Havlíčkův Brod – příroda

Park BUDOUCNOST je městský park ve východní části Havlíčkova Brodu. Parkem protéká Cihlářský potok, na kterém byla zbudována unikátní soustava rybníků a rybníčků. Proti proudu je prvním Očko, dále rybník Obora, oddělený od Hastrmana romantickým vodopádem. Nad zimním stadionem je to pak Rantejch a nad koupalištěm rybník Cihlářský. Kolem rybníků i ve stráni je zbudována řada vycházkových cest a pěšin. Celková rozloha je 25 ha.
Nejhojnějšími dřevinami jsou zde lípy, javory, buky a jasany. Parkem prochází okružní Naučná stezka, která má celkem 6 zastavení s informačními tabulemi.

Dne 9. května 1886 byl založen okrašlovací spolek Budoucnost, jehož cílem bylo vybudování rozsáhlého městského parku. Za předchůdce parku jsou považovány tzv. Štěpánčiny sady, vytvořené 10. května 1881 při příležitosti sňatku korunní princezny Štěpánky Belgické a korunního prince Rudolfa. Tyto sady v roce 1889 zakoupil spolek Budoucnost. Druhý základ parku představoval obecní les mezi sv. Trojicí a Kalvárií. Spolek postupně nakupoval a upravoval další pozemky, až vznikl dnešní, 25 ha rozlehlý, park.

 

OPEVNĚNÍ MĚSTA tehdy ještě Německého Brodu, vzniklo v období 1310 – 1350 na základě udělení privilegia od synů Smila z Lichtenburka (tehdejších pánů Německého Brodu). Celková délka hradby byla přibližně 1500 m a podle novodobých zjištění byla do 1m silná a přibližně 4m a více vysoká. Před hradbou byl navíc v 11m vzdálenosti příkop, jehož hloubka dosahovala 4m a byl asi 12m široký. Do dnešní doby se však nedochoval, protože byl systematicky zavážen dlouhou dobu odpadem. Celý hradební systém pak byl podporován čtyřmi baštami a dvěma branskými věžemi, a to Dolní a Horní městskou bránou. Jeho síla se pak osvědčila při husitském obležení. V roce 1472, patrně v souvislosti s hrozbou tureckých nájezdů, byl tento hradební komplex ještě zesílený parkánovou hradbou s baštami, postavenou mezi stávající hradbu a příkop. Ani tohle zesílení však neodolalo švédskému náporu v období třicetileté války. Švédové pak hradby záměrně pobořili. K jejich rozebírání na materiál pak docházelo i nadále až do 20.století. Do dnešní doby se dochovaly úseky rekonstruované parkánové hradby s baštami na východní straně městského jádra a v jižní až jihozápadní části města u řeky Sázavy. Z původního hradebního opevnění ze 14.století se zachovala jen jediná nárožní bašta, zvaná Štáflova. Dnes je v ní instalován (od roku 1957) památník malíře Otakara Štáfla. Je zde možné prohlédnout si předměty dokumentující jeho život a dílo a také jeho plastické obrazy ze života Karla Havlíčka Borovského. Také je zde několik historických fotografií týkajících se právě hradebního opevnění.

 

Nárožní věž z hradeb městského opevnění nyní nazývaná ŠTÁFLOVA BAŠTA. Postavena byla společně s opevněním města po roce 1310. Od roku 1957 v jeho prostorech funguje památník Otakara Štáfla, které spravuje Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod.

Památky v parku

SOCHA KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO – autorem sochy z roku 1924 je akademický sochař Bohumil Kafka.

Karel Havlíček Borovský, vlastním jménem Karel Havlíček (31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha, byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození (Borová).

Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve; pokřtěn byl Karel Boromejský Oldřich.V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost (dnes je v tomto domě muzeum se stálou expozicí věnovanou životu a dílu Karla Havlíčka Borovského). V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze.

Na sté výročí narození Karla Havlíčka Borovského, v roce 1921, chtěli obyvatelé dnešního Havlíčkova Brodu postavit ve svém městě sochu svého slavného spoluobčana. Potíže s formou, ve které měla být socha odlita, ale plány překazily. Čtyři a půl metru vysoký bronzový Borovský se nad městem vztyčil o tři roky později, v roce 1924.

V roce 1932 byl v městském parku místním sdružením Sokola odhalen památník ke 100. výročí narození MIROSLAVA TYRŠE, velkého propagátora tělocviku a zakladatele Sokola.

Miroslav Tyrš se sice narodil v Děčíně v rodině lékaře, ale dětství po časné smrti svých rodičů prožil u příbuzných nedaleko Mladé Boleslavi. Už od mladosti byl slabý, a proto mu bylo doporučeno věnovat se tělocviku a sportu, ve kterém následně našel smysl svého života. Po skončení gymnázia se rozhodl pokračovat v studiu na filozofické fakultě se zaměřením na přírodní vědy, filozofii a estetiku. Během studia působil jako vychovatel v rodině továrníka Bartelmuse v Novém Jáchymově, kde se seznámil s Jindřichem Fügnerem, který se stal jeho blízkým přítelem, spolupracovníkem a později je pojilo i rodinné pouto. Stalo se tak poté, co Tyrš pojal za manželku Fügnerovu dceru Renátu. V roce 1860 byl Tyrš promován na doktora filozofie, nepodařilo se mu habilitovat na univerzitě, a proto se stal cvičitelem v soukromém tělocvičném ústavu v Praze. O dva roky později zakládá v Praze tělocvičný spolek – Tělocvičná jednota Pražská. Později spolek dostal název Sokol. Tyrš poté začal zakládat podobné jednoty i na venkově. Vypracoval českou tělocvičnou soustavu i metody, přičemž využil své velké znalosti fyziologie, filozofie i estetiky. Vytvořil a propagoval v jednotách nejvyšší morální zásady – vytrvalost, kázeň, kolektivismus, lásku k vlasti, k práci. Hlavní důraz kladl na výchovu mládeže. V roce 1882 se v Praze na Střeleckém ostrově konal první všesokolský slet, který Tyrš řídil.

Kromě tělovýchovné činnosti se věnoval také výtvarnému umění a estetice a přednášel na vysokých školách. V letech 1881 – 1883 byl docentem pro dějiny výtvarných umění na české technice v Praze, přednášel také na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde určitý čas působil také jako mimořádný profesor dějin umění. Byl dlouholetým členem Umělecké besedy a předsedou jejího výtvarného odboru a také prvním českým odborným uměleckým kritikem a členem poroty pro sochařskou výzdobu Národního divadla. Účastnil se také života politického. V roce 1868 byl zvolen poslancem do českého sněmu a od roku 1873 byl členem říšské rady za táborský okres. Později se však pro značné zaneprázdnění svých mandátů vzdal.

Nesmírná vytíženost, ale měla dopad na jeho zdraví, objevila se u něj nervová choroba z přepracování. Během svého léčebného pobytu ve Švýcarském Oetzu byl nalezen mrtev v jedné horské říčce. Jeho ostatky byly převezeny do Prahy, kde byl pohřben vedle svého spolupracovníka Fügnera na Olšanských hřbitovech.

 

BYSTA MATKY Karla Havlíčka Borovského, kterou vytvořila sochařka Vlasta Dohnalová – Pešanová. Havlíčkova matka Josefína, rozená Dvořáková, se narodila v roce 1791 a zemřela roku 1884 v Německém Brodě. Je pohřbena na tzv. starém hřbitově u kostela sv. Vojtěcha.

 

Připomínky na studium BEDŘICHA SMETANY v tehdejším Německém Brodě jsou v městě dvě, tj. bronzová pamětní deska, která je umístěna na budově gymnázia a pomník v parku Budoucnost. Mramorový pomník s bystou je dílem sochaře Juliuse Pelikána. Peníze na zhotovení pomníku získaly ženský a následně i Mužský sbor z honorářů a výtěžků z koncertů. Pomník byl slavnostně odhalen dne 24.5.1936.

Secesní DŘEVĚNÝ ALTÁN z konce 19. století představuje hodnotný a zajímavý příklad oktogonálního hudebního altánu vycházející z tzv. švýcarského stylu, je pravděpodobně dílem i darem Josefa Šupicha. Altán s vyřezávanými prvky folklórního tvarosloví je završen nástavbou nízké lucerny s balustrádovým bodcem.
Od roku 2017 je kulturní památkou.

 

U zimního stadionu v Kotlině vás zaujme pomník ve tvaru velkých KAMENNÝCH BRUSLÍ. Plastika bruslí před stadionem připomíná hokejové umění místního odchovance Josefa Vašíčka. Plastika byla odhalena v srpnu 2006, kdy Josef Vašíček přivezl do rodného Havlíčkova Brodu slavný Stanley Cup, který v tomto roce vyhrál s hokejisty Caroliny. Po tragickém umrtí Josefa Vašíčka v září 2011 u ruské Jaroslavli se toto místo stalo i místem pietním, kde lidé mohou na tohoto hokejistu, mistra světa a vítěze Stanley Cupu zavzpomínat.

KASKÁDOU devíti rybníků spojené Cihlářským potokem park přechází do areálu příměstských lesů.

POMNÍK OBĚTEM 2. SV. VÁLKY je připomínkou zmařených životů čtyř chlapců, kteří na tomto místě zahynuli 15. listopadu 1944, kdy okolo poledne udělal osamělý bombardér od 15th Air Force USAAF z Itálie nouzový odhoz pum. Ty dopadly v parku za kostelem děkanským, na zahradě za děkanstvím, kde byl obrovský kráter až do skály. Čtyři školáci byli v parku zabiti. V kostele, na děkanství, ve škole v parku tlakem vzduchu při výbuchu 540 okenních tabulí bylo roztříštěno.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.