Třešť . náměstí

MALÉ NÁMĚSTÍ
Dřevěná socha Pana Tau od jihlavského řezbáře Daniela Stejskala. Sochou v nadživotní velikosti se místní betlémáři rozhodli uctít památku rodáka a herce Otto Šimánka, který postavu oblíbeného dětského hrdiny ztvárnil. Pan Tau má i s podstavcem čtyři metry a sám je vysoký 2,5 metru. Autor ho vyřezal ze stromu, který dřevorubci porazili u Studnice začátkem roku 2007. Největší radost dělaly při práci Stejskalovi místní děti, které se na něj chodily dívat. Pana Tau samy poznaly, a autor tak věděl, že má jeho práce smysl. Půjčoval jim i dláto a paličku a pouštěl je ke dřevu.

Otto Šimánek se narodil 28. 4. 1925 v bývalé lékárně na náměstí v Třešti. Rodinné pouto měl i ke Stajišti u Třeště. Vyučil se elektromechanikem, ale od dětství hrál v ochotnickém divadle. Pana Tau, vysokého němého chlapíka v obleku, s buřinkou a karafiátem v klopě, ztvárnil ve 33 dílech seriálu a ve třech filmech. Kromě toho natočil desítky jiných filmů a seriálů, spolupracoval i s rozhlasem, hrál v divadle a daboval. Zemřel 8. 5. 1992 v Praze.

Kostel Sv. Kateřiny Sienské je mladším ze dvou kostelů v obci. Místními je pro svou polohu také nazýván dolním. První zmínka o kostelu pochází z r. 1492, kdy byl pravděpodobně založen rodem Vencelíků, kteří získali Třešťské panství po Šternbercích. Původně goticko-renesanční stavba o půdorysu 38 x 11 m byla později barokně upravená.

V kostele je pohřbeno mnoho dalších osob z rodu Vencelíků. Například Regina Vencelíková i se svým šestinedělním synkem Matějem, kteří zemřeli 3. června 1630. Do r. 1813 byl kostel sv. Kateřiny obklopen hřbitovem. Pak byl z hygienických důvodů hřbitov přemístěn na dnešní místo a r. 1879 byly v okolí kostela vysázeny stromky v té podobě, jak to můžeme vidět dnes.

Na zdi kostela jsou dva pozdně renesanční náhrobky – jeden je J. V. Vencelíka z Vrchovišt z roku 1606 a druhý neznámého rytíře s erbem polovičního lva.

NÁMĚSTÍ SVOBODY

Socha Bohyně Eset – litinová socha egyptské bohyně Isis – vládkyně světa, která přešla do řecké mytologie jako bohyně Eset – bohyně života a zdraví. Socha pochází z roku 1856 a byla zřejmě odlita v železárnách v Blansku. Původně snad byla v kašně, čemuž napovídá podélný otvor v dříku a také, dnes již zavřené, dva výtokové otvory. Socha byla instalována v Krištůfkových sadech (tzv. městský park) a později přesunuta do zámeckého parku, který je v současnosti ve vlastnictví AV ČR. Z tohoto důvodu byla socha dne 23. dubna 2007 instalována na náměstí Svobody

Bývala Synagoga (viz. sekce Židé)

NÁMĚSTÍ T. G. Masaryka

Na nově zrekonstruovaném náměstí byly v roce 2002 umístěny netradiční SLOUPOVÉ SLUNEČNÍ hodiny. Získaly certifikát největších slunečních hodin ve střední Evropě. Celé náměstí je stylizované do filozofie Člověk a čas.

Rekonstrukce náměstí a přilehlých ulic začala v roce 2001. Náročné práce skončily a najednou se do krásy vylouplo trojúhelníkové náměstí, v jehož vrcholu leží reliéf městského znaku, jednorožec vytesaný do žuly. Tento znak dostalo město v letech 1493 – 1626 za panování Vencelíků z Vrchovišť. Jednorožec je podle Bohuslava Balbína zvíře složené z několika tvorů, strašlivě řve, podobno tělem koni, co do noh slonu, co do ocasu vepři, co do hlavy jelenu, avšak mající místo parohů roh jeden dlouhý. Je symbolem štěstí a v české a moravské heraldice byl bájný jednorožec značně oblíbenou a rozšířenou erbovní figurou. Na svůj štít jej přijaly mnohé významné rody. Město Třešť přejalo jednorožce do svého znaku jako symbol své vrchnosti.

Zde si povšimneme po pravé straně vytesaných čísel. Jsou to letopočty s počty obyvatel města v tom daném roce. Začínáme rokem 1901, následuje rok 2000, kdy bylo v Třešti 5 900 obyvatel a potom již každý rok následuje letopočet a počet obyvatel. Kámen je věčný, a tak budou záznamy v kamenné kronice pro budoucnost nezničitelné.

Život člověka odměřuje čas. Hodiny počítají život člověka neúprosně ve stejném rytmu sekund, minut, hodin, dní, týdnů a roků. Počítají čas mládí, zralostí a stáří. A tak čtyři javory červené (Acer rubrum) po levé straně náměstí tuto dobu v sobě sčítají a nesou symboliku zrození, mládí, stáří a smrti. Naproti tomu javory po pravé straně jsou symbolikou živlů, které ovládají život. Je to oheň, voda, vzduch a země. Čtyři fontánky naproti slunečním hodinám jsou symbolikou čtyř ročních období, střídajících se u nás s neúnavnou pravidelností, a tak v kameni má každá z nich své jméno vytesáno, aby nebylo na pochybách, že čas se dělí na jaro, léto, podzim a zimu.

Na druhé straně náměstí, při pravém štítu víceúčelové budovy, začínají dvě časové osy. Ta první, při travnaté ploše, značená kurzívou – aaabbbccc – nese letopočty „světové“, druhá osa – aaabbbccc – nese letopočty „české“. Třetí časová osa začíná před loubím víceúčelové budovy – aaabbbccc – a jsou na ní zaznamenány významné „třešťské“ letopočty.

Cestu po stopách času kříží nový informační sloupek. Jedná se o zcela ojedinělé, atypické dílko, které je v provozu 24 hodin denně a informuje nás o meteorologických hodnotách (tzn. aktuální teplotě vzduchu, změně teploty, min. a max. teplotě, tlaku a vlhkosti vzduchu a změně tlaku), poskytuje informace pro občany pomocí bezdrátové technologie a samozřejmě nechybí časomíra (tzn. přesný čas, název dne, datum). Sloupek nabízí také možnost přístupu na internet v omezených doménách.
Časové osy nás dovedou ke schodům (proti radnici). Je jich sedm a symbolizují sedm dní v týdnu.

Symbolika v duchu „Člověk a čas“ pokračuje v přilehlé ulici 5. května. Hlavní silnice, která vede směrem na Jihlavu, je osázená dvanácti javory kulovitými (Acer globosum). A proč jich je právě dvanáct? Přesně tolik je totiž měsíců v roce. Před každým z dvanácti stromů je na obrubníku chodníku vytesáno, kdo městu Třešť javor věnoval. Pokud tam ještě žádný nápis není, tak je strom připraven k věnování.

Předposlední zastavení je v ulici Na Hrázi, před bustou Šimona Partlice ze Špicberka. V zemi je zadlážděno 24 kostek s čísly. Tyto kostky označují počet hodin, které má každý den, den člověka na Zemi. Kamenné kostky jsou umístěny před bustou Šimona Partlice proto, že byl lékařem, matematikem a astronomem, tedy člověkem, který se zabýval časem a prostorem. Možná se podivíte, proč právě před bustou jsou číslice 11, 12 a 13. Tyto číslice totiž označují vrcholná zastavení na Křížové cestě. Procházka končí v ulici Fritzova, kde je v žulové dlažbě chodníku při betonové opěrné zdi vsazeno 52 „paprsků“ z černých čedičových kostek, které symbolizují 52 týdnů v roce.

Symboliku lze nalézt i v počtu parkovacích míst u městského hřbitova. Je zde 14 parkovacích míst označených jednou až čtrnácti černými kostkami na jejich kratší straně, což je stejný počet, jako počet zastavení na křížové cestě, která vede kolem tohoto parkoviště, která začíná u kostela sv. Martina a pokračuje dál, kolem 365 třešní na „Třešňovce“ a končí na Šibeničním vrchu.

Kruh se uzavírá, čas neúprosně odměřuje stále ve stejném rytmu a jsme opět na začátku nebo na konci, ale to je již jiná filosofie a jiná úvaha.

Kapitolou samou pro sebe je historie vepsaná do dlažby před obchodním centrem. Začíná rokem nula, kdy se narodil Ježíš Kristus. Celkem padesát dlažebních kostek s letopočty představuje hotový dějepis. Tady jsou světové dějiny, uprostřed české a vlevo třešťské.

Atelier Albatros Brno projektoval stavbu obřích slunečních hodin umístěných na 663 m2 plochy náměstí T. G. Masaryka v Třešti. „Ručička“ těchto rekordních hodin měří 8,21 m. Dvakrát ročně probíhá na náměstí změna času na slunečních hodinách. V dlažbě je umístěno 13 číselníků, které lze posouvat podle letního nebo zimního času.

1971 Zprovoznění MŠ ul. Luční

1975 Zprovoznění polikliniky ul. Palackého

1983 Přivedení zemního plynu do Třeště

1984 J.Seifert – Nobelova cena za literaturu

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *