Havlíčkův Brod – vodstvo

V Havlíčkově Brodě, který leží na soutoku Sázavy, Cihlářského potoka a Šlapanky dnes nalezneme tři mosty silniční, jeden železniční a několik lávek.

 

Nejzajímavější je SILNIČNÍ MOST v samém centru města, asi 50 metrů po proudu řeky od bývalého „Špitálského mostu“. Silniční most přes řeku Sázavu vedla stará stezka, na níž byl brod, který dal městu jméno. O jeho přesném umístění se historici přou, pravděpodobně však byl v místech pozdějšího středověkého přemostění u špitálu při gotickém kostele sv. Kateřiny. Dodnes se při nízké vodě v těchto místech vynořují zbytky dřevěných pilířů a most je tu písemně doložen už v roce 1362. Tehdy privilegium nejvyššího maršálka a komorníka Království českého povoluje rychtáři svádět prameny do centra města a zároveň mu ukládá opravovat velký most, který vede přes Sázavu poblíž špitálu, a také ostatní mosty před městskými branami.

O několik století později, roku 1638 císař Ferdinand III. povoluje výběr mostného a také jedna z nejznámějších místních pověstí o zrádném hlásném Hnátovi se měla odehrát poblíž mostu při jižní bráně. Hnátův smírčí kámen (pochází ze šestnáctého či sedmnáctého století a jeho reálný původ však lze sotva odvozovat od populární pověsti) se po staletí nachází poblíž mostu. Jeho současné osazení je datováno do let poválečné přestavby. Počátkem dvacátého století ale stával ještě na východní straně a ani to nebylo jistě jeho původním stanovištěm. Vždy, když přišla velká voda, a bylo jich v dějinách Brodu hned několik, vzala pravděpodobně s sebou často už tehdy důležitou stavbu. Povodně bývaly v dřívějších dobách pro každé město opravdovým malérem. Zpravidla přicházely na jaře, kdy tající vody a ledové kry, které se často zachytávaly na konstrukci mostů, způsobovaly v okolí potopu. Největší pohromy byly zaznamenávány, takže dnes můžeme v archiváliích částečně zjistit, jakéže škody způsobily. Jako příklad jistě postačí zprávy ze zimy 1633 nebo března 1635, kdy prý voda „vzala brodský velký most a na čtyři kusy jej roztrhla…“.

Voda až u náměstí nejhorší zaznamenaná povodeň v Brodě však paradoxně nenastala v předjaří, ale uprostřed léta 1714, kdy po průtrži mračen a po provalení hrází rybníků na Polensku a Žďársku vznikla povodňová vlna, která bez varování zaplavila rozsáhlé území města. Tehdy zahynuly desítky občanů (uvádí se více než 60 obětí), zničeno, nebo vážně poškozeno prý bylo na sto domů a voda sahala údajně až k hlavnímu náměstí. Přejme si, aby sázavská voda nikdy více neroztrhala na čtyři kusy opravený most a aby neopouštěla svoje břehy.

Bez zajímavosti jistě není ani fakt, že základy konstrukce jsou na dně řeky postaveny na dřevěných trámech ze smrkového dřeva, které jsou i dnes v dobrém stavu a bez známek hniloby.

Současná podoba byla dána jeho přestavbou v poválečných letech 1945-46, kdy byly k mostu připojeny konzoly s chodníky a novým zábradlím. Slavnostního otevření, které bylo opravdu velkou událostí, se 6.července 1946 dokonce zúčastnil i tehdejší prezident republiky, Edvard Beneš.

Fakta a čísla

– stávající tříobloukový most má délku přemostění 48,07 metrů s oblouky 3 x 15,2 metru

– celková šířka mostu, včetně chodníkových konzol, je 14,2 metrů, výška 7,26 metru

HNÁTŮV KÁMEN o rozměrech 120x 48x 17 cm je usazen v čele mostu přes řeku Sázavu. Původně stával na levé straně směrem od centra, po roce 1945, při opravě mostu byl přemístěn na stranu pravou.

Ke kameni se váže pověst: V roce 1472, když chystali jihlavští útok na Německý Brod, podplatili Hnáta (hlásného z Dolní brány městského opevnění), aby nezvonil na poplach a otevřel jim bránu. Vše zpozorovaly pradleny a svým křikem zburcovaly měšťany. Hnát byl prozrazen, hozen z hradby a ukamenován. Jeho kostra pak byla pro výstrahu vystavena ve štítě radnice. Kámen označuje místo, kde k této zradě došlo. Tolik k pověsti. Hnátův kámen se řadí k smírčím kamenům či křížům a spíše se váže k jiné události. Svědčí o tom zbytek špatně čitelného letopočtu a taky vytesaná sekyra. Ta by měla znázorňovat nástroj či zbraň, kterou byl spáchán mord nebo těžký zločin. Bohužel jsem toho více nezjistil, budu rád za každý nový poznatek.

 

Hornický kostelík, zasvěcený SV. KATEŘINĚ, stojí na břehu řeky Sázavy od 14. století. Dobu jeho založení neznáme, ale první písemná zmínka se datuje do roku 1319. Nejdříve šlo o gotickou stavbu u mostu přes řeku Sázava, až v 80. letech 19. století dostal novorománskou podobu. Kostel původně sloužil pro blízký špitál a Dolní předměstí. Když se stavěl kolem kostela nový most, musel být speciálně vyprojektován, aby se jeho zábradlí nacházelo těsně kolem zdí kostela. Chrám roky chátral a byl trvale uzavřený, několik let se dobrovolníci snaží iniciovat jeho opravu, což se postupnými krůčky daří.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *