Chřibský hrádek (katastr Doubice, též Hrad v Dolní Chřibské nebo Karlštejn – což je ovšem zcela vymyšlený název) je jedním ze šesti známých skalních hradů v oblasti Českosaského Švýcarska. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.
Protože se o hrádku nedochovaly žádné historické zprávy, je jeho původ opředen jen pověstmi. Podle nich měl být loveckým sídlem, založeným na počátku 13. století vybájeným Cherubem Berkou, nebo strážním hradem na staré Lužické cestě. Z hradu měla vést podzemní chodba až do zámečku v Dolní Chřibské a také zde měly být ukryté poklady, které lákaly obyvatele z okolí ke kopání. Moc věcí se tu ale zřejmě najít nedalo. Ve starých zprávách se jen dozvíme, že nalezené rezavé sekery, ostruhy, hroty šípu, třmeny, háky a jiné železné předměty prodali chřibští měšťané vetešníkovi.
Vypráví se zde rozšířená pověst o chudé vdově, která získala část zlatého pokladu. Na Květnou neděli vystoupila se svým synkem ke zřícenině a tam nalezla otevřený vstup do podzemí. Oslněna zlatem zapomněla na dítě a vynesla část pokladu na denní světlo. Pojednou se však skála zavřela i s dítětem. Matka musela čekat až do příštích Velikonoc, než se se svým dítětem setkala.
Hrádek byl postaven na strmé skále, která na jižní straně spadá do údolí z výšky kolem 30 m, ale na severu převyšuje své okolí jen asi o 7 metrů. Proto zde byla chráněna dvojicí mělkých příkopů s ochranným valem, mezi nimiž bylo nevelké předhradí, využívané patrně k hospodářským účelům. Vnitřní příkop byl těsně pod skalním sukem, po jehož obvodu vedla jen úzká pěšinka vzhůru na vrchol. Do plochého temene skály je vytesané asi 1,5 m hluboké obdélné podvalí o rozměrech 7 x 5 metrů, v jehož východní stěně je nevelký výklenek neznámého účelu a do severní stěny poblíž něj je vytesaný letopočet 1690. Nad podvalím kdysi stála pravděpodobně roubená obytná věž, která byla jedinou stavbou na celém hrádku.
Dnes zde naleznete pouze vytesaná místa do skalního masívu vypovídající o rozměrech hrádku. Archeologický výzkum provedený roku 2003 ukázal, že dochované zbytky valů a příkopu nebyly opevněním. Na základě tohoto výzkumu bylo navrženo nepovažovat lokalitu za hrad, ale za útočiště
prospektorů nebo horníků. Na jaře roce 1850 se zřítila velká část skály, na níž Chřibský hrádek stojí, do potoka.
