Nymburk – náměstí

NÁMĚSTÍ PŘEMYSLOVCŮ

Renesanční radnice jako první městská rychta sloužil gotický královský hrad (stával v místech dnešního okresního soudu), založený Přemyslem Otakarem II. současně s městem. Toto opevněné sídlo označováno jako Kamenný dům bylo určeno potřebám panovníka, pokud by na svých cestách královstvím zavítal do Nymburka. Nejstarší radnice byla postavena ve 14. století na západním nároží východní části jižní strany náměstí (dům č.p. 14 – nynější budova České spořitelny). V předválečných letech 1936 až 1939 prošla radnice velkou rekonstrukcí pro potřeby tehdejšího okresního úřadu. Do dnešní doby se zachovala štuková výzdoba prostoru za mázhauzem vpravo při ulici a kamenná deska s latinským nápisem. V exteriéru domu zůstal zachován původní renesanční kamenný znak města (datovaný 1546), část oken s profilovaným ostěním, kamenná deska s reliéfem hlavy šaška, kamenná destička s reliéfem slunce, bohatý renesanční portál, reliéf mužské hlavy s vousem (pravděpodobně podobizna renesančního stavitele). V přízemním vstupním mázhauzu se středovým sloupem nesoucím klenbu byla navíc instalována bronzová plastika českého lva od Břetislava Bendy, držícího městský znak. Generální rekonstrukce celé radnice a její přístavby podél Boleslavské třídy proběhla v letech 2003-2004. Od roku 2005 v budově sídlí městský úřad.

Duch na radnici
V budově radnice v síni, kde se scházela městská rada, objevovala se na zdi záhadná podobizna muže. Podle pověsti se tak zjevoval neprávem k smrti odsouzený městský písař Petr Smil z Vrabova. Petr zastával svůj písařský úřad poctivě a nestrpěl žádné podvody a machinace, které městští radní páchali z moci svých funkcí. Mnoho peněz z obecní pokladny prohýřili konšelé při bujarých pitkách v radním mázhauzu. Jak tomu bývá, doneslo se královskému podkomořímu, jaké nekalosti a špatnosti se dějí na nymburské radnici. I rozhodl se osobní kontrolou zjistit pravý stav věcí. Toho se konšelé zalekli a písaře Petra nutili, aby v knihách jejich nepořádky upravil. Poctivý Petr ale odmítal upravovat záznamy v městských knihách, a proto se radní rozhodli písaře zbavit. Svolali narychlo městskou radu, kam i Petra přizvali, falešně jej obvinili z krádeže obecních peněz, na místě zbavili písařské funkce a do věže vsadili. Knihy a listiny s důkazy jejich nepravostí poté zničili. Aby ubohý a nevinný písař již nikdy nemohl pravdu mluviti, nechali ho ještě téže noci popravit městským katem.

Nedaleko radnice (jako součást jedné z budov městského úřadu) byly v roce 1996 odkryty cihlové základy STARÉ RENESANČNÍ SLADOVNY součástí domu č. p. 166 v dnešní ulici U Staré Sladovny bylo v 16. století zařízení určené k výrobě sladu a k vaření a skladování piva. Budova byla za 30tileté války v horních partiích zničena, podzemní části výrobního zařízení sladovny se však uchovaly až do dnešních dnů, kdy je v r. 1996 odhalil záchranný archeologický výzkum. Renesanční sladovna je jedinečným dokladem vaření piva nejen v Nymburce, ale i v Čechách.

