Park BUDOUCNOST je městský park ve východní části Havlíčkova Brodu. Parkem protéká Cihlářský potok, na kterém byla zbudována unikátní soustava rybníků a rybníčků. Proti proudu je prvním Očko, dále rybník Obora, oddělený od Hastrmana romantickým vodopádem. Nad zimním stadionem je to pak Rantejch a nad koupalištěm rybník Cihlářský. Kolem rybníků i ve stráni je zbudována řada vycházkových cest a pěšin. Celková rozloha je 25 ha.
Nejhojnějšími dřevinami jsou zde lípy, javory, buky a jasany. Parkem prochází okružní Naučná stezka, která má celkem 6 zastavení s informačními tabulemi.
OPEVNĚNÍ MĚSTA tehdy ještě Německého Brodu, vzniklo v období 1310 – 1350 na základě udělení privilegia od synů Smila z Lichtenburka (tehdejších pánů Německého Brodu). Celková délka hradby byla přibližně 1500 m a podle novodobých zjištění byla do 1m silná a přibližně 4m a více vysoká. Před hradbou byl navíc v 11m vzdálenosti příkop, jehož hloubka dosahovala 4m a byl asi 12m široký. Do dnešní doby se však nedochoval, protože byl systematicky zavážen dlouhou dobu odpadem. Celý hradební systém pak byl podporován čtyřmi baštami a dvěma branskými věžemi, a to Dolní a Horní městskou bránou. Jeho síla se pak osvědčila při husitském obležení. V roce 1472, patrně v souvislosti s hrozbou tureckých nájezdů, byl tento hradební komplex ještě zesílený parkánovou hradbou s baštami, postavenou mezi stávající hradbu a příkop. Ani tohle zesílení však neodolalo švédskému náporu v období třicetileté války. Švédové pak hradby záměrně pobořili. K jejich rozebírání na materiál pak docházelo i nadále až do 20.století. Do dnešní doby se dochovaly úseky rekonstruované parkánové hradby s baštami na východní straně městského jádra a v jižní až jihozápadní části města u řeky Sázavy. Z původního hradebního opevnění ze 14.století se zachovala jen jediná nárožní bašta, zvaná Štáflova. Dnes je v ní instalován (od roku 1957) památník malíře Otakara Štáfla. Je zde možné prohlédnout si předměty dokumentující jeho život a dílo a také jeho plastické obrazy ze života Karla Havlíčka Borovského. Také je zde několik historických fotografií týkajících se právě hradebního opevnění.
Nárožní věž z hradeb městského opevnění nyní nazývaná ŠTÁFLOVA BAŠTA. Postavena byla společně s opevněním města po roce 1310. Od roku 1957 v jeho prostorech funguje památník Otakara Štáfla, které spravuje Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod.
SOCHA KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO – autorem sochy z roku 1924 je akademický sochař Bohumil Kafka.
Karel Havlíček Borovský, vlastním jménem Karel Havlíček (31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha, byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození (Borová).
Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve; pokřtěn byl Karel Boromejský Oldřich.V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost (dnes je v tomto domě muzeum se stálou expozicí věnovanou životu a dílu Karla Havlíčka Borovského). V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze.
Na sté výročí narození Karla Havlíčka Borovského, v roce 1921, chtěli obyvatelé dnešního Havlíčkova Brodu postavit ve svém městě sochu svého slavného spoluobčana. Potíže s formou, ve které měla být socha odlita, ale plány překazily. Čtyři a půl metru vysoký bronzový Borovský se nad městem vztyčil o tři roky později, v roce 1924.
V roce 1932 byl v městském parku místním sdružením Sokola odhalen památník ke 100. výročí narození MIROSLAVA TYRŠE, velkého propagátora tělocviku a zakladatele Sokola.
