Jankov – sakrální

Kostel SV. JANA KŘTITELE – první zmínka pochází z roku 1352, ale stavba samotná je jistě mnohem starší. Farní kostel je jednoduchá jednolodní stavba uzavřená půlkruhovým presbytářem. Kostel je orientován, tzn. leží na ose východ – západ, vstup do kostela je na západní straně prostým portálkem.

Pověst – když byl pro kostel sv. Jana Křtitele pořízen nový zvon, nechal jím zdejší pán zvonit umíráček za svého uhynulého psa. Zvon, protože ještě nebyl posvěcený, se zalekl a ulétl do lesa Bažantnice, kde se ukryl v tůni. Odtud vylétal vždy v poledne zvonit, avšak jednou tam žena prala přízi, a když se jí zapletla do ponořeného zvonu, zaklela a zvon se utopil navždy.

Neobvyklá výklenková rokoková kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého. Stavba má svými proporcemi a symboly vyjadřovat osud Jana z Pomuku. Na kruhové podezdívce stojí desetihranný hranol, tělo samotné kaple. Číslice 10 se vztahem k půdorysu vždy byla považována za symbol harmonie a dokonalosti. Proč? Deset bylo přece Božích přikázání.

Do kaple je vložen pětiúhelníkový výklenek. Pětiúhelníkový prý proto, že když bylo 20. března 1393 tělo umučeného tehdejšího generálního vikáře Jana (Johánka) z Pomuku svrženo z Kamenného (dnes Karlova) mostu do řeky Vltavy, objevila se prý na hladině koruna složená z pěti hvězd. Pětiúhelník se prý dá vztahovat i k pěti písmenům latinského slova „tacui“, což znamená „mlčel jsem“. Neboť podle pověsti byl Johánek umučen a vhozen do Vltavy z toho důvodu, že odmítl vyzradit zpovědní tajemství královny Žofie. Na mučení se prý velmi vehementně podílel sám král Václav IV. To praví romantická legenda. Zmíněný pětiúhelník (5) ve vztahu k třídílnému oknu (3) výklenku prý vyjadřuje Boží trojjedinost a v kombinaci dají věk, v němž byl světec umučen (53).

Svůj velký význam mělo mít i zalomení výklenkového okna. Symbolizuje meč jako „zachovalý jazyk“, který byl světcovou duchovní zbraní. Oválné niky pod stříškou kapličky mají mít také svoji symboliku. Je jich celkem sedm a jsou pravidelně rozmístěny dokola celé desetiúhelníkové stavby, bez ohledu na hrany onoho desetiúhelníku. 7 je svátostí (křest, biřmování, přijímání, zpověď, poslední pomazání, manželství a svěcení kněží). Uprostřed této řady je zpověď, a právě svátost zpovědi je spojena s Janem z Pomuku.

6. března 1645 se u vsi Jankov strhla jedna z nejkrvavějších BITEV TŘICETILETÉ VÁLKY. Střetla se zde vojska švédská pod velením generála Torstensona a císařská pod generály Hatzfeldem a Götzem.

Střetnutí švédské a císařské armády u Jankova 6. března 1645 je považováno za jednu z nejvýznamnějších bitev třicetileté války nejen na českém území, ale přinejmenším v celé střední Evropě. Ačkoliv v řadě ohledů nikterak významně z dobových poměrů nevybočovala, přesto některé okolnosti činí z jankovského střetu událost výjimečnou. Vzápětí po bitvě, přímo na bojišti překvapil očité svědky vysoký počet lidských obětí (odhady se pohybují kolem 7000 padlých). Do historie vojenské strategie vstoupil nečekaný, organizačně náročný, a především v kontextu pozemních bitev třicetileté války zcela ojedinělý manévr švédské armády, kterým generál Torstensson ještě před zahájením boje zcela změnil poměry na bojišti ve svůj prospěch. V neposlední řadě pak výsledek jankovské bitvy znamenal neobyčejně vážné ohrožení habsburské moci. Císařská armáda byla u Jankova v podstatě zničena, Švédům se otevřela cesta na Vídeň a 35 let trvající válka se zdála být u konce.

V bitvě u Jankova zahynulo 6 500 lidí. V místě, kde bylo po skončení bitvy přijata kapitulace po poražených císařských vojsk byl v roce 350. výročí bitvy vztyčen památník ve tvaru slzy. Na památku obětí se koná každým rokem pochod Po stopách bitvy u Jankova.

Pověst – nebesa nemohla způsobit vítězství, tak alespoň varovala. Brzy po bitvě se lidovým podáním rozšířila v okolí Jankova pověst o tom, jak několik dnů před bitvou, při mši v jankovském kostele vypadlo kopí s praporcem z ruky dřevěné sochy sv. Václava a rozlomilo se na tři části. Podivili se všichni tomu neobyčejnému případu, a přítomný Jan starší z Talmberka, statku jankovského dědičný pán, vyptával se okolo stojících, zdali kdo pozoroval, jakým způsobem prapor, který by jinak násilím zlomením ruky vytažen býti nemohl, na zem spadl; i odpověděli někteří z okolo stojících, že viděli, kterak socha ruku pootevřela a prapor vypustila, že se tudíž nějaké nešťastné událostí dá nadíti, což se po několika dnech vyplnilo porážkou císařského vojska v bitvě u Jankova.

Zajímavosti

Jméno rakouského velitele Johanna Götze (počeštěle: kec) vstoupilo do českého veřejného povědomí úslovím „Dopadnout… pochodit… nebo vyhrát jako kec u Jankova„.
Toto přirovnání bylo po uplynutí 130 let vystřídáno nyní známějším „dopadli jak sedláci u Chlumce“ stejného významu.

Bitvy se zúčastnil mimo jiné i falckrabě Karel Gustav, pozdější švédský král Karel X. Gustav. Velel v hodnosti plukovníka Kuronskému jízdnímu pluku, z kterého většina padla nebo byla zraněna. Jen Karel Gustav, jako jediný zůstal nezraněn, ač měl čtyři průstřely v šatech a klobouku.


 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *