Sobiňov – příroda

V údolí řeky Doubravy je PŘÍRODNÍ REZERVACE NIVA DOUBRAVY o rozloze 86 ha, která byla vyhlášena v roce 1994. Rezervace vznikla k ochraně přirozených a polopřirozených lučních a mokřadních ekosystémů v řece Doubravě a jejím okolí. Území je ukázkou přírodních vlhkých lučních biotopů, které jsou díky zemědělskému využití krajiny velice vzácné.

NAUČNÁ STEZKA SOBÍŇOV zřizovatelem naučné stezky je Obecní úřad Sobíňov. Slavnostně otevřena byla 25. 6. 2005. Tímto průvodcem chceme návštěvníky naučné stezky nejen provést naší obcí a blízkým okolím, ale také seznámit s pověstmi, které vznikly za dob našich předků.

Zastavení č. 4 – Liběcká stezka. Tady se dozvíte o historii dříve vojenské, později obchodní stezky, která tudy procházela. Vyjdeme na cestu a jdeme doprava pod betonovým železničním mostem.

Původní most byl kamenný, ten však v noci 21. dubna 1945 vyhodili partyzáni do vzduchu. Přicházíme do části Nová Ves a za mostem přes Doubravku je zastavení č. 5 – Nová Ves a Hlína. V Nové Vsi kde se části, kterou jsme procházeli říká také Huť, stávaly od poloviny 16. století tavící pece na železo. Pro potřeby této hutě byly postaveny 4 chalupy, které se začaly nazývat Novou Vsí pod rybníkem Sobíňovským. Osada Hlína v nynější podobě vznikla kolem roku 1830 v místech, kde stávala cihelna. Od zastávky jdeme dál po hrázi bývalého rybníka až na Hlínu.

DRAGOUNOVA SMRT – na Hlíně stávala malá hospůdka, kterou využívali cihláři. V roce 1866 obsadili celé Čechy i Moravu Prusové, rozlezli se po vesnicích a nevynechali ani zdejší hospůdku. Přijela skupina dragounů, uvázali koně u stromů a vtrhli dovnitř. Peněz měli dost, dostali dobrý žold za vítězství a tak poroučeli. Pivo, víno i kořalka tekly proudem. Ale všechno má svůj konec a kapsa není bezedná. Dragouni se jeden po druhém zdvíhali od stolu a malátným krokem vycházeli před hospodu a hledali své koně. S námahou se dostávali do sedel a připravovali se k jízdě do nedalekého tábora v Sobíňově. Z vypuštěného rybníka Špitlavského se rozléhal žabí koncert a večerní mlhy se válely nad rozpukaným bahnem. Jezdci stojí na hrázi, jejich smích a německé švandrčení se nese k odpočívajícím cihlářům sedících po celodenní dřině u piva.

V tom se od skupiny dragounů jeden jezdec utrhne a s koněm zamíří přímo do vyschlého rybníka. Zdá se mu, že bahno musí být jako kámen, ale místní obyvatelé dobře znají jeho zrádnou moc. Volají: „Stůjte, tam se propadnete“, ale Prus jim nerozumí. Jezdcovi se sice daří přeběhnout pár desítek metrů mělkého písčitého kraje rybníka. V tom se však kůň zarazí a pomalu propadává. Bahno ho stahuje do hlubiny i s dragounem, který se vsadil, že rybník s koněm přejede. Voják volá o pomoc. Marně se snaží dostat ze sedla, do kterého stíží vlezl. Lidé spěchají pro prkna a provazy, ale zrádné místo je daleko a bahno před zraky přihlížejících rychle svírá svou oběť. Kůň zmizel. Vojákovi je ještě na okamžik vidět hlava s přilbou. Poslední jakési zalkání, bahno ještě chvíli bublá a je konec.

O LESE KOMINÍK

Za Hlínou je les, kterému se říká kominík. Jednou v zimě před mnoha lety, když byly lesy plné zvěře šel místní kominík k večeru z vymetání domů a v tom zaslechl vytí. V houští zahlédl vlčí hlavy a tak nemeškal a vylezl na strom, aby tam přečkal než vlci odtáhnou. Ti se však usadili pod stromem a zle na něj doráželi. Kominík se držel co mohl, ale mráz sílil a on promrzlý a zesláblý nakonec spadl na zem. Vlci se na něj vrhli a jeden mu hned prokousl krk. Od té doby se tomu kusu lesa říká „Kominík“.

Zastavení č. 6 – Rybníky – 15. století se budovaly rybníky v plochém údolí Doubravky od Ranska až po Bílek. Byly to rybníky Osrálovské, Sobíňovský, Špetlovský, Hamerský, Bílecký a dva menší rybníky Ješek a Kobka. Od roku 1818 rybníky postupně zanikaly a nebyly již obnoveny. Rybník Zahájský lidově Lovčák u kterého stojíme byl vybudován v letech 1960–61.

HEJKALOVÉ V SOPOTSKÉM LESE

V sopotských lesích byli od nepaměti hejkalové. Kdysi dávno se tu slétávali na nejvyšší jedli hejkalové Vajíčko, Peroutko a Povříslo. Ti vyděsili za tmavých nocí mnoho lidí, ale nejvíce těch, kdož mívali strach v týle.

Pravdu pravdivou vyprávěl starý soused o svém pradědu, kterak tento se vypravil za noci se ženou na pych do lesa s vozem. Bylo před první sopotskou poutí. V panském lese porazili pěknou jedli a naložili ji na vůz. Kravky měly co táhnout po špatné cestě.

Pospíchali temnou nocí, když kdesi za nimi táhlým smutným hlasem zahoukal hejkal. „Neozývej se“ napomíná žena muže, ale než to dořekla, muž z bujnosti zavolal: „hej, hej“! Sotva doznělo zvolání, byl hejkal na voze a snad ne sám. Houkáním zněl celý les. Vůz náhle zastavil a kola uvízla v bahně až po nápravy. Muži i ženě vstávaly vlasy hrůzou na hlavě a i krávy se třásly strachem. V úzkosti začal soused prosit:“Panenko sopotská pomoz, obětuji ti svíčku jako tuhle voj, vyjedu-li“. „Ale muži neslibuj, nemáš zač bys svíci koupil“, kárá jej ustrašená žena. Pálený prosebník však zlostně a pološeptem na ni zasyčí: „Mlč, nic nedám, jen když vyjedu“! Ale nevyjel. Mordoval se i s dobytkem v blátě cesty do rána, až když šli první poutníci do Sopot, teprve mu pomohli – starému chamtivci – z louže.

 

Za hájem přejdeme přes most řeku Doubravku a jdeme luční cestou k chatě. Tady je zastavení č. 9 – terénní stanice ČSOP. Jedná se o terénní stanici ZO ČSOP Chotěboř, která zde informuje o své činnosti.

Zastavení č. 10 – Sopoty -podle pověstí hornická osada, v níž byl pravděpodobně ve 12. století postaven horníky kostel, který byl barokně přestavěn v letech 1749–1752. Věž byla přistavěna v roce 1843. Fara je z roku 1764. Původní varhany z roku 1749 byly v kostele instalovány v roce 1803 a v letech 2009–2011 byla provedena kompletní oprava. Škola je od roku 1817 až dodnes umístěna v opraveném domě poutníků. První zmínka o škole je však již z roku 1671. Pošta byla zřízena v roce 1906.

 

JAK BYL POSTAVEN SOPOTSKÝ KOSTELÍK

Když před dávnými časy hledali horníci v českém království rudy, přišli až do této krajiny. Tady počali bydlet a na různých místech okolo řeky Doubravky do strání prokopávat štoly a nacházet hojnost stříbra.

Nejdříve si postavili dřevěné boudy, kde přespávali. V dalších letech již stavěli důkladná stavení a utvářeli vesnice. Za rudy, které nacházeli, dostávali od okolních vrchností pěkné peníze a dobře si žili. Po nějakém čase na jednom kopečku, blíže svých obydlí začali stavět kostel, jenže materiál, který tam přes den uložili, byl v noci přenesen na jiné místo. Uvažovali, co by to mohlo znamenat. Až jednu noc, jeden z nich měl vidění. Anděl mu pravil, že Panna Maria si přeje, aby kostel postavili na místě kam je kámen přenášen. Uposlechli a kostelík postavili na tom místě, kde je dodnes. Poněvadž stavěli po sobotách, nazvali osadu vzniklou u kostela Soboty.

Zastavení č. 11 – železnice. Železniční trať Německý Brod – Rosice nad Labem byla dána do provozu v r. 1871, železniční zastávka Sobíňov pak v r. 1898. Přejdeme přes koleje a jdeme doprava. Po levé straně nad zastávkou stojí pomník obětem I. světové války. Postaven v r. 1922. Vedle něj je mramorový křížek z r. 1620. Je na něm vytesán nápis: „Léta páně 1620 ve středu po početí Panny Marie byl zabit tuto Jakub, syn Jakuba Fichmanse měštěnína města Chotěboře, písaře radního od lidu vojenského zabit“. Podle ústního podání byl prý tu jmenovaný za živa přeřezán dřevěnou pilou, když prchal od Bílé hory za hranice.

Kříž

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *