Kamenický Šenov – STŘEDNÍ UMĚLECKOPRŮMYSLOVÁ ŠKOLA SKLÁŘSKÁ – nejstarší sklářská škola na světě.
KINO HVĚZDA bylo postaveno v roce 1926 jako kino i divadlo. Po roce 1970 byl vnitřek budovy upraven, byl snížen strop, odstraněn balkon i orchestřiště a upraveno širokoúhlé kino. V něm bylo zahájeno promítání roku 1980. V patře byla upravena kinokavárna. Později bylo rozšířeno hlediště, upraveno vytápění, v roce 2007 bylo přestavěno ozvučení na systém Dolby stereo. Pro malou návštěvnost město rozhoduje počátkem roku 2013 o dalším využití objektu.
Provoz na trati nikdy nebyl závratný, větší podíl měl náklad před cestujícími. V padesátých letech 20. století se osobní grafikon ustálil na devíti párech vlaků denně. Přesto to ale nestačilo. Šenovka byla v sedmdesátých letech vytipována jako jedna z nejztrátovějších v Československu a nakonec rozhodnutím federálního ministerstva dopravy určena k zániku. Poslední pravidelné vlaky trať projely 29. září 1979. Zachován byl ale vlečkový provoz na nejstarším úseku Česká Kamenice – Kamenický Šenov. Vydržel až do roku 1992, kdy byl kvůli nevyhovujícímu stavu železničního svršku zrušen i ten. Už o dva roky později se ale na trať vrhli dobrovolníci z Klubu přátel lokálky, částečně ji opravili a začali provozovat prázdninové vlaky. V roce 2009 dráhu nakonec od státu koupila společnost KŽC (Klub železničních cestovatelů), která rekonstrukci dokončila a zasadila se o návrat pravidelného provozu v rámci integrovaného dopravního systému Ústeckého kraje. Od konce března do května a v říjnu jezdí vlaky o víkendech a svátcích, od června do září denně ve dvouhodinovém taktu.
kamennému KLENUTÉMU MOSTU na částečně zrušené trati z Kamenného Šenova do České Lípy přes šenovský potok. Most byl uveden do provozu 29. 8. 1903. Je dvouobloukový, zhruba 24 metrů dlouhý se zachovaným kolejovým polem. Mezi kameny dochází k protékání vody a tím ke srážení minerálů. Železniční doprava na mostě byla zastavena v roce 1979 a od té doby pouze chátrá. Územní plán však počítá s tím, že se železniční doprava na most vrátí, a to k bývalému nádraží Kamenický Šenov horní nádraží k Panské skále.
Továrna na lustry Elias Palme byla postavena v r. 1905 podle plánů kamenickošenovského stavitele Adolfa Richtera. Její zakladatel byl rakouský a český průmyslník Elias Palme, nejvýznamnější výrobce křišťálových lustrů.
Továrna na lustry Elias Palme představuje jednu z nejvýznamnějších kulturních památek industriálního typu, kde známý průmyslník Elias Palme, narozen v Kamenickém Šenově, vyráběl křišťálové a bronzové lustry známé po celém světě. Svými nepředstavitelně krásnými svítidly byly osvíceny významné budovy nejen v Evropě, ale i na vzdálených kontinentech. Zdobily např. Královskou operu v Římě, La Scala v Miláně, Národní operu v Sydney, Hotel Waldorf Astoria v New Yorku, palác tureckého sultána, divadlo Albee v New Yourku nebo palác svobodných zednářů v Kodani a další.
Posledním soukromým majitelem kamenickošenovské lustrárny byl Heinrich Palme řečený Harry, Eliasův vnuk, syn Reinholda Palmeho. Po válce přišlo znárodnění a vyhnání většiny obyvatelstva ze Sudet. Harrymu bylo, jako významnému odborníkovi, povoleno zůstat, ale jeho žena putovala do Saska. Harrymu byl přidělen byt v Chřibské, aby mohl ve zdejší sklárně zaučovat české zaměstnance. Dělal to skvěle. Dokonce dosáhl i povolení k návratu manželky Elisabeth do Čech. Po dokončení úkolu v Chřibské, žili pak se ženou ve velmi nuzných podmínkách v Práchni. Když Harry v roce 1955 umíral, věděl, že tradice, navzdory válečným a politickým kotrmelcům, přetrvá. Že fortel a kumšt kamenickošenovských sklářů nezmizí. Že dědův sen bude žít dál. Žije. Dodnes. I dnes odtud putují křišťálové a mnohé jiné lustry a svítidla do celého světa. Jenom už na přepravní bedny nikdo nelepí logo Elias Palme &Co, ale Preciosa Lighting.
V současné době je bohužel tato významná památka ve značně zchátralém stavu. Nezisková organizace Spolek Eliáška se ve spojení a s pomocí Ministerstva kultury a Libereckého kraje usilovně snaží tento objekt postupně rekonstruovat.
