Lovosice jsou železniční stanice ve stejnojmenném městě Leží na dvoukolejné elektrizované trati 090 Praha–Děčín a jednokolejných neelektr.izovaných tratích Lovosice – Česká Lípa, Lovosice – Teplice v Čechách a Lovosice–Postoloprty. Dále se ve městě nacházejí železniční zastávky Lovosice město, Lovosice zastávka a Lovosice závod.
VLAKOVÉ NÁDRAŽÍ vzniklo jihovýchodně od centra města dle návrhu Josefa Dandy. Projekt a realizace je z let 1959-1968. Momentálně je v rekonstrukci
ŠVESTKOVÁ DRÁHA je lokální železnice, která spojuje Lovosice s městem Most. Cesta vedoucí krásnou krajinou Českého středohoří s mnoha zajímavými výletními cíli patří k vyhledávaným zážitkům.
První vlak na koleje vyrazil v roce 1898 a provoz na dráze trval až do roku 2007. Tehdy byl z rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ukončen, ale díky snaze mnoha lidí, kteří se s touto situací odmítli smířit, začas na kolejích Švestkové dráhy opět zaduněla kola jejích typických vagonů. Své jméno dráha získala po švestkových alejích, kterých v době její největší slávy bývalo v kraji velké množství. Ačkoliv stromy v průběhu let z velké části zmizely, název malebné lokálce zůstal.
DELI je značka cukrovinářských výrobků a název továrny v Lovosicích (oficiálně od roku 1938), dnes v majetku nadnárodní firmy MONDELĒZ INTERNATIONAL. Značku proslavila tyčinka Deli, kterou ovšem na trh uvedly Pražské čokoládovny, dnes ve vlastnictví firmy Nestlé.
První c. k. rakouská továrna na kávové suroviny – titulem se honosila firma Augusta Tschinkela založená roku 1806 v Chřibské. Právě Tschinkel totiž do rakouské monarchie přivezl z Holandska výrobu proslulé cikorky, oblíbené kávové náhražky. A tady už jsou první stopy spojení Lovosic s Tschinkelovou továrnou. Odsud totiž odebíral cukrovku a čekanku, základní suroviny pro výrobu kávové náhražky.
Firmě se dařilo, a tak v roce 1856 vybudoval Tschinkel zbrusu novou a moderní továrnu v Lovosicích. Rozšířila se tím také produkce o čokoládu, bonboniéry a cukrovinky různého druhu. Obaly výrobků existovaly v několika jazykových mutacích – v němčině, češtině, polštině a maďarštině, aby jim rozuměli zákazníci ve všech zemích Rakouska-Uherska.
Úspěšná firma hledala moderní a jednoduchý název pro své výrobky. Jsou dochované záznamy o registraci ochranných známek NA-KY, IRY, Derby. V roce 1906 firma zaregistrovala slovní ochrannou známku Deli. Původ můžeme jen logicky jazykově odhadovat, nejspíš jde o zkratku ze slovíčka Delikatesse, tedy jemnou chuť, lahůdku. V roce 1924 dostal název Deli.
Teprve když v roce 1938 ovládl továrnu německý kapitál, začala se značka DELI používat jako název pro celou továrnu, nejen pro dílčí výrobky. A zůstal i po válce, kdy byla továrna jako německý majetek zkonfiskována a převzata jako národní podnik.
Čokoládovna se proměnila na výrobnu trvanlivého pečiva. Jedním z prvních výrobků byly sušenky BeBe. Původně šlo pouze o pracovní název, který možná odkazoval na Butter Biscuits, tedy máslové sušenky, ale jde pouze o spekulaci.
Pfannschmidtovu vilu nechal postavit Vincenz Pfannschmidt v roce 1881, který byl předsedou lovosické spořitelny, majitel vinic, ovocnářské školky a obchodník. V období druhé světové války byl majitelem vily Anton Karl Pfannschmidt. Rodina za 2. světové války prostory opustila. Sídlili tu nacisté a po osvobození sovětskou armádou tady necelý rok bylo sídlo Rudé armády. V roce 1948 se rozhodlo, že budova bude sloužit lékařům a vzniklo sídlo okresního Národního ústavu zdraví. Od roku 2018 je na fasádě Městské knihovny (Pfannschmidtovy vily) instalována pamětní deska Alfonse Dopsche.
Alfons Dopsch (14. června 1868 v Lovosicích – 1. září 1953 ve Vídni). Patří mezi nejuznávanější osobnosti světové historiografie.
Nově zrekonstruované KULTURNÍ CENTRUM nabízí moderní sál a elegantní kinokavárnu Lovo Café, divadlo, dětský kousek, ale také galerii. Původní socialistická budova sloužila k natáčení filmu Probudím se včera. Zásadní rekonstrukce proměnila prostor do moderního stylu.
Historie budovy původního hotelu s restaurací sahá do roku 1850. Budova postavená původně v empírovém stylu nesla název Zur Eisenbahn a podnik patřil k luxusnějším ve městě. Dům na rozcestí ulic byl předurčen k pořádání nejrůznějších akcí – probíhaly zde koncerty, bály, přednášky, shromáždění. Výjimečný galeriový sál, promítání filmů, hotelové pokoje, to vše spoluutvářelo dobrý tón pro město i návštěvníky. V průběhu let však Lovoš, jak se od roku 1957 podle kavárny v přízemí začal nazývat, procházel různorodým využitím. V 60. letech byla přízemní část včleněna do IV. cenové skupiny a hospoda s hernou zde fungovala ještě v roce 2015. Svou strategickou polohou na křižovatce ulic a blízko dráhy byl Lovoš vždy ideálním místem k setkávání. Tyto historické konsekvence významně ovlivnily nápad znovuoživit tento tradiční kulturní stánek. Inspirací pro vizi s níž přišlo město Lovosice byly kavárny v USA, Francii a Německu.
Cihlové SILO s kapacitou 10 tisíc tun pochází z konce 30. let 20. století.
SCHWARZENBERSKÝ ZÁMEČEK A VYHLÍDKA U PŘÍVOZU
Zdejší zámeček, resp. přepychovou restauraci nechal vystavět v roce 1865 kníže Jan Schwarzenberg pro obyvatele Lovosic. Jakási podobnost stavby se zámkem v Hluboké nad Vltavou není vůbec náhodná, obě stavby totiž projektoval stejný architekt. Labská restaurace nabízela veřejnosti i turistům z parníků, kteří se přicestovali po Labi, krom výtečné kuchyně i domácí vína a místní piva. K restauraci s velkou terasou přiléhala i zahrada a poblíž břehu řeky i malý dřevěný pavilón sloužící jako vyhlídka na řeku, blízký ostrov i okolní kopce. Jednalo se o dřevěnou zastřešenou konstrukci na kamenném základu zapuštěném zčásti do terénu, se sklepem na skladování piva, ledárnou v přízemí a vyhlídkou. Ještě po druhé světové válce začátkem 50. let sloužila restaurace i vyhlídkový altán svým hostům, pak byla restaurace zrušena a objekt obsadila Československá armáda. V šedesátých letech se v zámečku usídlilo Střední odborné učiliště zemědělské. Ve sklepě pod rozhlednou byla zřízena kulturní místnost ROH, kterou pak v roce 1973 vyzdobil nástěnnými kresbami jeden z vychovatelů učiliště, pan Schweitzer. Tyto kresby se dochovaly do dnes, na rozdíl od altánu, který chátral a na počátku 70. let se jeho konstrukce rozpadla. V roce 2002 zámeček těžce poškodila velká povodeň. Zůstal opuštěn a chátral. V roce 2009 zámeček vydražila česká rodinná firma Raeder & Falge, opravila jej na své sídlo a v přízemí otevřela vyhledávanou kavárnu „Café Zámeček“. V roce 2019 pak došlo i na výstavbu nového vyhlídkového altánu, který k zámečku od počátku patřil. Málokdo do té doby tušil, že oplocený kopeček, který byl ve skutečnosti uměle vytvořený, aby z velké části zarýval podzemní sklep a bývalou ledárnu, na níž stál původní altán, býval součástí vyhlášené restaurace. Dnes je vyhlídkový altán (sedmimetrový dřevěný hyperbolický paraboloid z pera arch. Luboše Hrušky), jehož lze nazvat rozhlednou, volně přístupný a je z něj docela slušná vyhlídka po okolí, ač je řeka v sousedství je jen v malé nadmořské výšce, cca 150 m.n.m.
Zámeček stojí na Labské cyklostezce, kousek od místa, kde se do Labe vlévá říčka Modla, u sezónního přívozu do Píšťan.
Je to kovová vyhlídková věž s dřevěným opláštěním o výšce 7,3 m. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 4 m vede 46 schodů