NÁMĚSTÍ JIŘÍHO je typickým renesančním horním městem s pravidelným šachovnicovým půdorysem. Jeho základem je čtvercové náměstí, kolem něhož se rozvinula pravidelná síť navzájem kolmých ulic ve směru čtyř světových stran. Mezi nimi byly vyměřeny čtvercové domovní bloky, na jejichž straně stály vždycky tři domy. Díky tomu město nikdy nevyhořelo celé.
Protože se Jiřetín již od poloviny 19. století prakticky nerozvíjel, zachoval se dodnes jako mimořádně hodnotný celek a jeho centrum bylo proto v roce 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónu.
KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE byl vysvěcen v roce 1612. Většina zařízení pochází z 18. století. 
Dva oltářní obrazy (Nejsvětější Trojice a Zmrtvýchvstání Páně) jsou dílem jiřetínského rodáka Josefa Birnbauma. Kazatelnu se zpovědnicí, která stávala pod ní, vyrobil v roce 1829 stolař Jakob Worm z Horního Podluží. 
Střecha kostela bývala až do roku 1846 šindelová, poté byla nahrazena pálenou krytinou. Současně byly pořízeny čtyři ciferníky věžních hodin. Do té doby zde býval pouze jeden na severní straně. Od 3. května 1958 je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky.
BUDOVA FARY pochází z roku 1755. Provedení této stavby patřilo v tehdejší době k nejhonosnějším objektům svého druhu v Čechách a její vzhled, preferující patrový „vilový“ stavební typ s mansardovou střechou, se nakonec v pobělohorské barokní době stal závazný právě pro farní budovy.
MUZEUM se nachází v historické budově fary postavené v letech 1753–1755. Provedení této stavby patřilo v tehdejší době k nejhonosnějším objektům svého druhu v severních Čechách a její vzhled, preferující tzv. vilový stavební typ s mansandrovou střechou, se nakonec stal závazný právě pro farní budovy.
Zásluhou Obce Jiřetín pod Jedlovou bylo dne 12.09.1998 otevřeno v budově fary muzeum. Na přípravě otevření se pod vedením Ing. Pažourka podíleli také členové Spolku přátel Jiřetína pod Jedlovou. Expozice je rozdělena do dvou částí. V jedné se zabývá historií dolování v Jiřetíně pod Jedlovou a přilehlém okolí, ve druhé se připomínají dějiny hradu Tolštejn. Součástí muzejní expozice je Hornická naučná stezka Údolí Milířky a zpřístupněná štola sv. J. Evangelisty.
SOCHA SV. JANA NEPOMUCKÉHO stojí na náměstí před farou. Sochu obci darovala paní Dagmar 
Suchá a zrestauroval ji MgA. Ondřej Sklenář z Lužan u Jičína.
Sloup se SOCHOU SV. VAVŘINCE – pochází z roku 1716. Jedná se o pískovcový sloup zakončený 
plastikou 
sv. Vavřince, jednoho z křesťanských patronů proti požárům. Na přední straně je německý nápis, podle nějž byla plastika restaurována roku 1802, v upomínku na požár, který v Jiřetíně vypukl 11. srpna 1799. Podle tradice celou pískovcovou skulpturu vytesal místní kameník Wieden z domu č.p. 33. Poslední restaurátorské práce byly provedeny akademickým sochařem Bílkem z Telnice v roce 1999.
Upravený parčík na náměstí oživuje potůček s kašnou, napájený z přepadu vodojemu, a okrasný rybníček před kostelem, v jehož středu je vodotrysk, který je možné spustit mobilním telefonem. V budově bývalé autobusové čekárny bylo v květnu 1998 otevřeno informační středisko, u něhož je další fontána.
Dub a buk v Jiřetíně pod Jedlovou jsou dva památné stromy poblíž kostela v Jiřetíně pod Jedlovou. Památné stromy byly vyhlášeny dne 10. srpna 2015.
Buk lesní červenolistý (Fagus sylvatica Alropunicea) má obvod kmene ve výšce 130 cm 460 cm, je vysoký 27 metrů, výška koruny je 24 metrů, průměr koruny je 15 metrů a jeho stáří se odhaduje na 120 let.
Dub letní (Quercus robur) má obvod kmene 405 cm ve výšce 130 cm, výška stromu je 31 metrů, výška koruny je 26 metrů, průměr 
koruny 24 metrů a odhad stáří je 120 let. Dub byl vysazen v roce 1908 jako jubilejní u příležitosti 60. výročí vlády Františka Josefa I.
