Nymburk – vodstvo

Na předměstí Nymburka, ve čtvrti Drahelice měla být opravna lodí – DOKY. V rozestavěném a opuštěném areálu opravny plavidel jsou celkem 4 objekty. Hlavním je výrobní hala, dalšími jsou vrátnice, trafostanice a budova zázemí. Výstavba byla ukončena v roce 1996. A jaká je budoucnost „doků“? Nejasná. Areál je zařazený do tzv. brownfields lokalit, což jsou opuštěné a nevyužité haly a tovární komplexy, pro jejichž další provoz je často překážkou ekologická zátěž nebo nevyjasněné vlastnické vztahy.

JEZ S ELEKTRÁRNOU v Nymburce je součástí soustavy vodních děl na Labi, kterých je jen na území středních Čech 16. Labe, které hrálo významnou roli v opevnění středověkého města Nymburka, se začalo regulovat roku 1914. Nejprve byl vybudován jez, v letech 1919-1924 se pak stavěla na pravém břehu vodní elektrárna a na levém břehu plavební komora. Vysoce kultivované architektonické řešení v duchu rané moderny navrhl stejně jako v případě poněkud mladšího vodního díla v Kolíně František Roith.

Malá vodní elektrárna byla uvedena do provozu 24. října 1924. Celé vodní dílo – vlastní jez, plavební komora a elektrárna – se nachází na 59. kilometru toku (měřeno od Mělníka) a slouží ke splavnění Labe, k lepšímu průtoku vody v říčním korytě, k odstranění možných záplav, a především k výrobě levné elektřiny. Na realizaci vodního díla měl zásluhu významný vodohospodářský odborník a nymburský rodák Emil Zimmler. Elektrárna je vybavena 4 pomaloběžnými Francisovými turbínami a rychloběžnou Kaplanovou turbínou. Vodní dílo není jen technickou, ale i stavební zajímavostí našeho okolí.

MLÝN BAŠTA – dochované obytné stavení bývalého mlýna Bašta, který je na tomto místě připomínán již ve 13. století. Klasicistní stavba z roku 1783 byla do dnešní podoby přestavěna kolem poloviny 19. století. Ve třech místnostech prvního poschodí jsou nástěnné malby Václava a Antonína Mánesů, kteří zde v druhé polovině 19. století několikrát pobývali a tvořili.

ŠAFAŘÍKŮV MLÝN – někdejší labský mlýn pod nymburskými hradbami nese své jméno od r. 1924, kdy ho od státu odkoupil jeho bývalý stárek František Šafařík. Tehdy již vzhledem k provedené regulaci řeky mlýn ztratil původní pohon a jako náhradu vodních práv získával elektřinu z vodní elektrárny na zdymadle. Po r. 1948 byl zestátněn, následně zchátral a byl uzavřen. Dnes soukromý obytný a výrobní objekt v rekonstrukci. Vnější fasády jsou střídmě novogotické (výrobní část) a rondokubistické (obytná část)

SILNIČNÍ MOST přes Labe údajně existoval již v době založení města, nejpozději roku 1278. Dřevěný most s dřevěnými pilíři a ledolamy, dokumentovaný ještě nejstaršími fotografiemi města, sloužil až do roku 1912 a byl prvním svého druhu v Čechách. Již od dob založení královského města spojoval oba břehy dřevěný most, mnohokrát však poničený povodněmi či táním ledu. Ze Zálabí se na most vcházelo Zálabskou branou (shořela v r. 1589), do města pak branou Mosteckou (také Labskou, shořela při velkém požáru v r. 1838). Dnešní most v sousedství historického jádra města, byl postaven roku 1912 podle návrhu architekta Františka Roitha. Ten jej opatřil poměrně bohatým pozdně secesním dekorem. Most má tři pole o světlém rozpětí 35 metrů (krajní pole), resp. 40 metrů (střední pole). Jednotlivá pole jsou tvořena vetknutými železobetonovými oblouky, vynášejícími na soustavě sloupků žebrovou mostovku. Pilíře na oválném půdorysu mají kvádrový obklad. Celková délka přemostění činí 118 metrů, šířka mostovky je 8,5 metru. Směrem ke středu mostu nivelita mostovky mírně stoupá, uprostřed dosahuje výšky asi 8,5 metru nad normální hladinou řeky. Zábradlí je rovněž železobetonové, s vloženou mříží. Pilíře jsou zakončeny štíty s motivy českých lvů na návodní straně. Nad pilíři jsou vztyčeny dekorativní pylony. Při opravě roku 1967 byla předmostí rozšířena. Most byl zapsán mezi nemovité kulturní památky.

