LOUŇOVICKÝ ZÁMEK stojí na místě tvrze zbudované v druhé polovině 16. století rodem Skuhrovských. Tato tvrz stála s největší pravděpodobností v lokalitě, kde ve středověku bývalo proboštství kláštera. V druhé polovině 17. století je v pramenech již doložen trojkřídlý renesanční zámek s nárožními věžemi. V baroku byl uzavřen do čtvercové dispozice chodbou s pilířovými arkádami. Nad vchodem byl osazen roku 1675 erb tehdejšího arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna. K zámku patřil bývalý pivovar a zahrada.
Uvnitř zámku je k vidění expozice věnovaná Louňovicím, Blaníku a archeologickému výzkumu bývalého kláštera premonstrátek. Prohlédnout si můžete také unikátní kolekci středověkých keramických nádob zdobených nápisy z 12.–15. století, i nálezy ze zjišťovacího výzkumu na Malém Blaníku.
Pověst – za dob roboty žil na Louňovickém zámku krutý správce. Jednou poručil, aby dřevorubci rozřezali 18 sáhů dřeva do večera. Úkol však byl nad jejich síly, a tak večer rozčilený správce hrozil, že všechny nechá za svou lenivost popravit. Předstoupil před správce starý dřevorubec a vyřkl, že správce stihne krutý trest.
Zanedlouho správce onemocněl a zemřel. Od té chvíle prý na zámku začalo strašit. Jednou se prý před zraky ponocného otevřely vrata a ze zámku vyrazil černý kočár bez koní. V kočáře prý seděl černý muž bez hlavy. Kočár objel zámek, vjel zpět a vrata se zas zavřela. Ponocný omdlel, a když procitl, v hrůze viděl v blátě vyjeté koleje a cákance krve! Od těch dob prý strašidlo nikdo neviděl, ale lidé stále věří, že správce nemá pokoje.