MOROVÝ SLOUP – postavený po překonání morové epidemie, která postihla město v roce 1713. Díky dobře fungujícímu průtoku hradebních příkopů, Malých a Velkých Valů labskou vodou, bylo město stiženo epidemiemi poměrně málo. Čtyři roky po poslední morové ráně byl na hlavním náměstí vztyčen pískovcový morový sloup, který se stal ústředním výtvarným motivem centra města. Barokní morový sloup, sousoší s Pannou Marií na vrcholu a s plastikami sv. Jiljí, sv. Josefa, sv. Václava a sv. Floriána, pochází z roku 1717 a jeho autorství je přisuzováno Janu Jiřímu Šlanzovskému. Sv. Václav – kníže český, byl zvolen pro umístění na sokl sloupu jako patron země české. Sv. Florian – mučedník, je od počátku středověku ochráncem proti ohni a vodě. Jeho atributem je nádoba s vodou, kterou se hasí hořící dům. Neboť Nymburk trpěl po dobu své existence mnoha ničivými požáry, není divu, že byl sv. Florian zvolen jedním z ochránců města. Sv. Jiljí – poustevník, je patronem mrzáků a chudých a ve středověku patřil k nejoblíbenějším světcům západní Evropy. Jeho atributem je dle historické legendy laň a šíp. Od roku 1636 je mu zasvěcen kostel sv. Jiljí, je tedy patronem městského gotického chrámu, a proto mu patří místo na sloupu. Sv. Josef s Ježíškem v náručí uzavírá čtveřici světců na morovém sloupu a jeho umístění na sloupu je „rodinnou záležitostí“.

SOCHA BOHUMILA HRABALA, která zobrazuje spisovatele, jak sedí na lavičce s dvěma kočkami a hromádkou knih. Autorem je sochař Michal Jára. Bohumil Hrabal se s rodiči do Nymburku přistěhoval v roce 1919, když mu bylo pět let. Navštěvoval zde obecnou školu a reálku, kde v roce 1934 maturoval. Nymburk byl Hrabalovým domovem až do roku 1947, kdy se odstěhoval do pražské Libně.

Ve východní části dnešního náměstí stával středověký panský dům zvaný „U ČERNÉHO ORLA„. Bytelný, nejspíš kamenný dům se stal v roce 1310 na jeden měsíc domovem princezny Elišky Přemyslovny (1292-1330), která zde hledala útočiště před pronásledováním Jindřichem Korutanským. Dnes tu stojí výstavný třípodlažní „růžový“ dům. Z boční strany domu je socha ženy ve středověkém rouchu stojí, nápis ST. THERESE. Tímto je tedy totožnost ženy odhalena a jedná se o sochu sv. Terezie od Ježíše (z Avily), na kterou ukazují i atributy – planoucí srdce propíchnuté šípem a kříž se čtyřmi  drahokamy. Upozorněním ta tuto událost je malá destička na čelní stěně domu textu na desce o málo níže je letopočet zhotovení – IN PERPETUAM UXORIS SUAE MEMORIAM ANNO DOMINI MDCCCLXXXVI (volně přeloženo – Na trvalou paměť jeho manželky léta páně 1886)

DŮM Č.P. 126 původně renesanční dům z 2. poloviny 17. století, kdysi palác šlechtického rodu MORZINŮ, kteří mimo jiné vlastnili křinecké panství a křinecký zámek. Od počátku 18. století do roku 2018 byl tento dům sídlem lékárny. Od roku 2019 zde sídlí banka. V interiéru najdete historickou zajímavost v podobě malovaného dřevěného renesančního stropu a barokní brána, která je vidět z boku Palackého třídy. Z Palackého ulice je na domě barokní portál, nad kterým je nika s chybějící soškou.

Dům s č. p. 165 tzv. HLAVŮV DŮM, patřil k majetku významného nymburského měšťana a konšela Václava Hlavy z Kyršfeldu. Byl domem právovárečným vznikl kolem roku 1586, přestavbou dvou původních domů a zcela jistě patřil ve své době k domům nejhonosnějším. Dokladem toho je dodnes zachovaný nápis nad vchodem na renesančním portálku: „WACLAV HLAWA NYMBURSKY – KATERZINA MANZIELKA GEHO 1568“. V době třicetileté války a poté ještě jednou za velkého požáru v r. 1838 dům lehl popelem. Po posledním požáru byl roku 1886 klasicistně upraven a zřejmě bylo také zrušeno podloubí. Dnes dům slouží jako důstojné sídlo turistickému informačnímu centru.

Rychtářův konec
Také k domu č. p. 165, který patřil jednomu z konšelů – Václavu Hlavovi z Kyršfeldu a kde dnes sídlí infocentrum, se váže pověst. Bydlel v něm rychtář, který nespravedlivě odsoudil a poslal na popraviště nevinného muže jménem Kohout. Ten prý těsně před popravou zvolal: „Do roka a do dne se shledáme!“. Rychtář si však z jeho slov nic nedělal a dále vykonával rychtářský úřad. Uplynul přesně rok od Kohoutovy popravy a rychtář ve svém domě uspořádal velkou hostinu. Když ale kuchař přinesl na stůl upečeného kohouta, ten na podnose náhle obživl, zakokrhal a v tu chvíli padl rychtář k zemi mrtev.


Nymburské podzemní chodby z generace na generaci koluje mezi místními obyvateli vyprávění o podzemních chodbách vedoucích pod historickým středem města. Podle pověstí se přímo pod náměstím nachází tzv. Rytířský sál, kde jsou prý schovány nejen staré památky, ale i velký poklad. Také se traduje, že k sálu vede chodba tak široká, že jí snadno projede kočár i s koňmi. Faktem zůstává, že historické sklepy se opravdu dochovaly pod mnoha domy v centru města (např. radnice, Hlavův dům, budovy dnešního městského úřadu) a pod Kostelním náměstím včetně samotného kostela sv. Jiljí. Bohužel jsou však očím návštěvníků nepřístupné. Můžeme proto pouze polemizovat a snít o tajných chodbách a sklepeních s ukrytými poklady, které možná někdy najdou svého objevitele.

Ostatní

 

KOSTELNÍ NÁMĚSTÍ

CHRÁM SV. JILJÍ byl založen v době zakládání města kolem roku 1280. Jeho nejstarší částí je presbytář, o čemž svědčí raně gotický jižní portál, který byl původně hlavním vchodem. Bazilikální trojlodí bylo přistavěno na začátku 14. století. V západním průčelí kostela stávaly dvě věže. Severní cihlová, zvaná červená, vznikla pravděpodobně zároveň se stavbou trojlodí, několikrát vyhořela a v roce 1846 musela být pro značné statické narušení zbořena. Jižní ‚bílá‘, z pískovcových kvádrů, byla vybudována za vlády Karla IV., v druhé polovině 19. století v období purismu dostala nynější podobu se štíhlou jehlancovitou střechou a dnes je nově opravena v rámci celkové postupné rekonstrukce. Jeho štíhlá věž se vypíná do výšky 66 metrů a tvoří spolu s hradbami typickou kulisu města. Původně byl zasvěcen sv. Mikuláši – patronu námořníků, kolonistů a školáků, teprve během třicetileté války byl zasvěcen sv. Jiljí – patronu mrzáků a chudých. Interiér chrámu je vybaven převážně barokně, hlavní oltář je dílem F. M. Kotterbauera z roku 1704 a nejvzácnější uměleckou památkou je kamenná plastika sv. Mikuláše z huti Petra Parléře ze 14. století. Velký oltářní obraz od neznámého autora zobrazuje druhého patrona kostela – poustevníka sv. Jiljí. Sochařská výzdoba je převážně dílem Františka Adámka, který je navíc ještě autorem kazatelny z roku 1770. Ostatní obrazy pocházejí z dílen barokních malířů Václava a Josefa Kramolínových – nymburských rodáků, Jana Montana, J.J. Heintsche, Ignáce Müllera a Josefa Hellicha. Kolem chrámu se rozkládal městský hřbitov, na kterém se pohřbívalo do roku 1787 a zcela zrušen byl až roku 1821. Chrám byl během své existence často ničen požáry i drancováním za třicetileté války. Smutnou událost z té doby připomíná pamětní deska u severního vchodu kostela, když 16.srpna 1634 po dobytí města tímto vchodem vnikli do kostela Sasové a všechny zde ukryté obyvatele města povraždili (podle dobových pamětí přes 200 lidí, včetně žena dětí). Severní portál je proto na památku krvavého masakru navěky uzavřen.

