STEZKA HASTRMANŮ vede obcí Brniště a je situována v přírodně zajímavém terénu. Šest kilometrů dlouhá tematická poznávací trasa v blízkosti Panenského potoka je plná vody, mokřadů, mlýnů, hastrmanů, víl a má 11 tematických zastavení. Stezka vznikla ve spolupráci Podralského nadačního fondu ZOD a obce Brniště na podzim roku 2011. V rámci projektu, byly zkvalitněny povrchy některých úseků cest, takže je celá trasa vhodně upravená pro pěší, cyklisty, rodiči s malými dětmi a kočárky. K orientaci na trase slouží plán stezky, rozcestníky se směrovými tabulemi a turistické značení.
V areálu zahrádky se raději neobčerstvujte u zdravotně závadného Skalního pramene a vodu z pramene Verunčina pijte jen po převaření, jak upozorňuje nápis nad ním. Zahrádkou vedou upravené cestičky vysypané štěrkem a dřevěné směrovky Vás dovedou ke skalním sklípkům U Líné žáby a k permoníkům. Kousek za povalovým mostkem zahrádka končí a dále není upravena. Možná ji obec ještě v příštích letech rozšíří.
Ve skalách (dřívější skalní obydlí) můžeme třeba vidět skřítky, vodníka nebo línou žábu.
Je zde také Verunčin pramen se nachází při cestě z Velkého Grunova do Brniště, a to malém v parčíku kde kdysi stály domky, jejichž pozůstatky jsou patrné ve skalách. Z jejich sklepů vytékají pramínky a před nimi stojí upravený Verunčin pramen, jehož voda je pitná až po převaření.
Své jméno získal pramen podle sličné Verunky, jež byla vnučkou zdejšího bohatého sedláka, který ji vychovával poté, co její matka zemřela při porodu a jejího otce zabil blesk, když na koni objížděl rodinné polnosti. Verunka každý den chodila se džbánem k prameni, kde se setkala s mysliveckým mládencem. Mladí lidé se do sebe zamilovali. Pěstoun dívky však s jejich láskou nesouhlasil a odmítl jim dát požehnání. Mládenec se oběsil na mohutné jedli vedle hájovny. Nešťastná Verunka chodila dál k prameni a marně vyhlížela svého milého. Jednoho dne se od pramene domu už nevrátila. A jelikož se na břehu nedaleké říčky našel její džbán, má se za to, že se z nešťastné lásky utopila.
Land art je umělecký směr 60. let, který vznikl v USA. V užším smyslu slova nepatří k zahradnímu umění, ale v současné krajinné architektuře se dodnes používají prvky land artu. Hlavně tam, kde se používají skulptury a objekty z organických a anorganických materiálů.
Na cestě potkáte 18 plastik, průvodné letáky jsou k dispozici v češtině i němčině u několika informačních panelů. Projdete bývalou úvozovou stezkou vytesanou do pískovce, kde se nacházejí i staré nápisy. Před vchodem označeným Brána snů vás uvítá tvář trolla. Tady se vnoříte do necivilizačního světa plného překvapení.
Asi nejhezčí, a největší zároveň, je výjev Svatý Hubert. Skvostná je ženská postava Myslivcův sen, kde se výtvarník „chytil“ křivky skalní pukliny a vyseknul nádhernou dívčí postavu. Zlověstně se tváří Velký zkamenělý troll, naproti na skále je Cesta pravěkem II, ponor do hlubin pramoře.
Hubert pocházel z bohaté šlechtické rodiny v Akvitánii, kam se narodil roku 655. V mládí věnoval většinu času lovu a bujarým oslavám. Jednoho dne při lovu narazil na podivuhodného jelena. Mezi parožím mu zářil zlatý kříž. Skrze tohoto jelena k němu promluvil Bůh. Hubert se po tomto zážitku stal knězem, později dokonce franckým biskupem a velmi se zasloužil o šíření křesťanství. Po své smrti byl roku 744 svatořečen a stal se patronem myslivců a střelců, jeho svátek se slaví 3. listopadu. O rozšíření kultu sv. Huberta se na našem území zasloužil František Antonín, hrabě Sporck, který v roce 1695 založil Řád sv. Huberta.
