Smilkov a Kouty – obec

Obec SMILKOV leží v nadmořské výšce 521 m, v oblasti zvané Česká Sibiř. Žije zde 271 obyvatel. Součástí obce jsou i vesnice Kouty, Líštěnec, Oldřichovec, Plachova Lhota a Zechov.

První písemná zmínka z roku 1384 hovoří o středověké tvrzi a odtud se pak psali Sádlové ze Smilkova. Jejich nejznámější příslušník byl pan Sádlo, přední rádce krále Václava IV., později protivník radikálních husitů. Pro podezření ze zrady kalicha byl v říjnu 1421 bez soudu sťat na Staroměstské radnici.

Za Talmberků v 17. století byla tvrz přestavěna na barokní zámek. Kolem něj se rozprostírá neudržovaný park s kdysi bohatou sochařskou výzdobou od Lazara Widmanna z roku 1750. Na návsi stojí novogotická kaple a při silnici mezi Smilkovem a Arnoštovicemi torzo sousoší sv. Jana a Pavla z roku 1761 od T. Hatláka z Pyšel, který spolupracoval na sochařské výzdobě obce.

Před válkou ve Smilkově hospodařil Kořán, pražský uzenář. Během ní mu byl zkonfiskován zámek, jenž se stal sídlem Dr. Vosse, ředitele Škodovky. Po válce jej krátce užívala armáda, mezi lety 1953 až 1994 domov důchodců a po roce 1990 byl privatizován a přešel do vlastnictví současných majitelů.

KOUTY je malá vesnice, část obce Smilkov. V roce 2009 zde bylo evidováno 21 adres.

 

TVRZ byla postavena na ostrůvku uprostřed rybníku na západním okraji stejnojmenné osady. Přibližně oválný ostrůvek je orientovaný delší stranou (cca 30 m) ve směru západoseverozápad – východojihovýchod. Jak vypadala zástavba nejstarší fáze tvrze nevíme, dnes dochované zbytky zdiva patří až nějaké mladší druhé fázi výstavby započaté nejspíše na konci 14. století. Možný průběh zbývajícího zdiva zčásti dochovaných budov i odlišně orientovaných objektů starší fáze naznačil provedený geofyzikální průzkum.

Podle zápisu o dělení tvrze z roku 1546 se tvrz skládala ze tří budov Starého domu s vížkou nad mostem, Nového domu a tzv. Hostinice plus blíže nespecifikovaného parkánu. Všechny tři budovy byly nejspíše soustředěny ve východní části tvrze, na západě pak zřejmě bylo hradbou obehnané nádvoří, které by mohlo být oním zmiňovaným parkánem. Které dvě z těchto budov se do dnešních dní, byť jen v torzech zdiva dochovaly neleze jednoznačně říci.

Na východě je to střep věžovité pravděpodobně vstupní stavby. Dvě torza zdí svírající jihovýchodní nároží budovy se dochovaly do výše prvního patra. V jižní zdi se nad sebou dochovaly dva okenní otvory přízemí a patra s dovnitř se rozevírajícími špaletami, ve východní zdi při nároží pak menší otvor dalšího okna. V koutě přízemí se dochoval výběh valené klenby, soudě podle odlišného charakteru zdiva dodatečně vložené.

 Přibližně uprostřed tvrziště stojí torzo severojižně orientované západní obvodové zdi druhé budovy. V přízemí je proražena otvory vstupního portálu a tří oken – většího prostředního a menších po stranách. Stejnou velikost měli i okno v prvním patře nad prostředním oknem přízemí. Na jihu končí zdivo 1. patra jednou ze špalet dalšího rozměrného otvoru.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *