Na předměstí Nymburka, ve čtvrti Drahelice měla být opravna lodí – DOKY. V rozestavěném a opuštěném areálu opravny plavidel jsou celkem 4 objekty. Hlavním je výrobní hala, dalšími jsou vrátnice, trafostanice a budova zázemí. Výstavba byla ukončena v roce 1996. A jaká je budoucnost „doků“? Nejasná. Areál je zařazený do tzv. brownfields lokalit, což jsou opuštěné a nevyužité haly a tovární komplexy, pro jejichž další provoz je často překážkou ekologická zátěž nebo nevyjasněné vlastnické vztahy.
Malá vodní elektrárna byla uvedena do provozu 24. října 1924. Celé vodní dílo – vlastní jez, plavební komora a elektrárna – se nachází na 59. kilometru toku (měřeno od Mělníka) a slouží ke splavnění Labe, k lepšímu průtoku vody v říčním korytě, k odstranění možných záplav, a především k výrobě levné elektřiny. Na realizaci vodního díla měl zásluhu významný vodohospodářský odborník a nymburský rodák Emil Zimmler. Elektrárna je vybavena 4 pomaloběžnými Francisovými turbínami a rychloběžnou Kaplanovou turbínou. Vodní dílo není jen technickou, ale i stavební zajímavostí našeho okolí.
SILNIČNÍ MOST přes Labe údajně existoval již v době založení města, nejpozději roku 1278. Dřevěný most s dřevěnými pilíři a ledolamy, dokumentovaný ještě nejstaršími fotografiemi města, sloužil až do roku 1912 a byl prvním svého druhu v Čechách. Již od dob založení královského města spojoval oba břehy dřevěný most, mnohokrát však poničený povodněmi či táním ledu. Ze Zálabí se na most vcházelo Zálabskou branou (shořela v r. 1589), do města pak branou Mosteckou (také Labskou, shořela při velkém požáru v r. 1838). Dnešní most v sousedství historického jádra města, byl postaven roku 1912 podle návrhu architekta Františka Roitha. Ten jej opatřil poměrně bohatým pozdně secesním dekorem. Most má tři pole o světlém rozpětí 35 metrů (krajní pole), resp. 40 metrů (střední pole). Jednotlivá pole jsou tvořena vetknutými železobetonovými oblouky, vynášejícími na soustavě sloupků žebrovou mostovku. Pilíře na oválném půdorysu mají kvádrový obklad. Celková délka přemostění činí 118 metrů, šířka mostovky je 8,5 metru. Směrem ke středu mostu nivelita mostovky mírně stoupá, uprostřed dosahuje výšky asi 8,5 metru nad normální hladinou řeky. Zábradlí je rovněž železobetonové, s vloženou mříží. Pilíře jsou zakončeny štíty s motivy českých lvů na návodní straně. Nad pilíři jsou vztyčeny dekorativní pylony. Při opravě roku 1967 byla předmostí rozšířena. Most byl zapsán mezi nemovité kulturní památky.
V roce 1958 byla na původní spodní stavbě postavena nová nosná ocelová konstrukce. Tato nosná konstrukce mostu byla v této poloze překážkou v plavebním profilu reky Labe, kdy podjezdná výška nad maximální plavební hladinou byla pouze 4,30 m. V r.2007 bylo přikročeno k rekonstrukci železničního mostu jako k součásti komplexního investičního záměru „Zabezpečení podjezdných výšek 5,25 m do přístavu Chvaletice“, kterým se odstraní dlouholetý problém nízké podjezdné výšky omezující labskou lodní dopravu. Volná výška 5,25 m pod mosty je celoevropským minimálním standardem umožňujícím významnější uplatnění vodní dopravy zejména v kombinovaných přepravách kontejneru do námořních přístavů. Rekonstrukce zajistila zvýšení podjezdné výšky mostu z původních 4,30 metru na 5,25 metru s možností instalace zdvižného zařízení pro cílovou výšku 7,0 m, což je cílový parametr podjezdné výšky na celém Labi.
Pramení v nadmořské výšce 378 m pod vrchem Čakan u osady Příchvoj (část obce Markvartice) v okrese Jičín. Odtud teče na jihovýchod asi 15 km k Žitětínu, kde se stáčí k jihozápadu. Pod Rožďalovicemi teče plochou krajinou mezi loukami, pastvinami a poli. Tímto směrem pokračuje až do Nymburka, kde ústí do Labe.
V r. 1904 byla postavena podle projektu architektů J. Polívky a Vl. Hrásky secesní MĚSTSKÁ VODÁRNA. Vodárna je válcová kónická stavba vysoká 37 m na základech čtvercového půdorysu. Horní kalichovitě rozšířená část věže pojme 480 hl. vody. Byla rekonstruována v r. 1945 a v r. 1993, kdy byla vyhlášena kulturní památkou. V 19. století již kapacita staré vodárny rychle rostoucímu městu nestačila, a tak město v rámci celkové modernizace nechalo vybudovat zcela nový vodovod i s novou vodárenskou věží. Podle projektu Osvalda Polívky, byla r. 1904 postavena krásná secesní věž ve tvaru kalicha, která je funkční dodnes. Kulatý železný vodojem je umístěn v nejvyšší části věže: dno je 26,5 m nad terénem, vrchol střechy pak 37 m. Objem nádrže je 412 m3. Moderní vodárenská věž a nový rozvod vody po městě tedy počátkem 20. století nahradil staletý systém, zásobující labskou vodou pět nymburských kašen.