ŽELEZNIČNÍ MOST původní most na jednokolejné elektrifikované trati Poříčany – Nymburk pocházel pravděpodobně z roku 1883. Elektrizace trati proběhla v roce 1961.
V roce 1958 byla na původní spodní stavbě postavena nová nosná ocelová konstrukce. Tato nosná konstrukce mostu byla v této poloze překážkou v plavebním profilu reky Labe, kdy podjezdná výška nad maximální plavební hladinou byla pouze 4,30 m.
V r.2007 bylo přikročeno k rekonstrukci železničního mostu jako k součásti komplexního investičního záměru „Zabezpečení podjezdných výšek 5,25 m do přístavu Chvaletice“, kterým se odstraní dlouholetý problém nízké podjezdné výšky omezující labskou lodní dopravu. Volná výška 5,25 m pod mosty je celoevropským minimálním standardem umožňujícím významnější uplatnění vodní dopravy zejména v kombinovaných přepravách kontejneru do námořních přístavů. Rekonstrukce zajistila zvýšení podjezdné výšky mostu z původních 4,30 metru na 5,25 metru s možností instalace zdvižného zařízení pro cílovou výšku 7,0 m, což je cílový parametr podjezdné výšky na celém Labi.

SOUTOK MRLINY A LABE – Mrlina je řeka v Královéhradeckém a Středočeském kraji, pravý přítok Labe. Odvodňuje části okresů Nymburk a Jičín. Je 51,6 km dlouhá. Povodí má rozlohu 656,81 km². Dřívější jméno řeky je Mrdlina, na horním toku řeky byla také nazývána Leština.
Pramení v nadmořské výšce 378 m pod vrchem Čakan u osady Příchvoj (část obce Markvartice) v okrese Jičín. Odtud teče na jihovýchod asi 15 km k Žitětínu, kde se stáčí k jihozápadu. Pod Rožďalovicemi teče plochou krajinou mezi loukami, pastvinami a poli. Tímto směrem pokračuje až do Nymburka, kde ústí do Labe.

TURECKÁ VĚŽ stavba pochází z roku 1597 sloužila jako vodárna, která dodávala vodu do pěti nymburských kašen. Voda z Labe byla dopravována za pomoci lopatkového kola ze sousedního mlýna. Vodárna byla v provozu až do začátku první světové války.  Zmínky o dřevěné věži na vodu, o žlabech a stroji „kterým se voda žene sousedům ku potřebě“ se datují od konce 15.století. Správce věže měl na starosti: „aby se voda do kašen dobře hnala, a kdyby oheň vzešel, má vodu zvláště v tu stranu pustiti, kde je oheň největší“. Roku 1597 dřevěná věž spadla, a tak se konšelé města rozhodli postavit novou, zděnou. V provozu byla vodárna do začátku první světové války, městské kašny zásobovala ještě v době, kdy už fungovala vodárna nová. Jak přišla vodárna ke své podobě a z ní zřejmě odvozeného názvu Turecká věž není známo. Souvislost s tureckým poselstvem v Nymburce přebývajícím není historicky doložena. Jedná se o třípatrovou vodárenskou věž s nepravidelným desetibokým půdorysem a na vodárnu byla zřejmě přestavěna z jedné hradební věže. Vchod z jižní strany je opatřen renesančním pískovcovým portálkem. Tato věž, zvaná Turecká, je mimořádně zajímavou technickou památkou.

V r. 1904 byla postavena podle projektu architektů J. Polívky a Vl. Hrásky secesní MĚSTSKÁ VODÁRNA. Vodárna je válcová kónická stavba vysoká 37 m na základech čtvercového půdorysu. Horní kalichovitě rozšířená část věže pojme 480 hl. vody. Byla rekonstruována v r. 1945 a v r. 1993, kdy byla vyhlášena kulturní památkou. V 19. století již kapacita staré vodárny rychle rostoucímu městu nestačila, a tak město v rámci celkové modernizace nechalo vybudovat zcela nový vodovod i s novou vodárenskou věží. Podle projektu Osvalda Polívky, byla r. 1904 postavena krásná secesní věž ve tvaru kalicha, která je funkční dodnes. Kulatý železný vodojem je umístěn v nejvyšší části věže: dno je 26,5 m nad terénem, vrchol střechy pak 37 m. Objem nádrže je 412 m3. Moderní vodárenská věž a nový rozvod vody po městě tedy počátkem 20. století nahradil staletý systém, zásobující labskou vodou pět nymburských kašen. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *