LOVOSICE jsou město v severních Čechách. Leží na levém břehu řeky Labe na severním konci Polabské nížiny a na jižním úpatí Českého středohoří.
Město má velmi dlouhou průmyslovou tradici, zejména v chemickém a potravinářském průmyslu. Během posledních let ve městě začaly působit nové zahraniční firmy z oblasti elektrotechnického a strojírenského průmyslu.
Lovosice se v archivních dokumentech poprvé uvádějí 12. dubna 1143 jako ves patřící strahovskému klášteru. Poté se vystřídala na Lovosicích řada majitelů, mezi nimiž můžeme jmenovat např. rod Valdštejnů, který byl pro Lovosice velice významný. Dvorní komoří císaře Rudolfa II. Adam z Valdštejna požádal 22. června 1600 o povýšení Lovosic na město a jeho žádosti bylo již 4. července 1600 vyhověno. Původně české Lovosice se začaly po Bílé hoře poněmčovat. Velkého rozmachu dosáhlo město v 19. století, ačkoliv začátek století nebyl příliš šťastný. V roce 1809 lehlo prakticky celé město včetně zámku popelem, ale brzy se vzpamatovalo. Zásluhou nového majitele města Jana Schwarzenberga byly poměrně brzy obnoveny nejen zámek, ale i soukromé domy a hospodářské objekty. V letech 1817–21 byla vystavěna nová silnice Terezín – Lovosice – Teplice, postaven první tovární objekt, a to parní mlýn (1844) a v roce 1850 byl zahájen provoz na železniční trati Praha – Lovosice. Značný význam měl i lovosický přístav. V roce 1849 se Lovosice staly okresním soudním městem (byly jím až do 1.7.1960). Svobodná obec Lovosice, ne již poddanské město, byla kostituována v r. 1850. Rozvoj města rychle pokračoval. V r. 1854 založil podnikatel Augustin Tschinkel továrnu na cikorku (dnešní DELI) a Schwarnzenbergové založili cukrovar a pivovar. Dále se rozšiřovalo dopravní spojení. Došlo i k nárůstu počtu obyvatel.
Moderní ráz získalo město radikální přestavbou ve druhé polovině 20. století, při níž byla demolována řada starších staveb včetně bývalého židovského ghetta.Vinařství se v blízkosti města rozvíjelo už dávno.
Zajímavostí z hlediska vinařství v Lovosicích je také to, že zde bylo vyrobeno první šumivé víno v severních Čechách. Toto víno bylo v Lovosicích vyrobeno již v roce 1845. Postaral se o to Johannes Josef Mouzon, který se přestěhoval do Lovosic ze saského Niederlössnitz. Původně pocházel Johannes Josef Mouzon z francouzské Remeše a v Sasku pracoval jako vedoucí továrny na šumivá vína. Po svém přesunu do Lovosic provedl pokus o vyrobení prvního šumivého vína v této oblasti. Ze sklizně z roku 1844 zakoupil 15 sudů vína a vyrobil z něho první šumivé víno. To bylo následně zkoumáno z hlediska chuti i zdravotních následků na konzumentech. Všechna zkoumání dopadla dobře a Mozounovo šumivé víno bylo oceňováno díky své jemné chuti. Jak dlouho Mouzon v Lovosicích své šampaňské vyráběl, není z dochovaných historických spisů patrné. Lovosice však přesto zůstávají prvním místem v severních Čechách, kde bylo přímo z domácích vín vyráběno pěnivé víno šampaňského typu.
Proč se říká dlouhý jako Lovosice?
Město je díky své poloze podél břehu Labe protáhlé, resp. dlouhé a úzké. Tento jejich tvar dal vzniknout známému českému úsloví „dlouhý jak Lovosice“. Bylo to způsobeno i logickým propojením s dnešními obcemi Lhotka nad Labem a Malé Žernoseky s celkovou délkou 5,3 km.
Mozaika MĚSTO A CHEMICKÝ ZÁVOD Lovosice – tvůrci Jaroslava Solovjevová a Jan Solovjev (1974)