Havlíčkova Borová – osobnosti

Národním poutním místem nejlepšího českého novináře a spisovatele Karla Havlíčka Borovského bývalo Havlíčkovo rodné místo, městečko Borová. V roce 1931 bylo v jeho rodném domě slavnostně otevřeno muzeum, které funguje dodnes.

Dům čp. 163 v Havlíčkově Borové je RODNÝM DOMEM KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO. Dům, v němž se Karel Havlíček Borovský narodil, postavil v roce 1818 jeho otec Matěj Havlíček z Velké Losenice. V domě býval kupecký krámek. V roce 1971 byl domek prohlášen za národní kulturní památku. Brzy po Havlíčkově smrti se stal tento dům českému lidu místem, kam se sjížděl vlastenci z celé vlasti. Již 19. srpna 1862 se v Borové konala první Havlíčkovská slavnost, při které byl na domě odhalen reliéf s Havlíčkovým portrétem. Byla to zároveň první politická slavnost od pádu Bachova absolutismu. Před dvaceti tisíci účastníky zde řečnil Karel Sladkovský. Ve velkolepém průvodu kráčela také dcera Karla Havlíčka – Zdeňka. Druhá slavnost se v Borové konala 30. 8. 1896.

Devatenácté století zaujímá v dějinách obce velmi významné postavení. V roce 1817 přišel do Borové Matěj Havlíček, který si zde založil kupeckou živnost a kterému se 31. října 1821 narodil druhorozený syn Karel. Karel Havlíček Borovský, spisovatel, novinář, politik, později proslul jako jedna z největších osobností období národního obrození. 

Karel Havlíček Borovský (31. 10. 1821 – 29. 7. 1856) byl jedním z našich nejvýznamnějších novinářů, básníků, satiriků a kritiků minulého století. Narodil se 31. října v Borové jako druhorozený syn místního kupce Matěje Havlíčka a jeho ženy Josefy Dvořákové z Horní Cerekve. Snad více než výchova v rodině na malého Karla zapůsobil tehdejší farář borovské fary Jan Brůžek. Karel si k přísnému a vzdělanému muži brzy vybudoval silný vztah. Farář, který ve vzdorovitém a neposlušném chlapci poznal výjimečné vlohy a nevšední povahu, se stal určující autoritou Havlíčkova dětství. V pěti letech Karel začal navštěvovat zdejší školu a jeho učitelem byl ředitel Antonín Línek.

Poté Havlíček přešel na hlavní školu do Jihlavy, kam ho otec poslal, aby se naučil německy, a na hlavní školu do Německého Brodu a později i na tamější gymnázium, které v roce 1838 ukončil s výborným prospěchem. Ve svých studiích Havlíček pokračoval na filosofii v Praze, kde se blíže seznámil s myšlenkou slovanství, a na podzim roku 1840 vstoupil do kněžského semináře. V září 1841 byl ze semináře pro nedostatečnou znalost hebrejštiny a urážlivý vztah k teologii vyloučen. Začal se věnovat studiu slovanské literatury a historie. V letech 1843 – 44 působil Havlíček na místě vychovatele v jedné z moskevských rodin. Ruský pobyt mu však přinesl nejedno zklamání a uvědomění si nereálnosti myšlenky slovanské vzájemnosti pod záštitou Ruska. Pobyt byl pro Havlíčka velice významný z hlediska rozvoje jeho vlastní literární tvorby. Čerpá z něj ve svých Obrazech z Rus a již v Moskvě se začal věnovat psaní epigramů, literární formy, ve které dosáhl mistrovství.

Po návratu z Ruska Havlíček žil v Německém Brodě, poté se přestěhoval do Prahy, kde senzaci způsobila jeho kritika Tylova Posledního Čecha. Prvního ledna 1846 se stal redaktorem Pražských novin, náklad novin se zvýšil, vzrostla kvalita zpravodajství a úroveň České včely. Vzhledem k tehdejším událostem se Havlíček stále více věnoval politické publicistice. Pátého dubna 1848 začaly pod jeho vedením vycházet Národní noviny. Vedle žurnalistiky se podílel na přípravách slovanského sjezdu v Praze a v létě byl zvolen poslancem říšského sněmu. V únoru následujícího roku začal v Národních novinách vydávat beletristickou přílohu Šotek, s jehož vycházením se noviny postupně radikalizovaly. Již v listopadu mu bylo nabídnuto jejich odkoupení, které odmítl, a proto byly jeho noviny v lednu 1850 zakázány.

Havlíček odešel do Kutné Hory, kde za pomoci pana Františka Procházky začal vydávat časopis Slovan. V něm vyšly Havlíčkovy nejradikálnější a nejkritičtější články. Po dvou soudních procesech ale jeho vydávání zastavil a na podzim roku 1851 se vrátil do Německého Brodu. V noci z 15. na 16. prosince 1851 byl pak Havlíček zatčen a deportován do tyrolského Brixenu. Na jaře roku 1852 za ním přijela jeho žena Julie s dcerkou Zdeňkou. Havlíček po celou dobu pobytu velmi psychicky strádal a po odjezdu manželky strávil v Brixenu ještě více než rok. Napsal zde svá nejznámější díla – Křest sv. Vladimíra, Tyrolské elegie a Krále Lávru. Na jaře roku 1855 byl Havlíčkovi zkrácen pobyt v Brixenu a on se konečně mohl vrátit do vlasti. Krátce před jeho příjezdem však zemřela Julie, která podlehla tuberkulóze. Havlíček proto musel zažádat o povolení k pobytu v Praze, aby mohl navštívit manželčin hrob a také svoji dceru. Do Prahy Havlíček odjel znovu na jaře 1856, aby se podrobil lékařské prohlídce. Na doporučení lékařů se poté léčil v lázních v Chuchli a v lázních Šternberk (u Smečna na Kladensku), odkud byl v červenci převezen do Prahy a tam 29. července 1856 zemřel na tuberkulózu. Pohřeb se konal 1. srpna 1856. Karel Havlíček Borovský byl pochován na Olšanském hřbitově.

 

Při třetí slavnosti v roce 1901 se na náměstí odhaloval Havlíčkův pomník, jehož autorem je Josef Strachovský. Padesátého výročí Havlíčkovy smrti vzpomenula obec při čtvrté slavnosti v roce 1906, kdy tehdy na řečnickou tribunu vystoupil Tomáš Garrigue Masaryk.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.