JEMNICE je jedním z nejstarších měst na Moravě. Její vznik je dáván do souvislosti s osadou u brodu přes řeku Želetavku. Na přelomu 11. a 12. století zde prý byla významná obchodní křižovatka. K rozvoji osady a později města přispěl objev ložisek zlata a stříbra. Samotný název města – Jemnice – je odvozen od slova „jamníci“, tzn. horníci. Vzácné rudy dolovali v primitivních jámách (šachtách).
První zmínka o Jemnici je z roku 1226. Město bylo založeno jako královský majetek na místě pohraničního hradu. V roce 1227 vydal český král, Přemysl Otakar I., příkaz k opevnění sídla, které se pak stalo jednou z opor královské moci na jihozápadní Moravě. Dodnes je zachována značná část hradeb spolu se 3 baštami a 2 barbakány.
Největšího rozkvětu dosáhla Jemnice ve středověku, kdy je charakterizována jako královské horní město. Za panování Lucemburků byla městu udělena rozsáhlá privilegia. V této době má své kořeny i lidová slavnost „Barchan“, která se každoročně koná v neděli po sv. Vítu.
V Jemnici byla i jedna z nejstarších židovských obcí v českých zemích. Písemně je poprvé připomínána v roce 1336. Židovská čtvrť tvořila jižní část městského jádra. Na upraveném židovském hřbitově najdeme několik náhrobků ze 17. století.
V historii města se střídaly doby rozkvětu i úpadku. Například v roce 1422 Jemnici obléhali husité, ale bez úspěchu. Avšak netrvalo ani 50 let a město vypálilo vojsko Matyáše Korvína.
V roce 1530 Jemnice přišla o statut královského města. Ferdinand I. věnoval obec Jindřichu Meziříčskému. Současnou podobu nabylo historické jádro města po obrovském požáru v roce 1832.
Významné období rozvoje obce nastává po roce 1890. Tehdy byl zvolen do čela městské rady první český starosta Josef Augusta. Roku 1896 „železná dráha“ spojili Jemnici s Moravskými Budějovicemi, v roce 1898 je postavena nová základní škola, o osm let později otevřena státní lesnická škola.
Město má 4 300 obyvatel a patří k němu dvě městské části – Louka a Panenská. Bohatou historii Jemnice připomíná 98 kulturních památek zapsaných ve státním seznamu. Město je prohlášeno památkovou zónou.
Jemnické nedobytné hradby
Jemnice byla jedním z prvních měst v širokém okolí, které měly pevné hradby. Ty jemnické dal postavit Přemysl Otakar I. v roce 1227. Hradební zeď (místy zdvojená) byla velice pevná. Náležely k ní ještě příkop, val, brány, barbakán a samozřejmě bašty.
Hlavní obrannou úlohu nesl tehdy vystavěný hrad na jihovýchodní straně města. Velká brána byla přepevná – vnější část byla 4 metry široká s malým průchodem pro chodce. Za ní byl hluboký hradební příkop a ve zdech nad ním množství střílen. Vnitřní část byla přímo v hradbách. Při požáru města 1832 se stalo neštěstí – při zmatku u východu byla brána ucpána povozy a byl tak zablokován útěk od ohně. Poté byla brána odstraněna.
U jedné z branek na jižní straně hradeb je na zdi kamenná plastika ženy jedněmi považované za královnu Elišku, druzí věří pověsti o panně Jemně, která zachránila město před oblehateli tím, že vyhodila přes hradby jehně, načež oblehatelé v domnění, že obhájci města mají hojnost potravy, s nepořízením odtáhli plenit jinam.
Hradební systém se v podstatě zachoval dodnes. Celková délka vnitřních i venkovních hradeb činí přibližně 1340 m. Z pěti známých bašt se zachovaly jen 3. Příkopy a valy zanikly úplně.
Historická slavnost Barchan se slaví vždy o víkendu týden po sv. Vítu.
Patří k nejstarším lidovým slavnostem u nás. Připomíná dobu, kdy král Jan Lucemburský táhl do boje proti loupeživým pánům sídlícím na hradě Sádek u Třebíče. V těchto bouřlivých dobách svěřil pod ochranu jemnických svoji manželku Elišku, poslední Přemyslovnu, s níž čekal potomka. Hrad dobyl a s poraženou posádkou, které veleli bratři Jimram a Artleb, se nikterak nemazlil. Podle Zbraslavské kroniky po dobytí hradu nechal 18 zajatých zločinců ihned popravit. A protože v té době (r. 1312) neexistovaly mobily ani internet, kůň byl drahý a kolo k nám ještě nedojelo, poslal Elišce vzkaz o vítězství po běžcích. Není známo kudy přesně běželi, ale trať to byla zcela jistě delší než z Marathónu do Athén – nejméně 50 km. Jejich námahu odměnila královna kusem látky (snad kapesníku) z hrubé bavlněné tkaniny zvané barchet. Běh, který se koná v rámci slavnosti Barchan je symbolický a připomíná pouze jeho závěrečnou fázi.
Na západní straně bývalé klášterní zahrady se dodnes zachoval „VZDUŠNÍK“ – pozůstatek původní středověké soustavy vodovodního potrubí města Jemnice. Vzdušník sloužil k vyrovnání hladin a výšek v potrubí, podle potřeby v něm byl vypouštěn vzduch. Voda byla do vzdušníku vedena z haltýře dřevěnými rourami uloženými v zemi.
Vzdušník v Jemnici byl součástí středověkého potrubí. Byl součástí středověkého gravitačního vodovodu, který patří k nejstarším na Moravě. Cihlová odvzdušňovací věžička s kopulovitou střechou je jeho nejcennější částí, v minulosti ale prošla nevhodnou opravou.
Jemnický vzdušník je významnou kulturní památkou. Kruhová stavba těsně přiléhá k parkánové zdi a rozděluje vodovodní potrubí na dvě poloviny.
První městský středověký vodovod v Jemnici byl vybudován v roce 1546 a přiváděl vodu z haltýře pod františkánským klášterem. Rada města v té době sepsala smlouvu s františkány, že poskytovali vodu za kopu kaprů při výlovu. Vodovod ústil na náměstí, kde stála uprostřed kašna s litinovou pumpou. Předtím to bylo dovedeno ještě do masných krámů, jenomže po nešťastné události – utopilo se tam nějaké dítě – bylo rozhodnuto, že kašnu nebo vlastně sběrnou cisternu přemístí.
ROMAN HAVELKA (30. dubna 1877, Jemnice – 20. června 1950, Znojmo) byl český akademický malíř-krajinář. Jedním z nejvýraznějších malířů – krajinářů jihozápadní Moravy je Roman Havelka. Jeho obrazy nejsou zastoupeny jen v galeriích, ale v nepřehledném množství i v soukromých sbírkách – a to samo svědčí o jeho oblibě
.
Městský úřad