Miroslav Tyrš se sice narodil v Děčíně v rodině lékaře, ale dětství po časné smrti svých rodičů prožil u příbuzných nedaleko Mladé Boleslavi. Už od mladosti byl slabý, a proto mu bylo doporučeno věnovat se tělocviku a sportu, ve kterém následně našel smysl svého života. Po skončení gymnázia se rozhodl pokračovat v studiu na filozofické fakultě se zaměřením na přírodní vědy, filozofii a estetiku. Během studia působil jako vychovatel v rodině továrníka Bartelmuse v Novém Jáchymově, kde se seznámil s Jindřichem Fügnerem, který se stal jeho blízkým přítelem, spolupracovníkem a později je pojilo i rodinné pouto. Stalo se tak poté, co Tyrš pojal za manželku Fügnerovu dceru Renátu. V roce 1860 byl Tyrš promován na doktora filozofie, nepodařilo se mu habilitovat na univerzitě, a proto se stal cvičitelem v soukromém tělocvičném ústavu v Praze. O dva roky později zakládá v Praze tělocvičný spolek – Tělocvičná jednota Pražská. Později spolek dostal název Sokol. Tyrš poté začal zakládat podobné jednoty i na venkově. Vypracoval českou tělocvičnou soustavu i metody, přičemž využil své velké znalosti fyziologie, filozofie i estetiky. Vytvořil a propagoval v jednotách nejvyšší morální zásady – vytrvalost, kázeň, kolektivismus, lásku k vlasti, k práci. Hlavní důraz kladl na výchovu mládeže. V roce 1882 se v Praze na Střeleckém ostrově konal první všesokolský slet, který Tyrš řídil.
Kromě tělovýchovné činnosti se věnoval také výtvarnému umění a estetice a přednášel na vysokých školách. V letech 1881 – 1883 byl docentem pro dějiny výtvarných umění na české technice v Praze, přednášel také na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde určitý čas působil také jako mimořádný profesor dějin umění. Byl dlouholetým členem Umělecké besedy a předsedou jejího výtvarného odboru a také prvním českým odborným uměleckým kritikem a členem poroty pro sochařskou výzdobu Národního divadla. Účastnil se také života politického. V roce 1868 byl zvolen poslancem do českého sněmu a od roku 1873 byl členem říšské rady za táborský okres. Později se však pro značné zaneprázdnění svých mandátů vzdal.
Nesmírná vytíženost, ale měla dopad na jeho zdraví, objevila se u něj nervová choroba z přepracování. Během svého léčebného pobytu ve Švýcarském Oetzu byl nalezen mrtev v jedné horské říčce. Jeho ostatky byly převezeny do Prahy, kde byl pohřben vedle svého spolupracovníka Fügnera na Olšanských hřbitovech.
BYSTA MATKY Karla Havlíčka Borovského, kterou vytvořila sochařka Vlasta Dohnalová – Pešanová. Havlíčkova matka Josefína, rozená Dvořáková, se narodila v roce 1791 a zemřela roku 1884 v Německém Brodě. Je pohřbena na tzv. starém hřbitově u kostela sv. Vojtěcha.
Připomínky na studium BEDŘICHA SMETANY v tehdejším Německém Brodě jsou v městě dvě, tj. bronzová pamětní deska, která je umístěna na budově gymnázia a pomník v parku Budoucnost. Mramorový pomník s bystou je dílem sochaře Juliuse Pelikána. Peníze na zhotovení pomníku získaly ženský a následně i Mužský sbor z honorářů a výtěžků z koncertů. Pomník byl slavnostně odhalen dne 24.5.1936.
Od roku 2017 je kulturní památkou.
U zimního stadionu v Kotlině vás zaujme pomník ve tvaru velkých KAMENNÝCH BRUSLÍ. Plastika bruslí před stadionem připomíná hokejové umění místního odchovance Josefa Vašíčka. Plastika byla odhalena v srpnu 2006, kdy Josef Vašíček přivezl do rodného Havlíčkova Brodu slavný Stanley Cup, který v tomto roce vyhrál s hokejisty Caroliny. Po tragickém umrtí Josefa Vašíčka v září 2011 u ruské Jaroslavli se toto místo stalo i místem pietním, kde lidé mohou na tohoto hokejistu, mistra světa a vítěze Stanley Cupu zavzpomínat.
KASKÁDOU devíti rybníků spojené Cihlářským potokem park přechází do areálu příměstských lesů.
