Kamberk – obec

KAMBERK se nachází na hranicích Středočeského a Jihočeského kraje, v tzv. Blanické brázdě. Obec, kterou protéká řeka Blanice, byla založena německými havíři, kteří zde dolovali zlato.

Kamberk byl založen patrně ve druhé polovině 13.století, a to jako osada horníků z okolních zlatých dolů. Spojení nejstarších dějin obce s dolováním nerostů se odráží i v jejím názvu – význam „karre“ označuje čtyřkolový hornický vozík. V písemných pramenech se Kamberk objevuje poprvé v roce 1282, kdy byl v majetku Sezimy z Lanštejna. V roce 1337 zastavil zdejší doly král Jan Lucemburský Petru z Rožmberka a v letech 1369 až 1379 byl majitelem Kamberka známý hornický podnikatel, měšťan Jan Rotlev.

V dalších staletích se v držení obce střídali drobní šlechtičtí majitelé, za zmínku stojí například Albrecht Rendl z Úšavy, který vymohl městečku roku 1512 právo Výročních trhů. V roce 1628 získal Kamberk do vlastnictví rod ze Schwendy a od roku 1700 ho vlastnil rod Kűnburků, který připojil Kamberk ke Mladovožickému panství.

Mezi nejstarší památky v obci patří jednoznačně objekt bývalé tvrze na břehu Kamberského rybníka. Tvrz byla založená ve 13.století pány z Landštejna, ale už v polovině 15 století zpustla a znovu byla obnovena až na konci 15 století. Stála až do roku 1785, kdy byla přestavěna na faru, která ovšem v roce 1869 vyhořela. K její rekonstrukci došlo v roce 1871. V objektu se zachovaly pozůstatky původní tvrze.

TVRZ plnila správní a obrannou funkci pro oblast těžby zlata. Byla v držení pánů z Landštejna zřejmě v letech 1261-1379. Poté tvrz pustla. 1785 byla tvrz přestavěna, sloužila jako obydlí lokalisty, později jako fara, po znárodnění jako obecní byt.

  Smrtící bílá paní Šelmberská

Podle pověsti vede ze sklepení kamberské tvrze podzemní chodba do nedaleké zříceniny hradu Šelmberka. Touto chodbou se občas vydává na své výpravy do okolí Šelmberská bílá paní. Ta je výjimkou mezi bílými paními na našich hradech, které jsou většinou považovány za hodná strašidla. Podle zkazek to byla za svého života nešťastně zamilovaná dcera hradního pána, která si nemohla vzít toho, koho milovala. Po své smrti se v závisti nad štěstím druhých rozhodla, že když jí byla láska odepřena, nedovolí ani nikomu jinému se mít lépe. Proto se na hrad nebo v jeho okolí nedoporučuje chodit milencům, pokud nechtějí ještě tu noc zemřít, nebo osamoceným zamilovaným lidem přijímat od bílé paní jakékoliv věci. Ty se totiž mohou stát příčinou společné smrti obou zamilovaných.


 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *