Obec DIVIŠOV leží mezi městy Benešov a Vlašim, jako bývalé poddanské město. Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse. V městysu žije 1 600 obyvatel.
Správní území městyse Divišov se rozkládá na sedmi katastrálních územích. Ve správním území leží tyto místní části: Dalovy, Křešice, Lbosín – a návsi zvonička, rozhledna Špulka, Měchnov – 2 památné duby, Šternov – Židovský hřbitov, Zdebuzeves – pomník válečným hrdinům, pomník padlým v 1. sv. válce, kaplička J.Nepomuckého
Osobní jméno Diviš, které je základem názvu městečka, je českou podobou řeckého jména Dionýsios, což znamená „bůh vína“, popřípadě též „božské dítě“; v češtině je možnost výkladu také jako „divoký“ (patrně vlivem formální podoby s přídavným jménem divý).
Jeho historie sahá do období před rokem 1130, tedy do období Přemyslovců, kdy vládnul Břetislav I. Jejím zakladatelem byl Diviš, člen Břetislavovy družiny. V místech, kde dodnes stojí prastará budova děkanství, stávala kdysi tvrz. V okolí této tvrze se postupem času začala tvořit osada. V roce 1545 byl Divišov povýšen na město, a tudíž jemu náleželo právo tržní i hrdelní. Velkou raritou je fakt, že je zde pochována dcera krále Jiřího z Poděbrad – Eliška.
Město zároveň dostalo pečeť a znak. Zlatá hvězda ve znaku připomíná pány ze Šternberka. O poměrech v Divišově hodně vypovídá Smolná kniha z let 1617–1751, která přetrvala i hrozný požár v roce 1742, kdy téměř celé město lehlo popelem. V roce 1870 zde vznikla sametárna. Na světové výstavě v roce 1900 ve Francii byly tyto plyše a samety vysoko oceněny.
Téměř zaniklá tvrz na návrší nad obcí. Vznikla zřejmě ve 14. stol., výslovně se uvádí jako pustá r. 1543. R. 1578 byla obnovena, ale už za 30leté války zničena. V 18. stol. byla na návrší postavena barokní sýpka, která na existenci tvrze nejviditelněji upomíná. Severovýchodně pod ní se nacházejí reliéfní pozůstatky hranolové stavby, snad věže tvrze.