Čert a anděl aneb Kterak Nymburk k novému kostelu a radnici přišel…
Za dob třicetileté války se Nymburku nikterak dobře nedařilo, ba vedlo se mu přímo špatně. Poté, kdy saská vojska město zcela vyplenila, hradby pobořila a mnoho obyvatel života zbavila, město dále stíhalo jedno neštěstí za druhým. Podle pověsti tak dálo se proto, že v rozvalinách kdysi krásné a honosné budovy radnice se usadil čert, který měl všechny neplechy na svědomí. Všichni obyvatelé města z toho byli velmi nešťastní, nejvíce však dívenka – sirotek Markéta. Denně se prý chodila modlit do trosek pobořeného kostela sv. Mikuláše a prosila Pána Boha, aby jim pomohl od všeho zlého. Až jednoho dne spatřila v ruinách anděla, který vyslyšel její modlitby a prosby.
Uzavřel tedy anděl s čertem mezi sebou sázku: každý z nich opraví jednu budovu ve městě – čert radnici a anděl kostel. Začít se mělo o půlnoci a skončit s prvním ranním kohoutím zakokrháním. Ten, kdo prohraje, pak musí opustit město. Hned druhou noc začal anděl i čert s opravami a kostelu i radnici se tak znovu navracel původní lesk a krása. Rychlejší čert byl s prací hotov, a protože byl škodolibý, chtěl andělovi přičarovat na nohu černé kopyto, aby se nemohl vrátit do nebe. I stalo se, že unavený pekelník popletl kouzlo a jelikož právě zakokrhal kohout, nemohl již svou chybu napravit. 
A tak měl Nymburk nově opravený kostel a radnici, jen dřevěný anděl na pravé straně hlavního oltáře v kostele sv. Jiljí má od té doby obě nohy levé

Hradební věž KAPLANKA je jednou z bašt nymburského opevnění v jižní frontě města při labském břehu, v lokalitě Na Přístavě. Vystavěna byla spolu s opevněním města v letech 1288–1305 za vlády krále Václava II. Po třicetileté válce byla opravena a dostavěna a stala se z ní jediná obytná věž, sloužící též jako sýpka pro faru. Spodní místnost věže s jedním maličkým větracím okénkem byla využívána jako vězení. V roce 1657 k ní byla přistavěna budova nynějšího STARÉHO DĚKANSTVÍ, a to na místě děkanství původního, které shořelo za vpádu Sasů v roce 1631, stejně jako téměř celé město. Vstupní portálek dostavby domu je datován rokem 1792. Uvnitř je velká kuchyně, zachovány jsou i krásné patrové gotické sklepy se studnou. Při vjezdu do dvora z Kostelního náměstí je dochována barokní zděná brána. Podél vnitřní zdi byly v roce 1968 položeny některé cenné náhrobky přenesené sem ze zrušeného městského hřbitova u kostela sv. Jiří.

KRÁLOVSKÝ HRAD v místech dnešního okresního soudu na nároží ulic Na Fortně a Soudní stával kdysi dávno gotický královský hrad, založený současně s městem ve 2. pol. 13. století. Hrad dal zřejmě název nově vzniklému městu – Neuneburch (později Neuenburg a nyní Nymburk) – v překladu Nový hrad. První zmínka o tzv. Kamenném domě, a zároveň první městské rychtě, pochází již z roku 1293, kdy jej král Václav II. prodal spolu s mlýnem a dědinami panu Ortlibovi z Rožmitálu. Spíše, než o hrad se jednalo o opevněné sídlo vystavěné za městskými hradbami s železnou mříží v průčelí domu, s kulatou nárožní věží, se střílnami a krakorci. Jako důkaz existence věže nám mohou posloužit fotografie zbytků schodiště pořízené před zbouráním branky fortny a před stavbou nové soudní budovy. Dům byl silně poničen za třicetileté války, stejně tak jako většina ostatních domů ve městě. Z původního Kamenného domu se dochovala dvě pravoúhlá pozdně gotická okna na východní straně soudní budovy a ozdobný kamenný prvek s pětilistou růží nalezený při archeologickém průzkumu v roce 1994.

SOCHA SV. JANA NEPOMUCKÉHO je raně barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého zhotovená roku 1742 a je od roku 1965 chráněna jako kulturní památka. Oblíbený – a vzhůru hledící – světec je zde zpodobněn tradičním způsobem. Po jeho pravém boku se nachází andílek, který si prst jedné ruky drží na ústech a v druhé ruce svírá světcův jazyk. Obě postavy jsou umístěny na oblaku. Pod sochou se nachází dvojitý postament umístěný na dvojstupňovém čtvercovém soklu. Horní část postamentu je zdobena reliéfy a latinskými nápisy, v korunované kartuši jsou zobrazeny dvě postavy držící erb s pelikánem, který sytí vlastní krví své mládě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *