Janská – sakrální

Jménem RABŠTEJN (Rabstein) se původně označovala skála, stojící v údolí Kamenice mezi Kamenickou Novou Vískou
a Janskou
. Když byla ale kolem poloviny 19. století odlámána, přešlo její jméno na okolní les a později se začalo užívat i pro celé skalnaté údolí, nazývané také někdy „Rabštejnské Švýcarsko“.

Název Rabštejn vznikl proto, že místní obyvatelé (Němci) tak říkali skalnímu útvaru majícímu podobu havrana (neměcky Rabe).

Ve 2. polovině 19. století vybudoval českokamenický průmyslník Franz Preidl v údolí továrny na výrobu bavlněné a plátěné příze, které se začaly označovat jako Rabštejnské přádelny. Továrny se staly nejvýznamnějším podnikem v širokém okolí, a tak není divu, že když se v roce 1869 stavěla železnice z Děčína do Varnsdorfu, byla její trasa vedena co nejblíže k údolí, kde bylo zřízeno nádraží Rabstein (dnešní Veselé pod Rabštejnem).
Po smrti Franze Preidla 28.8.1889 převzal podnik jeho synovec Emanuel Karsch, který jej dále rozšiřoval. V roce 1901 postavil na místě vyhořelého mlýna Lochmühle elektrárnu a o 3 roky později otevřel v sousedství přádelny u Janské hostinec „U Rabštejnského Švýcarska“, který sloužil i jako podniková kantýna. Firma se úspěšně rozvíjela až do 1. světové války, ale po roce 1918 se výroba příze přestala vyplácet a za hospodářské krize v červnu 1931 byl provoz přádelen zastaven.

V říjnu 1942 byl celý komplex přádelen zabaven pro válečné účely a přidělen firmě „Weser“ Flugzeugbau G.m.b.H. Bremen (WFG), jejíž továrny v Německu byly stále častěji ohrožovány spojeneckými nálety. Na přelomu let 1942 a 1943 byly budovy přestavěny a byla v nich zahájena výroba dílů pro letadla Junkers.
Na počátku roku 1944 bylo rozhodnuto o rozšíření výroby a jejím částečném přemístění do podzemí. V březnu proto začala výstavba nových montážních hal a zároveň se do skal začaly razit tři systémy štol. Do konce války se ale podařilo vyrazit jen asi pětinu plánovaných prostor a z ní pouze menší část byla dokončena a vybavena stroji tak, že v ní mohla probíhat výroba.

Protože výstavba i provoz závodu vyžadovaly mnoho pracovních sil, byl koncem léta 1943 u silnice do České Kamenice postaven pracovní tábor Neu-Bremen s 20 dřevěnými baráky a od jara 1944 byli na práce nasazeni také váleční zajatci. Během 8 měsíců vězni vyrubali 17 500 m³ plochy, chodby v délce cca 4,5 km, do kterých se na konci dubna 1945 částečně přesunula zbrojní výroba.

Nedlouho po tom byl vedle tábora Neu-Bremen zřízen i koncentrační tábor, podřízený bavorskému táboru Flossenbürg. Stály v něm 1 přízemní a 2 patrové baráky, kuchyňský barák a marodka, celý areál byl obehnán dvojitým plotem z ostnatého drátu a v rozích byly 3 strážní věže. Vně oplocení stála ještě strážnice, ubytovna stráží a psinec. Tábor byl dokončen na přelomu srpna a září 1944, kdy sem bylo převezeno 690 vězňů z táborů v Dachau a Flossenbürgu. Rabštejn sice nebyl táborem vyhlazovacím, ale vězni zde trpěli těžkou prací, špatnou stravou i nedostatečnými hygienickými podmínkami, a přibližně 60 jich tu zahynulo. Po válce zde byl zřízen internační tábor pro příslušníky nacistických organizací, v němž bylo soustředěno okolo 700-1000 vězňů. Více než 90 z nich ale podmínky v táboře nepřežilo. Po zrušení internačního tábora 11.4.1946 byl areál využíván jako sběrné středisko pro odsun Němců z okolí a definitivně byl uzavřen 25. září 1946.

Rabštejnský závod na výrobu letadel byl po válce znárodněn, ale protože se pro něj nepodařilo zajistit mírovou výrobu, byl v březnu 1946 uzavřen a jeho vybavení bylo postupně rozprodáno a odvezeno. V letech 1947-1951 byly některé objekty využity ke skladování obilí nebo zeleniny a od počátku 50. let byly podzemní štoly upravovány pro ústřední sklad ženijní munice. Rozpracované úseky štol byly tehdy stavebně dokončeny a ostatní chodby zazděny. V letech 1957–1962 byl nejzápadnější systém štol u Janské upraven jako armádní skladiště pohonných hmot, východní část štol byla po roce 1968 předána k využití Sovětské armádě. Po odchodu armády v 90. letech nebyla většina objektů využívána. Budovy přádelen byly postupně zbořeny, ve štolách se příležitostně skladovala zelenina a pěstovaly žampióny. Po roce 2000 byla nejrozsáhlejší západní část štol u Jánské díky úsilí několika nadšenců zpřístupněna jako muzeum.

Na místě bývalého koncentračního tábora byl po roce 1946 vztyčen dřevěný kříž s trnovou korunou a v roce 1959 zde vojáci z Jánské postavili kamenný jehlanovitý pomník, který byl slavnostně odhalen 10. října 1959. V květnu 1969 byla v budově bývalé táborové strážnice otevřena muzejní expozice, která zde zůstala až do počátku 80. let 20. století, kdy byla přenesena do děčínského muzea. Po roce 1989 byla neudržovaná strážnice zdemolována a její zbytky byly později odstraněny, základy dřevěných táborových baráků jsou ale stále patrné. Kamenný památník tu stojí dodnes a od roku 2005 je u něj nová pamětní deska, věnovaná obětem koncentračního i internačního tábora.

V časovém rozmezí srpen 1944–duben 1945 vyrubali vězňové ve skalním masivu údolí řeky Kamenice cca 17 500 m³ podzemních prostor. Plánovaných 80 000 m³ díky okolnostem už nestihli. Projekt podzemních továren si vyžádal podle záznamů 80 životů vězňů. Zahynulo jich zde však podstatně víc, přesný počet se již zjistit nedá.

Dnes se na místě tábora nacházejí ruiny základů baráků, zakonzervované základy strážnice SS a dále pietní místo s pomníkem, na němž je umístěn nápis OBĚTEM FAŠISMU 1939-1945. Část bývalé podzemní továrny, na jejímž budování vězni pracovali, je zpřístupněna a udržována Občanským sdružením Rabštejn.

Rabštejnské podzemí

Vstupy do podzemí

Další sakrální památky v obci

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *