Ostrov – náměstí

MALÉ NÁMĚSTÍ

Kostel sv. Archanděla Michaela tento původně gotický farní kostel zasvěcený sv. Mikuláši byl postaven v 2. polovině 14. století, jako náhrada za původní farní hřbitovní kostel sv. Jakuba. První písemná zmínka o tomto kostele pochází z roku 1384. Ještě v roce 1408 byl kostel patronátním právem spravován cisterciánským klášterem v Oseku a již v roce 1422 patřilo patronátní právo královským držitelům hradu Lokte. Bohužel ale v roce 1567 původní gotický kostel zcela vyhořel, a tak byl v letech 1568–1572 renesančně přestavěn, kdy byly využity některé starší stavební konstrukce.

Po dokončení této přestavby byl kostel nově zasvěcen sv. Archandělu Michaelu. Během dalšího požáru kostela v roce 1607 shořela střecha kostela a byla značně poškozena věž. Po této tragédii proběhla v letech 1607–1609 celková rekonstrukce, během které byla vystavěna současná osmiboká věž kostela.

Po přestavbách v roce 1764 byla náhodou odkryta zapomenutá hrobka v kostelu, ve které bylo umístěno pět velkých cínových rakví, které byly připisovány rodině Šliků. Tyto rakve byly následně roztaveny a použity na štafírování varhan.

Během 1. světové války byly zrekvírovány zdejší zvony na válečné účely a následně v roce 1923 byly do věže umístěny nové čtyři zvony, které ulil Richard Herold. V roce 1936 proběhly další opravy kostela, ale již po konci 2. světové války začal kostel pomalu chátrat. Proto v letech 1989–1991 bylo přistoupeno k celkové rekonstrukci kostela. V roce 2011 pak byl v kostele umístěn relikviář zesnulého papeže Jana Pavla II. s kapkou jeho krve.

Pískovcový sloup se sousoším Nejsvětější Trojice nechala zřídit v roce 1861 Barbora Zápotocká z čp. 21 u farního kostela sv. Michaela Archanděla na Malém náměstí uprostřed historické části města Ostrov. Během silné vichřice roku 1958 však bylo sousoší strženo z vrcholu sloupu. Zbytek sloupu následně během 2. poloviny 20. století zcela zchátral. V roce 2010 proto město Ostrov přistoupilo k celkové rekonstrukci objektu.

DĚLOVÁ KOULE zazděná do zdi domu č.p. 122 na Malém náměstí u kostela sv. Michala připomíná bídu lidu za třicetileté války. Bochník chleba velikosti zazděné dělové koule stával v té době dva guldeny.

Dům dětí a mládeže

MÍROVÉ NÁMĚSTÍ je největší náměstí v Ostrově. V jeho východní části se nachází Dům kultury, postavený v roce 1955 ve stylu tradicionalismu (nazývaného také socialistický realismus) podle projektu akademického architekta Jaroslava Krauze a Ing. arch. Josefa Sedláčka.

Obdélná dvoupatrová budova je rozčleněna rizality na střední vstupní část a postranní křídla s nárožními rizality. Monumentální účinek získává užitím vstupního portiku se sloupovou lodžií. Fasády jsou členěny vysokým pilastrovým řádem. Střechy jsou nízké, kryté atikami. Krajní rizality i střední vstupní portikus vrcholí stupňovitými štíty se štukovou výzdobou. Štít středního rizalitu pak vrcholí sousoším, krajní rizality umělecky pojatými znaky města s nápisovou stuhou. V přízemí je za vstupní halou umístěn divadelní sál, sloužící rovněž jako stálé kino. Ze vstupní haly vedou dvě schodiště do prvního patra, kde je situováno foyer s lodžií, po obou stranách je malý a velký sál. V patře jsou dochovány nad vstupy do společenských sálů výrazně tradicionální malby na skle, zachycující hornickou symboliku jáchymovských dolů, které provedl Akademický sochař Václav Lokvenc, spolu s Jarmilou Kalašovou. Dům kultury je příkladem klasicizujících tendencí v architektuře padesátých let dvacátého století. Zajímavostí je, že sochy, které zdobí střechu této socialistické budovy, jsou otočeny na západ místo na východ.

