Nymurk – osobnosti

BOHMAN HANUŠ – výtvarník, malíř, karikaturista. Nejvýznamnější nymburský malíř 20. století, výborný karikaturista a portrétista, v krajinné tvorbě se převážně věnoval okolí Nymburka. Dne 12. 5. 2010 mu byla odhalena pamětní deska na domě čp. 830 v Tylově ulici v Nymburce. Čestné občanství bylo uděleno zastupitelstvem města in memoriam 21. 10. 1998 za vynikající uměleckou činnost a zachycení lidí i krajiny Polabí.

BOHUSLAV MATĚJ ČERNOHORSKÝ  (1684 Nymburk –  1742 Štýrský Hradec) vynikající český skladatel, varhaník a pedagog období vrcholného baroka. Základní hudební vzdělání získal od otce. Studoval filozofii a teologii na pražské univerzitě. Po získání titulu bakaláře vstoupil do františkánského řádu a r. 1708 byl vysvěcen na kněze. R. 1710 odešel do Itálie kde byl jmenován hlavním varhaníkem baziliky sv. Františka v Assisi. Zde vyučoval mj. významného italského skladatele G. Tartiniho. Později působil v Padově. Skládá zejména vokální tvorbu a varhanní skladby. Z jeho tvorby se zachoval pouze zlomek, který však dokumentuje skladatelův neobyčejný cit pro dokonalou polyfonii. V r. 1720 se vrátil do Česka, kde pokračoval ve skladatelské a pedagogické činnosti. Od r. 1831 působí opět v Padově, r. 1741 se rozhodl kvůli zhoršenému zdraví vrátit do Čech, ale během cesty v únoru 1742 zemřel. Na počest hudebního skladatele Bohuslava Matěje Černohorského pořádá město každoročně mezinárodní hudební festival – Nymburské dny B. M. Černohorského. Pamětní deska na domě č. p. 7 v Tyršově ulici (v těchto místech stával rodný dům)

TOMÁŠ ČERNÝ (16. srpna 1840, Nymburk – 22. února 1909, Praha) byl český právník a politik, pražský starosta a dlouholetý funkcionář Sokola. Pocházel z nymburské vlastenecky založené rodiny. Vystudoval akademické gymnázium na Starém Městě pražském a právnickou fakultu.

JAN DLABAČ (30.12.1809 Nymburk † 22.8.1873 Praha) lékař, historiograf, kronikář města. Po studiích v Hradci Králové a v Praze praktikoval v Nymburce fyzikální léčbu. Byl ošetřujícím lékařem a přítelem Boženy Němcové za jejího pobytu ve městě. Zabýval se regionální historií, je autorem německy psané historické Kroniky města Nymburka.Rodný dům č. p. 40 na nynějším Náměstí Přemyslovců, Staré děkanství (ve dvoře je umístěna Dlabačova náhrobní deska).

BOHUMIL HRABAL se narodil v Brně – Židenicích 28. března 1914 jako nemanželský syn Marie Kilianové. Ta se pak provdala za Františka Hrabala, který 26. prosince 1916 dal Bohumilovi úředně své jméno. Od téhož roku bydleli v Polné. V roce 1919 se stal František Hrabal správcem pivovaru v Nymburce a žili tu do r. 1947, kdy se odstěhoval do pražské Libně. Obecnou školu navštěvoval chlapec v Nymburce, avšak do primy nastoupil na gymnázium v Brně. Poté, co měl na výročním vysvědčení šest nedostatečných a nevyhovující „zákonné“ mravy, musel se vrátit zpět domů, do nymburského pivovaru. Propadl ještě v kvartě, avšak v roce 1934 odmaturoval.              Ve středočeském městě připomínají slavného spisovatele na mnoha místech – pivovar se spisovatelovou pamětní deskou, vila Hrabalka – původní rodinný dům, Hrabalovo posezení, gymnázium – Hrabal zde v r. 1934 maturoval, Vlastivědné muzeum se stálou Hrabalovou expozicí, spisovatelovo jméno nese i Hrabalova cyklotrasa (začíná u vily Hrabalka a vede do Kerska ke spisovatelově chatě).

Pamětní deska výsadby Hrabalova stromu „Bohoušek“ na pravém břehu Labe. Strom – dub letní „Fastigiata“ – byl vysazen dne 3. října 2014 péčí Divadelního souboru Hálek Nymburk při příležitosti 100. výročí narození spisovatele Bohumila Hrabala jako vzpomínka na jeho dětská školní léta prožitá v Nymburce.

Pamětní deska výsadby Hrabalova stromu „Bogan“ (pojmenovaná podle skautské přezdívky Bohumila Hrabala). Nedaleko levého břehu Labe, vedle Hrabalova posezení „U Tří koček“. Strom – platan východní – byl zasazen dne 3. října 2014 na svátek Bohumila péčí města Nymburk, Městské knihovny Nymburk a Klubu čtenářů Bohumila Hrabala při příležitosti 100. výročí narození spisovatele Bohumila Hrabala.

