BĚLÁ je asi 3,5 km dlouhý pravobřežní přítok Kamenice, protékající lesnatým údolím severozápadně od Kytlic. Pramení pod sedlem mezi Malou a Velkou Tisovou v místech nazývaných Tři potoky, odkud teče přibližně k jihu mezi Javorem a Sokolem.
V místě rozvětvení údolí na jižním úpatí Popela býval kdysi rybník Bielsteich (též Pilzteich), z něhož zůstala donedávna zachovaná už jenom mohutná sypaná hráz porostlá stromy. K jakému účelu byl rybník zřízen není známo, víme jen, že v roce 1833 už byl zrušený. V létě roku 2007 byla ale zahájena jeho obnova a od jara 2009 je rybník opět napuštěný.
Cestou podél toku se dostanete k cca čtyřmetrovému krásnému vodopádu. Nějakých 80 m od cesty. Vše upravené se schůdky, zábradlím i lavičkou.
Nedaleko vodopádu narazíte na upravenou studánku s pitnou vodou a odpočívadlem v místě zvaném Dreiteich (tři rybníky). Ty tu opravdu v kaskádě stávaly a zásobovaly vodou potoku Bělá Marschnerovu brusírnu. V šedesátých letech došlo k protržení hrází a jejich likvidaci. V létě 2007 byly v rámci revitalizačního programu zahájeny práce na stavbě nové nádrže o ploše přes jeden ha.
Dole na křižovatce stojí místo brusírny malá zděná chata. Naproti přes silnici stojí bývalá kovárna, dnes rovněž soukromý obytný objekt, na poslední chvíli citlivě zrekonstruovaný. Dříve býval majetkem Lesů ČR.
Samotný rybník leží v údolí podél cesty z Kytlic a je napájen řadou drobných potůčků. Kdysi hodně moc dávno i před několika lety se zde zadržená voda využívala k pohonu hamru na drcení železné rudy a k plavení dříví na pilu v Dolním Falknově. V dnešní době slouží rybník jako zásobárna pitné vody.
Pomník zbytečným obětem u Hraničního rybníka byl vybudován na památku tzv. divokého odsunu a zastřelení 6 německých kytlických obyvatel dne 19. června 1945. Kytlickou skupinu německých mužů, žen a dětí hnali směrem k malému lesíku při silnici vedoucí k Nové Huti. Šest mužů gardisté ze skupiny u Hraničního rybníka vyčlenili. Jednalo se o bývalého vedoucího místní organizace NSDAP Franze Kühnela, dále jednoho studenta, jednoho listonoše, jednoho syna kytlického zemědělce a dva syny místních řemeslníků. Franz Kühnel musel těmto namátkou vybraným mužům vykopat hrob, po jeho vyhloubení bylo všech pět zastřelených mužů do jámy naházeno. Franz Kühnel byl zavražděn jako poslední ránou do obličeje a k ostatním zahrabán.
A možná je to právě ten zelný mužíček, o kterém vypráví ve své knížce pohádek spisovatel Jan Ryska (1916-1983). Vodník se jmenoval Leopold Šmidrkal, a protože v Kytlici tenkrát nebyl žádný pořádný rybník, rychle „vysychal a scvrkával se, takže i když mu táhla teprve sedmdesátka, což je u vodníka úplné mládí, vypadal jako vodnický stařešina“. Nakonec ale kvůli jeho stížnosti přikázal kamenický knížepán postavit na Červeném potoce rybník, ze kterého je dnes koupaliště. A za to si kytlický vodník Šmidrkal pomník určitě zaslouží.
