K osadě Jedlová patří také stejnojmenná ŽELEZNIČNÍ STANICE, které vzniklo v roce 1869.
Nádraží postavila společnost České severní drahý v místě spojeni trati z České Lípy do Rumburka a z Děčína do Varnsdorfu. Jeho výstavba byla velice náročná, vyžadovala, jak odstřel skal, tak zarovnaní prohlubní, neboť v okolí stanice nebyl vhodný rovný prostor. Těsně před stanici ve směru na Děčín musela být pro trať proražena pískovcová skála v délce 560 m, místy až do hloubky 15 metru. U Svoru bylo naopak potřeba postavit až 15 metru vysoké náspy.
Zajímavosti stanice
– na stanici se ještě po válce nakládal do vagonu led z nedalekých rybníků a vozil do restauracích zařízeni?
– 11. 11. 1929 byl ve stanici zaznamenán mraz – 30 °C
– v roce 1933 byly do dopravní kanceláře a osobni pokladny zakoupeny plynové lampy zn.“Elektra“ o svítivosti každá 600 svíček?
– 12. 9. 1947 došlo ve stanici k přestřelce jejíž pachatel nebyl nikdy vypátrán?
– v roce 1947 byla stanice v rámci katastrofálního sucha 5 měsíců zcela bez vody?
V obci se dochovala řada lidových domů z 18. a 19. století, jejichž podoba vycházela z typické lužické dřevěné architektury. Dominují mezi nimi přízemní i patrové roubené domy s podstávkami, kterým dodávaly určitou honosnost mansardové střechy s břidlicí vykládanými štíty. Patro bývalo často obložené svislým „deštěním“, jehož dlabaná výzdoba imitovala rustiku. Některé domy mají také klasicistně zdobené pískovcové vstupní portály. Nejzajímavější z nich jsou dnes památkově chráněny.
Venkovní usedlost Tolštýnská č.p. 4 – nárožní patrový dům s polopatrem obdélné dispozice se zděným přízemím a podélně bedněným patrem pochází z roku 1780, jak prozrazuje datace ve cviklech portálu s klenákem. Štít je pobit břidlicí.
V Žižkově ulici stojí malý roubený DŮM č.p. 145 – přízemní roubený dům s podstávkou pochází z 18. až 19. století. Kolmo do sedlové střechy nad vstupem do domu je vestavěna křížová světnice vynášená sloupky. Směrem do zahrady k domu přiléhá patrová zděná přístavba. Štít je pobit eternitem.
Žižkova č.p. 164 – přízemní podstávkový dům pod sedlovou střechou je ve štítě zdobeném břidlicí datován rokem 1879.
VILA ANTONA MÜNZBERGA – vilu se zahradou nechal vystavět roku 1820 spolu s komplexem výrobních budov továrník Anton Münzberg. K ulici kolmo orientovaný objekt vznikl v r. 1816. Do L na něj navazuje truhlárna z r. 1835. Drobnější budova před štítem továrny je z r. 1878. Ke zprůmyslnění textilní výroby v Jiřetíně začíná docházet již na konci 18. století, kdy pouhých 200 m západně od pozdějšího Münzbergova areálu, u štoly sv. Jana Evangelisty zřizuje bavlnářskou manufakturu a bělidlo Anton May. V roce 1806 kupuje pozemek námi řešeného areálu Anton Münzberg a staví zde rozsáhlý komplex továrních budov včetně svého soukromého sídla. V rámci výroby využívá i pozemky nedaleké bývalé štoly, jako bělírnu.
Po
jeho smrti podnik přebírají jeho synové, Anton Münzberg´s Söhne vyrábějí barevný a tištěný manšestr a kvalitní bílé látky piké, ryps, orientál, kaliko, valis a nankin. Původně firma využívá výhradně ruční práci, ale postupně zavádí také válcové tiskací stroje. V areálu se nacházel objekt řezárny sametu, koncem 30. let byla v řezárně provozována mládežnická ubytovna (Jugendherberge), v té době byla ve vlastnictví Rudolfa Worma z Horního Podluží a Anny Wormové z Jiřetína, některé místnosti mělo pronajato Luftwaffenkommando ze Seifhennersdorfu jako sklad od 1943.
Další zajímavé domy