VÁCLAV KÁLIK – hudební skladatel, sbormistr, dirigent

MIROSLAV MACHÁČEK – herec a divadelní režisér. Narodil se 18. 5. 1922 v Nymburce. V roce 1948 absolvoval konzervátor, kde byl žákem M. Nedbala. První angažmá mel v Pardubicích (1948-1950), kde také režíroval. Z Pardubic přešel do pražského Realistického divadla Zdenka Nejedlého v Praze. Tady byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel toto angažmá opustit a vzápětí byl s ním rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. Macháček se pokusil o sebevraždu, a nakonec se zachránil odchodem do Českých Budějovic. V roce 1957 se vrátil do Prahy – nejdříve do Městských divadel pražských, kde začala jeho série divácky i umělecky úspěšných představení, která plynule pokračovala v Národním divadle. Po roce 1969 mel vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci v podstatě až do konce života. Poslední režií v Národním divadle byla hra Chuť medu. 1. ledna 1989 byl Macháček jako režisér vedením činohry poslán do důchodu. Do divadla se vrátil za bouřlivých listopadových událostí roku 1989, v nichž se aktivně angažoval. Zemřel po těžké nemoci 17. února 1991.

JOSEF SVATOPLUK MACHAR – (1864-1942) básník, prozaik, fejetonista, jeden z iniciátorů České Moderny. Několik dětských let strávil v Nymburce, poté se s rodiči přestěhoval do Kolína a do Mcel.

BOŽENA NĚMCOVÁ – žila v Nymburce v letech 1848–1850 žila v Nymburce.  Busta Boženy Němcové stojí před domem, ve kterém spisovatelka prožila nymburská léta. Byla zhotovena Zdeňkou Schwarzerovou roku 1927 díky podpoře spolku Lada (Ženský čtenářský spolek). V Nymburce žila rodina Němcových od července 1848 do února 1850. Němcovi bydleli v předměstském domě čp. 243 u boleslavské silnice. Dům postavil (přestavěl) po požáru města (1838) bývalý purkmistr Vincenc Brzorád. Rodina obývala přízemní byt – v korespondenci si Němcová stěžuje, že nevidí do kraje. Nymburský pobyt Němcových je doprovázen přátelstvím s rodinným lékařem Janem Dlabačem (1809–1873), jehož osoba má cosi společného s postavou lékaře v povídce V zámku a podzámčí (1858). Nymburské okolí bylo rovněž zdrojem motivů a příběhů pro povídku Divá Bára (1856). V Nymburce nebyla Němcová spokojena. Odpuzovalo ji místní maloměšťáctví, s nímž se vypořádala v satirické povídce Kávová společnost (1855). Spolu s manželem se znelíbili některým obyvatelů Nymburska svou kritikou mcelského zázraku, o němž psali do Národních novin jako o jezovitských kejklích. (V Mcelích se zjevovala Panenka Maria.)  Z nymburského domu Antonína Brzoráda (1809–1877) se rodina stěhovala do Liberce. 

OTAKAR THEER (*16.02.1880 – †20.12.1917) básník, dramatik a prozaik. Narodil se v Černovicích, hlavním městě tehdejší Bukoviny. Jeho otec byl důstojníkem tamější posádky. Oba rodiče pocházeli z Nymburka, matka z bohaté a vlivné statkářské rodiny. Otec zemřel brzy po synově narození, a tak chlapec vyrůstal až do deseti let v prostředí matčiny rodiny v Nymburce, které mělo vliv na utváření jeho povahy i světového názoru. Roku 1910 se matka se synem přestěhovala do Prahy. Zde Theer vystudoval klasické gymnázium.

JAN Z WOJKOWICZ, vlastním jménem Jan Nebeský – nymburský rodák (1880–1944). Básník vrcholného období dekadence byl po nedokončených studiích na Karlově univerzitě od roku 1907 trvale upoután na lůžko a věnoval se pouze poezii. Vyšel z okruhu Moderní revue a přispíval do literárních časopisů, především Lumíru. Vydal šest sbírek poezie (např. Básník a věčnost, Království snu), několik drobných psychologických próz (např. K psychologii ženy, Vteřiny duše) a autobiografický román. Rodný dům č. p. 449 na Palackého třídě, sousední dům č. p. 574 na Palackého třídě (zde žil a tvořil) – pamětní deska na budově.

Emil Zimmler (14.11.1863 Nymburk – † 31.12.1950 Nymburk) odborný vodohospodářský pracovník, publicista, historik. Aktivně se podílel na regulaci Labe u Nymburka, stavbě nového mostu přes řeku, stavbě hydroelektrárny s plavební komorou a zejména na vybudování nymburského přístavu pod hradbami. v roce 1944 bylo Zimmler jmenován čestným občanem města Nymburka.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *