Žandov – náměstí

Dům KORUNA (dnes RADNICE) na severní straně náměstí se snad již od dob založení náměstí – tržiště (někdy po polovině 14. století) nacházel poplužní dvůr, jehož součástí byl i panský dům. Když v roce 1708 koupila statek Žandov Anna Marie Františka Toskánská, princezna toskánská a dcera vévody sasko lauenburského, spojila ho s horno polickým panstvím. Její erb máme nad vstupem do budovy. Starý dvorec byl za jejího panství upraven a od roku 1728 mu vévodil nový zámeček, v jehož štítě se dodnes nachází znak toskánského rodu. Ten je částečně poškozen a ani barvy ve znaku nejsou dobře čitelné. Nová budova, dnes zvaná lidově „KORUNA“, tehdy zcela setřela původní, nejspíše dřevěnou stavbu. Dnešní hlavní chodba je bývalým průjezdem do dvora, kde docházelo k přepřahání koní. V domě totiž kromě sídla správce vznikl i hostinec „U císaře rakouského „, Po roce 1918 se však musel hostinec přejmenovat na název “ U Koruny“, neboť první republika takové názvy nepřipouštěla – císařská dynastie byla oficiálně pokládána za nepřátelskou. Čepovalo se zde litoměřické pivo a její majitel Adolf Michel byl také provozovatelem stavební kanceláře.

 

KAŠNA až do roku 1536 se musel každý obyvatel Žandova sám postarat o pitnou vodu a mohl využívat četné prameny při okraji městečka. Ve zmiňovaném roce totiž majitel panství, příslušník drobné šlechty Jakub z Maušvic potvrdil patentem o vodě zavedení vody ze svého dvorce na severní straně náměstí (dnešní Koruna) na dnešní náměstí. Podobu prvního veřejného zdroje neznáme, můžeme se však domnívat, že to byla studna s dřevěnou stříškou a rumpálem. V roce 1853 ji nahradila současná kamenná kašna, restaurovaná v roce 1997 . Kašna má ze všech stran ve štítech vytesaná znamení z východu je znamení nečitelné, ze západu je znak Žandova, na jižní straně naleznete symbol kotvy a ze severu ční letopočet 1853 jako důkaz vzniku kašny. Kašna je národní kulturní památkou a v nočních hodinách je osvětlena.  Restaurována byla v roce 1997. Kašna má ze všech stran ve štítech vytesaná znamení.

 

 

SOCHA SV. ŠEBESTIÁNA, mučedníka ze 3. století, byla restaurována v roce 1997 . Má pro Žandov velký význam nejen z hlediska uměleckého či jako doklad historické tvářnosti náměstí, ale především má svou místně historickou hodnotu.

“ Zásvětné dny “ byly zvláštnÍm druhem církevně-společenských svátků a vznikly na památku lokálních tragických a bolestných událostí jako vzpomínka na utrpení předků. Po roce 1740 navštívila městečko těžká infekční choroba, která zkosila mnoho mladých i starých. V Žandově by120. leden zasvěcen svátku sv. Fabiána a Šebestiána. Oba světci byly populárními patrony proti moru a jejich přímluvy měly zažehnat další možné epidemie. Překonaná epidemie se stala podnětem pro zřízení každoročních zásvětných dnů – děkovné pobožnosti, spojené s procesím, vedeným na náměstí ke kapli sv. Kříže, zaniklé později. Náboženská tradice byla důvodem pro postavení samotné sochy sv. Šebestiána v roce 1822 na náklady města.


 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.