MIMOŇ se nachází v Ralské pahorkatině, v podhůří Lužických hor. Městem protéká řeka Ploučnice a zde se s ní spojuje Panenský potok.
O založení města nejsou zprávy a rovněž samotný název nebyl historiky spolehlivě vysvětlen. Patří však k nejstarším místům v severních Čechách, což dosvědčuje důležitá celní stanice na žitavsko-pražské kupecké cestě. Počátky města jsou spojené s touto kupeckou cestou, zvané též „Záhošťská“ a s majiteli nedalekého strážského panství Vartenberky.
Potvrzení celních práv Karlem IV. roku 1371 tehdejším majitelům, Janovi a Václavovi z Vartenberka, znamenalo rozvoj obchodu a přínos do pokladny obce i majitelům panství. Vybírání cla se udrželo do 18. století a vybírání mýtného až do 19. století. V obci se rozvíjel obchod, přestože výbojné války Vartenberků s husity i Žitavou obyvatelstvu vše ztěžovaly. Roku 1500 koupil Mimoň od Jana z Vartenberka Oldřich z Bieberštejnů a už roku 1505 je uváděna Mimoň jako město.
Roku 1570 nechává rod Bieberštejnů, vystavět v Mimoni na náměstí nové panské sídlo – základ pozdějšího zámku. Dalšími majiteli panství byl rod Müllnerů a Zeidlerů. Od nich koupil panství Johann Putz z Adlersthurmu. Jeho rod se zasloužil o vybudování téměř všech nejdůležitějších staveb – kostela, Božího hrobu, radnice, špitálu, zámku, pivovaru…
Roku 1705 přešlo dědictvím panství Mimoň z rodu Putzů z Adlersthurmu na hraběcí rod Hartigů, který tu byl až do konce druhé světové války a v roce 1947 byl nucen odejít do Rakouska. Když se roku 1777 schylovalo k další válce o dědictví bavorské, rozhodl se v květnu 1778 navštívit Mimoň a Stráž, jako terén budoucího válčiště, sám císař Josef II.
Začátek 19. století znamenal pro město největší zkázu. Rozsáhlý požár v červnu 1806 zničil téměř všechny dřevěné stavby ve městě, včetně zámku, radnice s městským archivem, školy a kostela s farou. Popelem lehlo 283 obytných domů. Po této katastrofě byl vydán zákaz staveb za dřeva.
V poslední den války 8. května 1945 postihlo Mimoň další neštěstí. Na město bylo při leteckém bombardování svrženo přibližně šedesát bomb. V centru města byla zničena spousta domů, z nichž některé neopravitelně. Po odklizení rozbombardované části města nastává další budovatelská éra. Necitlivým zásahem došlo k zbourání starých, zanedbaných domů. Z dopravních důvodů byly bořeny celé bloky. Postavila se nová sídliště, v blízkosti města byla zahájena těžba uranu a vznikl vojenský prostor.
Město Mimoň od počátku 21. století udržuje, restauruje a obnovuje památky, které se v něm i přes nepřízeň druhé poloviny 20. století ještě dochovaly.
Mimoňská radnice
– kde přesně první mimoňská radnice stála, není jisté. Známo je pouze to, že po třicetileté válce byla tak zchátralá, že Johann Putz z Adlersthurnu, který se stal roku 1651 novým majitelem Mimoně, dal raději na západní straně náměstí postavit radnici zcela novou. Jako všechny veřejné stavby byla i radnice postavena v barokním slohu. Měla také prostorná podloubí sklenutá širokými kruhovými klenbami.
Bohužel radnice podlehla spolu s celou pravobřežní částí města prudkému ničivému požáru 11. června 1806. Protože shořela i s archivem v ní umístěném, jsou mnohé informace z historie města před tímto datem neznámé nebo neúplné. Historická fakta se písemně zachovala pouze v církevních farních kronikách. Ty zachránili oba kaplani během požáru, když jim fara již doslova hořela nad hlavou. Kroniky dokázali zachránit tak, že na ně ve sklepě rychle naházeli hromadu písku a v poslední chvíli z hořící fary utekli. Kusé poznámky k historii Mimoně jsou pak uvedeny v kronikách okolních měst a obcí.
V letech 1984 a 1985 byla celá budova nákladně opravena. Obnovena byla i zazděná podloubí, Než ale k jejich zprovoznění mohlo dojít, byl na budovu z veřejně neoznámených důvodů vypsán demoliční výměr. Roku 1986 tak byla odstřelena někdejší radnice spolu s celou západní, nejvýstavnější frontou domů na náměstí. Tímto odstřelem – a odstřelem zámku provedeným o rok dříve – se Mimoň připravila o obě reprezentativnější strany náměstí, z něhož se tak bohužel stala pouhá „větší náves“.
Sousoší Rodina – figura muže a ženy s dítětem vytvořil ze slitin železa Luboš Moravec v r. 1975
Vranov je část města. Trvale zde žije 50 obyvatel. Vesnička je položená na úpatí hory se zřícenou hradu Ralsko. Podle turistického rozcestníku je hrad 2 km daleko a Vranovské skály 300 metrů. S Mimoní ji spojuje Vranovská alej pro pěší chůzi.