Pod stromy v jihozápadním rohu náměstí jsou TORZA DVOU PAMĚTNÍCH KAMENŮ, zničených po druhé světové válce. Jeden z nich postavili roku 1912 jiřetínští turneři na památku zakladatele německého tělocvičného hnutí Friedricha Ludwiga Jahna (1862 – 1912), druhý je pozůstatkem pomníku císaře Františka Josefa I. z roku 1908.
V kamenném tarasu pod domem č.p. 252 v ul. Křížová vstup do štoly „U Císaře″ a dva kamenné štíty. Štola je v současné době dlouhá asi 20 m, ukončená závalem. Původ ani účel štoly není jasný; dochovány jsou v ní zbytky jímacího zařízení, ale zda byla vybudována jako vodovodní anebo byla původně součástí důlních děl pod Křížovou horou a využití jako zdroj vody bylo až druhotné není zřejmé. Současné jméno dle majitele přilehlého domu.
Založení KLÁŠTERA BOŽSKÉ PROZŘETELNOSTI v Jiřetíně pod Jedlovou Matkou Františkou v roce 1874. Sestry, které chodily po sbírkách, na svých cestách přišly v září 1873 do sudetského kraje, zcela blízko česko-saských hranic, kde leží horská vesnička Jiřetín. Farář vesnice jim vyprávěl, že místní továrníci, manželé Wolfovi chtějí přenechat obci dům za účelem zřízení 
ústavu pro chudé sirotky, pracovní školu a pro opatrování dětí. Sestry sdělily tuto skutečnost Matce Františce a ta se po korespondenci s panem Wolfem a jiřetínským farářem 27. listopadu vypravila ještě s jednou spolusestrou obhlédnout dům. Projednávání nebylo snadné, neboť manželé Wolfovi mezitím změnili svůj názor. Žádali po společnosti, aby dům odkoupila.
Matka Františka, která znala smutné postavení Kongregace po finanční stránce, hledala pomoc u Panny Marie Filipovské, poutním místě na nynějších česko-německých hranicích. Viděla, jak veliký okruh působnosti by její sestry v Jiřetíně mohly zastávat, neboť v tomto lidnatém okolí žádný ústav toho druhu neexistoval. V kraji také převažovala církev starokatolická, sestry by mohly vyučováním mládeže v náboženství posílit římskokatolickou víru. To všechno ji utvrzovalo, aby zřízení ústavu v Jiřetíně nevzdávala. Dne 26. července koupila zakladatelka dům a příštího dne podepsala ve Warensdorfu kupní smlouvu. Téhož dne se vydala do Litoměřic, aby požádala tamějšího biskupa o přijetí sester Kongregace Dcer Božské Lásky do své diecéze. Dne 10. září 1874 byl dům slavnostně otevřen a dostal jméno „Dům Božské prozřetelnosti“. Kaple, která byla zřízena byla zasvěcena Panně Marii Královně andělů.
Činnost sester v Jiřetíně pod Jedlovou do roku 1950. Původní dům pro činnost sester se stal postupem času malým. Proto roku 1900 byl postaven ještě jeden velký dům. Sestry se tak i nadále mohly věnovat sirotkům, mateřské škole a škole ručních prací. Zřízena byla také škola nedělní. Sestry vyučovaly jazyky, hudbu. Často byly také zvány k nemocným. V roce 1930 v jiřetínském klášteře bylo přes 30 sester. Za 2. světové války byl ústav dán pod civilní správu. Po skončení války směly sestry znovu obnovit svou činnost. I přesto, že původní německé obyvatelstvo bylo odsunuto, apoštolát sester se rozvíjel dále. Tomu tak bylo až do 25. září 1950, kdy byl sirotčinec zrušen. Oba domy i sestry musely přejít pod civilní správu. V roce 1950 byly do Jiřetína soustřeďovány také sestry z jiných kongregací. Všechny převzala do své správy Česká katolická charita a vytvořila zde charitní domov pro řeholnice pod civilní správou. Téhož dne 25. září 1950 byly zrušeny i další kláštery české provincie Dcer Božské Lásky.
Jiřetín po roce 1989 – po pádu komunismu v roce 1989 sloužil náš klášter jako charitní domov pro staré sestry. Sestry postupně umíraly, jejich počet se zmenšoval. Provincie stála před otázkou pokračování domu. Protože klášter, založený samotnou Matkou Františkou Lechnerovou, se nachází v překrásné přírodě Lužických hor začal dům od roku 1998 sloužit jako penzion pro rekreanty.