Na STARÉM NÁMĚSTÍ – v nejstarší části města je radnice, jejíž jádro pochází pravděpodobně z 2. poloviny 14. století. Jsou zde měšťanské domy s gotickými sklepy a renesančními klenbami původně volného podloubí. Většina domů byly po požáru novogoticky přestavěny.

Goticko renesanční budovu STARÉ RADNICE najdete uprostřed historického centra města, na Staroměstském náměstí. Původně středověká stavba radnice několikrát vyhořela, a tak dnešní podobu ovlivnily její přestavby v letech 1569, 1795 a 1866. Původní gotickou stavbu dokládají mohutná obvodová zdiva s podloubími. Středověkem dýchají také sklepy, jejichž původ sahá až do 14. století. Do renesanční podoby byla Stará radnice přestavěna po požáru v 16. století. Dodatečně byla přistavěna hranolová věž s hodinami, znakem města a třemi reliéfy, znázorňujícími Šalamounův soud, Spravedlnost a Zuzanu v lázni. Zhruba za tři století nato dostal dům po dalším požáru novogotickou podobu. Zatím poslední rekonstrukce radnice trvala od roku 1994 až do 1997.

Na hranolové věži si všichni můžeme zkontrolovat čas, připomenout si znak města a podivit se třem reliéfům. Původní originály jsou dnes už nahrazeny odlitky. Jestlipak všichni víme, jaký mají význam? Zcela určitě nejde jen o pouhou výzdobu, ale o oznámení základních požadavků, kladených na správu města, k nimž patřila i soudní pravomoc. Vznikly pravděpodobně za vlády Jáchyma Šlika a jeho manželky Lukrécie. Svědčí o tom znaky na dvou z reliéfů, které dokládají dědičné vlastnictví ostrovského panství, získané právě Jáchymem Šlikem v roce 1557. Prostřední reliéf představuje Spravedlnost, na druhém reliéfu (vlevo s nápisem Rex Salomon) je zobrazen biblický příběh, Šalamounův soud. Také příběh pravého reliéfu byl inspirován biblí. Obvykle je uváděn jako Zuzana a starci nebo Zuzana v lázni. Reliéfy byly původně čtyři; čtvrtý, zvaný Curtiova oběť, se nezachoval. Osud originálů není znám.

Na Staré radnici najdete stálou expozici hodinových strojů. Mezi nejstarší patří lihýřový hodinový stroj z první poloviny 15. století. Byl nalezen ve věži kostela v Radošově a je jediným funkčním věžním zařízením svého druhu.

SLOUP SE SOCHOU PANNY MARIE – tento ranně barokní sloup se sochou Panny Marie s Ježíškem byl vztyčen v roce 1685, jako poděkování ostrovských měšťanů za ušetření města před morovou epidemií a ke cti císaře Leopolda I. a vévody Julia Františka Sasko-Lauenburského. V roce 2009 pak proběhla celková rekonstrukce tohoto mariánského sloupu. V současnosti je na sloupu umístěna pouze kopie plastiky Panny Marie, originál je uložen v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie.

Barokní KAŠNA ze druhé poloviny 18. století. Jedná se o doklad technického vybavení města z období baroka. Žulová kašna na zhruba čtvercovém půdorysu se zvýrazněnými nárožními pilíři a horním profilovaným okrajem.

KAŠNA U KLÁŠTERA kamenná barokní kašna z první poloviny 17. století stávala původně v areálu kláštera. Na současné místo byla přenesena roku 1995. Barokní kašna urbanisticky dotváří celek Starého náměstí. Malá kamenná kašna na půdorysu téměř čtverce se vsazenými segmenty, profilovaná na jednoduché podnoži s odsazenou římsou nahoře. Důležitá součást barokního areálu piaristické koleje.

Měšťanský dům č.p. 18 s renesančním jádrem, do své současné podoby s hrázděným štítem v průčelí upraven v roce 1919 podle projektu Hugo Schöberla.

Měšťanský dům č.p. 20 v jádru goticko-renesanční dům, upravený Josefem Miebesem v letech 1919–1920 podle návrhu Aloise Schöttnera. Vstupní průčelí jednopatrového domu završuje secesní půlkruhový štít.

Měšťanský dům č.p. 53 původně panský dům vrchního a důchodenského úřadu, postavený zřejmě v letech 1734–1736 podle plánů Johanna Christiana Kosche z Kadaně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *