Jiříkov-sakrální

Zmínky o kostelu i faře v Jiříkově spadají k roku 1346. Doba ani místo výstavby není známo, jisté ale je, že to byl kostelík malý a dřevěný. Dřevěný kostelík byl zasvěcen sv. Jiřímu a spravovaný mnichy z řádu Kazatelů. Tento řád podporovala sestra sv. Václava Zdislava, která pobývala v Jablonném v Podještědí. Když v roce 1524 přijali lidé luteránské učení, dostal se kostel do majetku protestantů a byl v něm až do r. 1664. Z popudu hraběnky Marie Ernestiny z Harrachu začala 26.6.1724 stavba kostela. Roku 1725 byl položen základní kámen a r. 1728 byl kostel dostaven italským stavitelem M. Rossim podle redukovaných plánů J. L. Hildebrandta. Wilhelm Jägr jej téhož roku zasvětil sv. Jiřímu. Hlavní oltářní obraz byl později namalován šluknovským malířem Dominikem Kindermanem.

KOSTEL SV. JIŘÍ je jednoloďový s užším, polokruhovitě ukončeným presbytářem a postranními prostorami. Celá loď je zaklenuta dvěmi poli plackové klenby. Vnitřní zařízení je barokní. Roku 1729 byla vystavěna u vchodu na starý hřbitov hřbitovní kaple. Kostelní věž byla až do roku 1890 cibulovitá. 13.března 1840 věž zapálil blesk a 7.12.1868 byla ještě více poškozena při bouři a vichru. Ale teprve 30.7.1890 je rozhodnuto stavět věž novou a hrotitou. Zároveň byl do hodin umístěn na věž směrem k Loučkám další ciferník věžních hodin. 3.9.1892 byly staré hodiny namontovány zpět do věžní pyramidy a 1.10. nasazen opravený prasklý zvon. V září 1894 bylo provedeno nové bednění a pokryta nově střecha. Restaurování vnitřních prostor kostela bylo započato v červnu 1904. Dokončena byla v roce 1906.

I když koncem 18. století řádila v okolí Jiříkova Karáskova loupežnická parta, tato však nikdy nekradla v kostelích. Přesto byl kostel v průběhu staletí několikrát vykraden. Poprvé byl vykraden 28. prosince 1770. Podruhé 31. ledna 1829 lupiči zanechali uvnitř psa, který přivedl vyšetřovatele na stopu zlodějů a dovedl je do Saska do osady Na Hemplu (německá osada podél jiříkovského potoka, která navazuje na Dolní Jiříkov). Potrestáni byli doživotní káznicí.

Potřetí kostel vykradli 15. března 1838, kdy byl ve Šluknově veliký požár. V Jiříkově zavládl veliký zmatek, neboť se všichni zabývali touto událostí, toho využili zloději a kostel vykradli. Nebyli odhaleni. Po roce 1945 celý areál zchátral, kostel byl opraven koncem 20. století. Naposledy byl kostel vykraden při opravě v roce1992, kdy byl mimo jiné zcizen překrásný betlém. V roce 2014 se zahájila obnova bývalé barokní márnice (1729) poblíž kostela.

Duch na hřbitově – kolem jiříkovského kostela býval hřbitov. Dnes jsou jenom náhrobní desky ve zdech lemujících kostel a zbytky několika hrobek. Jeden muž z Jiříkova se zamiloval do dívky. Ta však o nápadníkovi nechtěla nic vědět. Aby ji postrašil a vyděsil, oblékl se milovník do bílého a jako duch se zjevoval na hřbitovní zdi, kudy dívka musela často projít. Brzy se bála nejen dívenka, ale i všichni obyvatelé Jiříkova. Nikdo nechtěl jít přes hřbitov. Pro mnohé to bylo velmi těžké až nemožné. I byla vypsána odměna pro toho, kdo lidi ze strachu a hrůzy vykoupí. Čekalo se dlouho a marně. Nikdo si nechtěl nic s duchem začít. Konečně se našel člověk, který se nebál a chtěl si vydělat nabízené peníze. Bez dlouhého rozmýšlení si vzal důkladný klacek a vydal se na hřbitov na číhanou. Duch se jako obyčejně opětně zjevil. Jako k výstraze, „nepřibližuj se ke mně“, zvedla bílá postava svoje ruce. Muže na číhané to však nevyvedlo z míry. Nedal se zmást. Nebojácně udeřil ducha klackem. Tento zmizel. Následujícího rána našli lidé zhrzeného milovníka u hřbitovní zdi. Byl mrtvý. Od té doby se duch neobjevil a lidé opět chodí přes kostelní hřbitov.

KŘÍŽOVÁ CESTA v Jiříkově byla zřízena po obvodu bývalého hřbitova, rozkládajícího se okolo kostela sv. Jiří. 14 sloupků zastavení pochází z let 1817-1826. Obnovu křížové cesty uskutečnila v roce 2005 Římskokatolická farnost Jiříkov. Výklenky jednotlivých sloupků zastavení byly osazeny reprodukcemi obrazů pátera Siegera Ködera, kněze z Ellwangen v Německu. Moderně pojaté obrazy znázorňují 14 tradičních výjevů křížové cesty. Křížovou cestu po obnově znovu požehnal 22. 5. 2005 jiříkovský farář P. Pavel Tichý.

FARA patrová zděná omítaná budova s mansardovou střechou byla postavena roku 1777. V levé části budovy terén vyrovnává vysoká podezdívka. Hlavní vstup přístupný terasou, částečně podsklepena. Fasáda v patře v minulosti členěna lizénovými rámy. Památkově chráněno od 4. dubna 1966.

JOHANN GÖTTLICH (1771-1843) čestný kanovník děkan a propagátor místního ovocnářství strávil coby jiříkovský farář na zdejší faře 38 let. Narodil se ve Cvikově, roku 1797 byl vysvěcen na kněze. Působil ve Sloupu, v Krásné Lípě, Šluknově a Jiříkově. Byl velmi zapáleným a fundovaným botanikem – floristou. Podnikal řadu výprav, při nichž botanizoval a sbíral přírodniny. Je považován za zakladatele ovocnářství v nejsevernějších Čechách. Byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Jiří, v roce 1910 byla u hrobu umístěna pamětní deska. Nová pamětní deska je nyní osazena na budově fary.

 

HŘBITOVNÍ KAPLE v Jiříkově je součástí hřbitova. Spolu s domkem správce byla roku 1908 postavena v novogotickém slohu. Plány zhotovil místní stavitel Conrad Hoffmann. Kaple spolu se hřbitovem slouží svému účelu nepřetržitě od doby svého vzniku (na rozdíl od zbylých jiříkovských hřbitovů, které byly v různých obdobích zrušeny) a dochovala se v téměř původní podobě. V období po druhé světové válce nebyla budova dostatečně udržována, a proto v letech 2008–2009 musela projít celkovou rekonstrukcí. Celý areál hřbitova, včetně kaple a domu správce, je ve vlastnictví města Jiříkov. Kaple není památkově chráněna.

Hřbitovní kaple spolu s protějším domem správce tvoří jeden architektonický celek, doplněný navíc zděnou hřbitovní bránou. Stavba stojí na půdorysu širokého písmene T, stěny jsou obloženy glazovanými cihlami. Středový rizalit přechází ve zdobený trojúhelníkový štít. Portál je obdélný, po jeho stranách stojí pilastry se zdobenými hlavicemi. Stejné pilastry zdobí i nároží budovy. Obdélná okna doplňují štukové šambrány. Lizény přechází pod korunní římsou v obloučkové vlysy. Střecha byla původně krytá pálenými taškami, které později nahradily plechové šablony. Dům správce byl svým vzhledem totožný s kaplí, v poválečném období jej doplnila přístavba.

KAPLE BOŽSKÉHO SRDCE PÁNĚ, nazývaná též kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova, je součástí kláštera Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského v Jiříkově. Výstavba novorománské sakrální stavby začala roku 1899 a vysvěcena byla v roce 1901. Kaple není pravidelně využívána.

Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského působila ve Filipově a později také v sousedním Jiříkově od roku 1868. Boromejky zde postupně vedly školu, špitál (nejdříve pod názvem Nemocnice Srdce Ježíšova, pozdější Soukromá nemocnice u svatého Karla Boromejského) a Sirotčinec (Dětská útulna) svatého Josefa. Klášterní budovu spolu s kaplí postavil řád vedle špitálu z roku 1870. Výstavba kaple začala roku 1899, slavnostní vysvěcení proběhlo 20. května 1901. Postavil ji šluknovský stavitel Josef Gaube, donátorkou byla slečna Julie Donathová. Sestry boromejky působily v Jiříkově až do roku 1990. Klášter poté zůstal opuštěný a kaple byla využívána pouze příležitostně. Od roku 2012 klášter s kaplí využívá Schrödingerův institut. Na podzim roku 2015 musel být objekt kvůli špatnému stavebně-technickému stavu (napadení trámů dřevomorkou domácí) uzavřen. V létě roku 2016 začala rozsáhlá rekonstrukce. Její první etapa skončila na jaře 2017, v jejímž rámci dne 6. dubna požehnal Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference, nový kříž určený pro věž kaple. Pravidelné bohoslužby se v kapli neslouží.

JEDLE VZNEŠENÁ byla v roce 2007 vyhlášena chráněným památným stromem. Díky svým nadprůměrným rozměrům, vytváří dominantu obce. Její stáří je odhadováno na cca 130 let. Měří přibližně 25 m a její obvod kmene dosahuje délky téměř 3 m.

 

ŠVÉDSKÝ SLOUP – z roku 1704 v Mánesově ulici je nejstarší dochovanou památkou Jiříkova. Podle pověsti připomíná událost, kdy zdejší sedlák zapřel švédským vojskům zásoby a byl, zato potrestán na hrdle.

Důvod postavení není doposud objasněn. Podle legendy zde měl rekvírující důstojník zabít sedláka, který mu zatajil a odmítl vydat zásoby. Dva známí němečtí vlastivědci Josef Fiedler a Robert Lahmer zasazují tento příběh do časů třicetileté války. Ta ale skončila již v roce 1648, tedy plných 56 let před vztyčením božích muk. Což znamená, že na jejich místě stál buď starší předchůdce, anebo se příběh tak dlouho udržel v povědomí obyvatel, že i po tak dlouhé době mohl vést k jejich vztyčení. Pravděpodobnější ale je, že k události, která stála za vznikem objektu, došlo až těsně před nebo přímo v roce vztyčení. Mezi léty 1701–1714 totiž probíhala válka o španělské dědictví, během které se vojenská soldateska nevyhnula ani Šluknovskému výběžku. Možná se tragický příběh odehrál právě v časech této války. Boky soklu jsou popsány německými nápisy vztahujícími se k pašijovému cyklu. Památkově chráněno od 21. června 2019.

V soupisu křížů, soch a kaplí farnosti Jiříkov z roku 1835 je jako zakladatel napsán jiříkovský sedlák Georg Gottfried Röttig, na jehož pozemku stála. Jak boží muka přišla k svému místnímu názvu „Švédský sloup“, není jasné. Traduje se, že byl postaven na památku sedláka, kterého zavraždili vojáci, když zatajil a odmítl vydat svoje zásoby.

Švédský sloup – v letech 1701–1718 byla válka o španělský trůn. V Jiříkově byla ubytována vojska z Falce, Dánové i Wüertenbergové. V Dolním Jiříkově u domu č.p. 101 stojí pískovcový sloup, který nám připomíná švédskou vojnu. V osadě Na Hemplu, která patřila k Sasku, byli ubytování Švédové. Jednoho dne přišel oddíl vojáků do Jiříkova, aby sehnal seno a slámu pro koně. Přišli k jednomu sedlákovi. Ten naříkal, skuhral a přísahal, že nic nemá. Švédský důstojník se dal přemluvit, uvěřil mu a odešli k sousedovi.

Ten jim otevřel ihned stodolu i dům. Neměl ani seno, ani slámu. Tu se ptali Švédové, kdo má zásoby. Nic netušící sedlák ukázal na sousedovic dům. Vrátili se. Šli hledat. Ve stodole bylo sena a slámy dost a dost. Když poznal oklamaný švédský důstojník sedlákovu faleš, rozzlobil se a v rozčílení mu šavlí rozpůlil hlavu. Na místě, kde se to stalo, stojí dnes památka, které říkáme Švédský sloup. Letopočet 1704, nápisy ze tří stran jsou nečitelné, začerněny. Dům – statek slouží jako chalupa a je velmi dobře udržován.

Další památky.

FILIPOV – sakrální

KOSTEL PANNY MARIE POMOCNICE křesťanů – v místní části Filipov je významnou památkou nejen města, ale i celého regionu, neboť díky opakujícím se zprávám o uzdravení nemocných na přímluvu Matky Boží byl nazýván jako „Lurdy severních Čech“. Byl dostavěn roku 1885 v pseudorománském slohu dle plánů architekta F. Hutzlera z Vídně. Svého významu chrám nabyl roku 1926, kdy byl papežem Piem XI. povýšen na „baziliku minor“. Připomíná zázrak zjevení Panny Marie a zázračné uzdravení Magdalény Kadeové. Konají se zde pravidelné každotýdenní bohoslužby, a každý rok je zde poutní bohoslužba 13. 1. ve 4 hodiny ráno.

