků.
Pohřební kaple sv. Anny je nejstarší známá raně barokní centrální kaple v Čechách, která typologicky navazuje na klasická díla italské renesance a manýrismu. Základní kámen položil roku 1644 sám vévoda Julius Jindřich, dostavěna byla ale až v roce 1663. Dva roky poté byl vévoda v této kapli jako první svého rodu také pochován. Kaple je postavená na půdorysu osmiúhelníku. Kapli hrozil na začátku 21. století zánik, dnes je však po úspěšné celkové rekonstrukci.
Tuto kapli s rodovou hrobkou nechal vystavět majitel zdejšího panství vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský v letech 1644 – 1663 podle plánů neznámého architekta. Již v roce 1660 ve své poslední vůli tento vévoda napsal: „Co se týče našeho mrtvého těla, nařizujeme a poroučíme, aby bylo bez prodlení a rovněž bez zbytečného přepychu, avšak knížecím způsobem, našimi dědici pohřbeno a k odpočinku uloženo na určeném místě, totiž v kapli za Ostrovem, kterou jsme přikázali stavět, a rovněž má býti zřízen a v kostele v Lauenburgu postaven v mramoru vytesaný epitaf“.
Dnes je v klášterním kostele umístěna expozice Církevního umění západního Krušnohoří. Konají se v něm koncerty klasické i moderní hudby a v neposlední řadě slouží jako obřadní síň pro svatby, předávání vysvědčení nebo jiné mimořádné události.
Raně barokní kaple Panny Marie Bolestné byla postavena v roce 1665 v sousedství pohřební kaple sv. Anny ve svahu nad pozdějším areálem piaristického kláštera na jihozápadním okraji města Ostrov (Schlackenwerth). Již v roce 1836 byla již kaple uváděna jako velmi stará a ve špatném stavu. Po roce 1945 přestala být kaple udržována a postupně chátrala. Na počátku 21. století zůstávalo z bývalé kaple pouze zarostlé torzo obvodového zdiva. V letech 2006-2007 byla provedena celková obnova zničené kaple.
