Uprostřed města poblíž hlavní silnice stojí barokní KOSTEL SVATÉHO JANA KŘTITELE, který na místě staršího dřevěného kostelíka postavil v letech 1715–1718 Petr Pavel Columbani. Jednolodní obdélná stavba s polokruhově ukončeným presbytářem a s postranními prostorami sakristie a oratoře má na východní straně hranolovou věž, upravenou v roce 1754. V západním průčelí s trojúhelníkovým štítem je zdobený vstupní portál se znakem Kinských. Loď je sklenutá valenou klenbou s lunetami a v presbytáři je křížová klenba s paprsčitým závěrem. Uvnitř je křížově podklenutá dvoupatrová kruchta. V roce 1928 byl celý kostel restaurován.
Vnitřní zařízení je většinou rokokové. Hlavní sloupový oltář s obrazem sv. Jana Křtitele a bohatou figurální výzdobou je z 1. poloviny 19. století, dva boční oltáře sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie jsou z konce 18. století. Kazatelna s reliéfy a klasicistním dekorem pochází z doby kolem roku 1800, mramorová křtitelnice s dřevěným víkem z roku 1839. Na konzolách v lodi je Pieta a kříž s Kristem a sochou sv. Maří Magdalény z 1. poloviny 18. století, dále je zde oválný rokokový reliéf sv. Jana Nepomuckého před králem Václavem IV. Pozoruhodné jsou také velké skleněné lustry.
K severní straně kostela přiléhá bývalý hřbitov, přístupný klasicistní pilířovou branou s kamennými vázami z počátku 19. století. Podél hřbitovní zdi stojí bohatě členěné rokokové a klasicistní kamenné náhrobky z 2. poloviny 18. a 1. poloviny 19. století, z nichž některé pochází z dílny významných sochařů Emanuela a Josefa Maxe ze Sloupu. Kolem roku 1900 byl o kousek dál založen nový hřbitov, na němž jsou rovněž zajímavé náhrobky sklářských rodin. Vnitřní zařízení je většinou rokokové. Kostel byl r.1928 celý zrestaurován.
Na prostranství vedle kostela stojí patrová fara s mansardovou střechou, upravená do dnešní podoby po požáru 13. listopadu 1908, a v zahradě protějšího domu je socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1809.
Uprostřed prostranství stojí asi 8 m vysoký památník z čedičových sloupů, slavnostně odhalený 23. června 1912 místním Spolkem válečných veteránů k poctě císaře Františka Josefa I. Uprostřed skupiny sloupů byl tehdy bronzový reliéf s portrétem císaře, deska s věnováním a nejvyšší sloup byl korunován dvouhlavým orlem. Po 1. světové válce byly kolem pomníku umístěny desky se jmény padlých, které byly po roce 1945 odstraněny. Dnes je zde jednoduchá pamětní deska obětem fašismu.
KŘÍŽOVOU CESTU naleznete v dolní části města u koupaliště u staré silice mezi Kamenickým Šenovem a Českou Kamenicí. Sedlák Franz Kreibich nechal vybudovat původní Křížovou cestu se skalním Božím hrobem roku 1846, společně s kaplí Nejsvětější Trojice. V 50.letech 20.století byla Křížová cesta zničena a kaple s věží r. 1974 zbourána.
V celém areálu je i obnovená výklenková kaple Kristus v zahradě Getsemanské. Hned vedle vyvěrá pramen Svatého kříže.
Od něj cesta stoupá vzhůru ke kapli Božího hrobu vytesané do úpatí nejmohutnější pískovcové věže, na jejímž vrcholu je osazen dřevěný kříž. Nyní se o cestu stará město Kamenický Šenov a Přátelé Křížové cesty.
STARÝ KAMENNÝ KŘÍŽ – asi 65 cm široký a 70 cm vysoký – s odlomeným pravým ramenem najdeme také u domu č.p. 40 na konci ulice směrem na Slunečnou. Pískovcový kříž dříve stával asi o 150 kroků dále k jihu a na dnešní místo byl přemístěn při stavbě silnice v roce 1846. O 50 let později byl poražen býkem, ale brzy byl znovu postaven. V roce 1983 byl již značně poškozený kříž při kladení potrubí částečně zaražen do země, čímž se jeho výška zmenšila asi na 50 cm. Uprostřed kříže prý býval před více než 100 lety upevněn plechový obrázek.
O původu kříže se ve starých vlastivědách uvádí toto: V roce 1630, když byl vlastníkem zdejšího statku č.p.40 Christian Helzel, vyvážel jeho čeledín jednoho dne se dvěma voly hnůj ze dvora na pole. S předposledním nákladem jel už poměrně pozdě večer, a když se vrátil s prázdným vozem, začala silná bouřka. Vůz byl naložen ještě naposledy a pán čeledínovi řekl, že se tento náklad ještě musí odvézt. Tenkrát se totiž mezi sedláky věřilo, že zůstane-li naložený náklad hnoje stát přes noc ve dvoře, přinese to do dvora neštěstí. Čeledín ale odmítl v bouřce jet a tak jel sedlák sám. Voli se ale při jízdě bouřkou splašili, zpřetrhali provazy a jen se zbytky nákladu se vrátili zpět na dvůr. Sedláka potom našli ležet mrtvého na cestě a na jeho památku nechali na tom místě postavit kamenný kříž. Mnohem později – v nedělním odpoledni 4. srpna 1775 tudy vedla domkářka Theresia Hankeová krávy na pastvu. Při návratu domů potkala dva muže, kteří šli od České Lípy, a přidala se k nim. Když se ale přiblížili k místu, kde stál kamenný kříž, začala bouřka a Theresii Hankeovou zasáhl blesk. Domkářka byla na místě mrtvá, zatímco oba muži byli jen trochu omráčeni, takže mohli oznámit, co se zde stalo. V roce 2002 ležel přeražený kříž u silnice. V roce 2003 byl zrestaurován, ale v roce 2006 byl přelomen a poražen autem. Byl znovu opraven.
Sakrální Prácheň
KOSTEL SV. VAVŘINCE z let 1780–82 postavil děčínský stavitel Václav Kosch v barokním slohu v místech, kde stávala starší dřevěná stavba. Dekorační fresky jsou také barokní, hlavní oltář se zobrazením umučení sv. Vavřince rokokový, dva boční oltáře klasicistní. Kostel obklopuje nevelký hřbitov.
U č.p. 118 stojí socha svatého Jana Nepomuckého.
Kostel sv. Vavřince, postavený v letech 1780-82 děčínským stavitelem Václavem Koschem na místě starší dřevěné stavby. Prostý jednolodní kostel se segmentově zakončeným presbytářem a čtvercovou sakristií má na jižní straně průčelí s hranolovou věží, krytou cibulovou bání. Ve štítu nad vstupním portálem je nika se sochou sv. Vavřince. Vnitřek kostela byl vyzdoben pozdně barokními freskami. Rokokový hlavní oltář s obrazem Umučení sv. Vavřince pochází z konce 18. století a dva klasicistní boční oltáře jsou z doby kolem roku 1800. Kostel je obklopen hřbitovem, přístupným jednoduchou branou s klasicistními vázami na hranolových pilířích.
Barokní pískovcová skulptura sv. Františka z Assisi z druhé poloviny 18. století stála původně na konci vsi u domu čp. 7, odkud byla přemístěna ke kostelu sv. Vavřince. Statue byla opravována roku 1989 ak. sochařem Petrem Roztočilem.
a další památky