Monumentální stavba je jednolodní, novorománská. Má polokruhovou apsidu a v průčelí dvě věže. Vnitřní zařízení je novodobé. V interiéru baziliky pod oltářem, v místě, kde se Panna Maria zjevila, je pod sklem kus dřevěné podlahy z domu Kadeových. Na oltáři je 90 cm vysoká socha Panny Marie z kararského mramoru. Ve druhé sakristii je lůžko, na kterém trpěla Magdalena Kadeová. V roce 1985 pražský arcibiskup František Tomášek posvětil v křížení baziliky obětní stůl a korunoval Madonu stříbrozlatou korunkou se šesti českými granáty. V sousedství kostela se nachází dnes již bývalý klášter.

Filipovský zázrak – ve Filipově se odehrálo nejmladší zjevení Panny Marie v českých zemích. Ve 4.00 hodiny v noci z 12. ledna na 13. ledna 1866 se ve Filipově v domě čp. 63 tkadleně Magdaleně Kade při modlitbě zjevila Panna Maria a přislíbila jí uzdravení: „Mein Kind, von jetzt an heilt’s“ (Mé dítě, od nynějška se to hojí). Dosud nevyléčitelně nemocná Magdalena (1835-1905) byla dalšího dne zcela zdráva a znovu mohla začít pracovat. K místu zjevení Panny Marie a mimořádného uzdravení, začaly putovat zástupy lidí. Interiér „milostného domu“ čp. 63 se změnil na kapli.

Domov „SRDCE V DLANÍCH“ pokud vzpomeneme historický původ budovy, je třeba se vrátit až do devatenáctého století, kdy v těsné blízkosti významného poutního kostela a později baziliky Sv. Panny Marie, Pomocnice křesťanů ve Filipově, vznikal z potřeby poutníků klášter, který byl zasvěcen řeholnímu řádu Redemptoristů, v hnědých sutanách s bílými šňůrami okolo pasu, kteří již v roce 1881 vykonávali klášterní činnost.

Samotný klášter procházel stavebními úpravami a změnami. Například 24. května 1884 byl položen základní kámen ke stavbě klášterní koleje.Tehdejší biskup Emanuel Schöbel byl velikým příznivcem Filipova a konával zde pouť. Protože jako po jediném uznaném církevním zázraku uzdravení stále vzrůstaly poutě do Filipova, nestačil počet řeholníků, proto byla v roce 1892 kolej rozšířena. Byl zřízen i noviciát a to v letech 1914 – 1915, kdy byl přistaven další a také poslední trakt koleje do dnešní podoby popisného čísla 65. V pozdějších letech byla ještě pro vyhřívání celého objektu zřízena kotelna. Redemptoristé sloužili zde až do roku 1945 a sídlili zde pouze německy mluvící příslušníci řádu. V letech 1945–1950 byli nahrazeni česky mluvícími řeholníky – Redemptoristy. Pro církevní účely sloužil objekt až do roku 1950, kdy byla činnost Redemptoristů ukončena a ti z Filipova odešli.

Klášterní objekt zůstal po nějakou dobu prázdný. V klášteře zůstal do roku 1952 jen pan farář Šimanovský (nazývaný Srdíčko), kuchař a varhaník. V původním klášterním hotelu za objektem kláštera byly po několik let ubytovány zdravotně postižené děti a děti sirotci – hlavně ze Slovenska, a některé z nich navštěvovaly i základní školu ve Filipově. Pečovaly o ně a obsluhovaly je řádové sestry Boromejky. Tento hotel musel ustoupit nově utvářené státní hranici a byl zbourán.

S utvářením státní hranice byl objekt zhruba v roce 1953 obsazen a využíván pro výcvik pohraničního vojska a dále sloužil jako kasárna. V roce 1966, po odstranění zátarasů na státní hranici, byla kasárna opuštěna a budova opět osiřela. Nový účel využití dostal následnými úpravami a přestavbou na Domov pro seniory. Po stavebních úpravách byl provoz s názvem Domov důchodců Filipov zahájen 1.listopadu 1971 s kapacitou 105 míst. Od 1.1.2013 změnilo toto zařízení název na Domov Srdce v dlaních.


 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.