Sobotka – obec

Město SOBOTKA leží při jižním okraji CHKO Český ráj, v těsné blízkosti silnice I/16 z Mladé Boleslavi směrem na Jičín a Krkonoše. Geomorfologicky patří do Jičínské pahorkatiny. Průměrná nadmořská výška města je 305 m.n.m.

Město básníků, kantorů a ševců, napsal o Sobotce spisovatel Karel Čapek, když sem jezdíval za Fráňou Šrámkem.

První písemná zpráva pochází z roku 1322. R. 1346 se objevuje Beneš z Vartemberka, řečený ze Sobotky (předpokládáme, že zde stávala tvrz), který se r. 1349 píše jako pán na Kosti. S tímto hradem je pak spojen osud poddanské Sobotky na několik století, stává se ekonomickým a kulturním střediskem panství.

R. 1497 bylo panství prodáno Janu ze Šelnberka, nejvyššímu kancléři království českého, který udělil Sobotce různá privilegia a vymohl i nejdůležitější – přímluvou u krále Vladislava Jagellonského dosáhl povýšení na město. Příslušná listina byla vydána 24. srpna 1498. Městu byla povolena výstavba opevnění, udělen erb, přiznáno uspořádat dva osmidenní jarmarky do roka.

Za husitských válek vládli území okolo Sobotky Hasenburkové. Rozkvět města pokračoval za Bibrštejnů a Lobkowiců. Zvláště za vlády Lobkowiců bylo dosaženo velkého rozmachu obce. Z té doby pochází nejvýznamnější sobotecká památka – děkanský chrám Maří Magdaleny.

Jde o město s výraznou historií a kulturní tradicí – každoročně se zde koná festival českého jazyka a literatury Šrámkova Sobotka a Sobotecký jarmark s festivalem uměleckých řemesel.

Městský úřad – budova navržena architektem J. Freiwaldem z roku 1935 (původně městská spořitelna), v průčelí sochy J. Bezemka Uvnitř okna z vrstveného skla od J. Bendy.

Před hlavním vchodem portrétní plastika malíře V. Špály od Vl. Preclíka z roku 2002.

Nad městem Sobotkou v Českém ráji se tyčí kopec se zámečkem s neobvyklou špičatou střechou, na jejímž vrcholu je patrný zlatý půlměsíc. Na úpatí kopce vyznačil Ital Claudio Parmiggiani místo obklopené jabloňovým sadem. Právě tam, v parku za soboteckou radnicí stojí skulptura z pálených cihel, z jejíhož středu lze spatřit zmíněný půlměsíc – Dům pod půlměsícem vznikla roku 1991 a je součástí uměleckého projektu Une sculpture, jehož výsledek není nikdy možné spatřit v celku. Pro stavby je společný použitý materiál, jímž je pálená cihla.

Dům pod půlměsícem je součástí rozsáhlejšího díla Una Scultura, které vznikalo v rozmezí let 1975 až 1991. Dílo tvoří ještě další tři stavby:

Clavis (Klíč) u italského města Collebeato pochází z roku 1975 a představuje sever. Stavba svým tvarem připomíná klíč. Dle autora je to klíč od brány k jiným světům a průchodnost této stavby odkazuje na funkci prstenů zemřelých Římanů.

Pietra (Kámen) na egyptském Fisherově ostrově pochází z roku 1983 a představuje jih. Svým tvarem připomíná egyptský sarkofág, v jehož středu dominuje spirála. Autor použil barevnou symboliku červené, černé a bílé na schodech při vstupu do stavby.

La Torre (Věž) na pozemku francouzského zámku Saint Géry pochází z roku 1985 a představuje západ. Stavba je ukryta pod stromy a návštěvníkovi je zcela nepřístupná. Je sestavena ze soustředných geometrických tvarů – kruhu, čtverce, kruhu a trojúhelníku a nikde není žádný otvor. Soustřednost stěn lze vidět pouze shora.

Dům pod půlměsícem vznikl v roce 1991 jako závěrečné dílo celého projektu a představuje východ. Tvar objektu odkazuje k maltézskému kříži a směřování ke všem světovým stranám. Návštěvník prochází mezerami mezi stěnami do prostředního kruhu, kde je italský nápis Siate Misteriosi – Buďte tajemní. Průhledem v kříži lze spatřit půlměsíc na špičce zámečku Humprecht.

„Jako ideální muzeum jsem si vybral svět. Čtyři země, ve kterých je dílo umístěno, představují čtyři hypotetické hlavní body na světě, spolu tvoří jednu bázi, ve které má kořeny, z níž vyrůstá. Jeho duchovním poselstvím je myšlenka, že k poznání celého díla je třeba uskutečnit cestu od jedné jeho součásti ke druhé, teprve potom je úplné. Přitom však je nikdy nemůžeme vidět najednou, vcelku, protože je rozloženo v prostoru a v čase. Nemůžeme si ho přivlastnit a dokonale poznat. Když směřujeme k jedné části, zároveň se vzdalujeme od druhé, a i když jsme vykonali celou pouť a uviděli všechny čtyři části, cesta nekončí, nikdy dílo neznáme a nechápeme úplně, nemůžeme je zcela a dokonale vysvětlit, interpretovat. Je jakýmsi alegorickým vyjádřením nikdy nekončící cesty našeho hledání, poznání, lidského života,“ přiblížil svůj neobvyklý záměr italský umělec Claudio Parmiggiani.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *